Č. 832.

Vyživovací příspěvky: * Ustanovení § 10 zák. ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n. nevztahuje se na příspěvky vyplácené ještě před působností jeho.
(Nález ze dne 4. května 1921 č. 5345.)
Věc: Josef a Aloisie B. v L. proti zemské vyživovací komisi v Praze o výživné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — — —
Otázka, je-li stěžovatelka povinna přijaté již vyživovací příspěvky vrátiti, jest otázkou materielního práva a jest ji proto posuzovati podle předpisů zákonných, které platily v době, za kterou byl příspěvek ten vyplácen.
§ 10, posl. odst. zákona ze dne 26. prosince 1912 č. 237 ř. z., který tu směrodatný jest pro období od 28. července 1914 do 31. července 1917, i § 8, posl. odst. zákona ze dne 20. července 1917 č. 313 ř. z., který tu platí pro období od 1. srpna 1917 do 15. října 1918, ustanovuje, že vrácení příspěvků vyživovacích již vyplacených nemá místa.
Ani prvý ani druhý zákon nestanoví výjimky z uvedeného všeobecného pravidla, z čehož dlužno souditi, že zákonodárce chtěl vůbec vyloučiti, aby dodatečné neuznání nároku na vyživovací příspěvek komisí vyživovací mělo za následek vrácení vyživovacího příspěvku, již vyplaceného, bez rozdílu, z jakého důvodu tu nároku nebylo, anebo co bylo příčinou přiznání nároku.
Zákonem ze dne 23. září 1919 č. 530 sb. z. a n. bylo sice stanoveno v odst. 2 § 5, že vyživovací příspěvek, pokud byl neoprávněně vybírán, jest vrátiti.
Avšak předpis ten nabyl, jako celý zákon, dle § 10 účinnosti dnem 1. listopadu 1919 a nepůsobí na dobu před tímto dnem. když zákon zpětnou působnost předpisu toho výslovně nestanoví (§ 5 o. z. o.).
Odporuje tudíž naříkané rozhodnutí zákonu a bylo proto zrušeno jako nezákonné.

Citace:

č. 832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 517-517.