NPD documents search: Právní prakse, 4 (1939-40) - Jest poplatku prosto "kvitování per contractum" ve smlouvách závislých na úředním schválení?

Z právní prakse.

Jest poplatku prosto »kvitování per contractum« ve smlouvách, závislých na úředním schválení?

V právní praksi se často sjednávají smlouvy, jejichž účinnost podle zákonného předpisu jest závislou na úředním (soudním) schválení. Přesto však dochází někdy k plnění těchto smluv ještě dříve, než dojde ke schválení, avšak s tím účinkem, že v případě neschválení smlouvy bude vráceno to, co bylo předem plněno. Tak tomu na př. bývá u trhových smluv o nemovitostech, kde kupující zaplatí trhovou cenu ještě před schválením smlouvy a zaplacení si dá kvitovati per contractum, totiž ve smlouvě samé někdy i s dodatkem, že trhová cena bude vrácena, nebude-li smlouva schválena. Vzniká otázka, zda v tomto případě jest »kvitování per contractum« prosto poplatku, když smlouva nebude schválena.
Podle poznámky k saz. pol. 30/47 písm. a) poplatkového zákona č. 50/ 1850 ř. z. nejsou »předmětem zapravení poplatku« (Gegenstand der Gebuhrenentrichtung) potvrzení příjmu platby v listině o hlavním právním jednání. Toto poplatkové právní ustanovení o kvitování per contractum se podle svého doslovu neomezuje jenom na kvitování při určitých druzích právních jednání, nýbrž lze ho použiti na kvitování při nejrůznějších právních jednáních (trhových, směnných smlouvách, zápůjčkách, cessích a pod.), ovšem za předpokladu splnění ostatních podmínek cit. zákonného ustanovení. Z podmínek těch jest třeba uvést zejména tyto:
1. Kvitování musí se státi přímo v listině, osvědčující hlavní právní jednání. Nesmí se tedy kvitovati samostatnou listinou. Proto podléhají poplatku na př. i mezitímní kvitance o částech trhové ceny, byť i tato byla později kvitována v trhové smlouvě (srov. nálezy N. s. s. z 22. června 1925, č. 12 594, a ze 20. ledna 1926, č. 877). Samostatně osvědčené kvitování podléhá kvitančnímu poplatku i tehdy, když bylo již jednou kvitováno v listině o hlavním právním jednání (srov. nález z 28. listop. 1924, č. 20 999).
2. Placení, které se kvituje, musí býti v takové závislosti na hlavním právním jednání, aby toto odůvodňovalo jeho existenci. To plyne z pojmu »hlavního právního jednání«. Jestliže by šlo o placení z právního důvodu, nezakládajícího se na hlavním právním jednání, podléhalo by kvitování poplatku kvitančnímu.
3. Poplatnost kvitování per contractum v zásadě nezávisí na poplatnosti hlavního právního jednání. Nezáleží tedy na tom, zda a jak bylo hlavní právní jednání podrobeno poplatku, či zda vůbec poplatku podléhalo (srov. Budw. 11 158/ 1897, Loz. 2067 a Boh. 2835).
Uvážíme-li povahu ustanovení poznámky k saz. pol. 30/47 a) popl. zák. jak se jeví z výše uvedených podmínek, můžeme souditi, že poplatkový zákon vyloučil kvitování per contractum z poplatkových předmětů především s ohledem na jeho závislost na hlavním právním jednání, avšak bez ohledu na druh a formu hlavního právního jednání. Sjednají-li strany právní jednání, které jest závislé na úředním (soudním) schválení a v listině o tomto jednání se potvrdí příjem platby, která má svůj důvod v právním jednání ještě úředně neschváleném, jsou i účinky takové platby závislé na schválení hlavního právního jednání, ať to strany vysloví ve smlouvě či nikoli, jen když to výslovně nevyloučí. Podle doslovu a smyslu cit. poznámky k saz. pol. 30/47 a) popl. zák. lze proto souditi, že podmínka úředního (soudního) schválení hlavního právního jednání nemá vlivu na poplatnost »kvitování per contractum«. Nebylo by proto ani důvodné usuzovati, že toto kvitování se stává předmětem poplatku ať již v době sepsání listiny o hlavním právním jednání nebo snad teprve od doby odepření úředního (soudního) schválení. Ježto právním podkladem jest tu cit. poznámka, není důvodu, aby na kvitování per contractum bylo v těchto případech použito § 39 popl. zákona, ustanovujícího zásadu o zpoplatňování několika právních jednání v jedné listině.
František Muchka.

Citace:

Jest poplatku prosto "kvitování per contractum" ve smlouvách závislých na úředním schválení?. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 252-253.