NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14362.

Zřídil-li spoluvlastník nemovitosti bez souhlasu druhého, spoluvlastníka výměnek i na částech, k nimž mu nepříslušelo výhradně právo s nimi nakládali, jde v příčině těchto částí o absolutní neplatnost zřízení výměnku s hlediska hmotněprávního. Význam této skutečnost při rozvrhu nejvyššího podání dosaženého při exekuční dražbě nemovitosti.
(Rozh. ze dne 8. května 1935, Rv II 330/35.)
Na ideální polovici nemovitosti, prodané vnucenou dražbou, bylo zřízeno a vloženo povinnou Marií S-ovou bez souhlasu druhého spoluvlastníka ve prospěch žalovaného právo výměny, obsahující užívání fysických částí nemovitostí. Při rozvrhovém roku bylo na tuto výměnu přikázáno žalovanému 54897 Kč 60 h a žalobce byl se svým odporem proti tomuto přikázání odkázán na pořad práva. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud změnil rozsudky nižších soudů a vyslovil, že žalovaný nemá nároku na přikázání částky 27448 Kč 83 h z rozvrhového usnesení.
Důvody:
Oba nižší soudy vyslovily právní názor, že právo výměnku, obsahující užívání fysických částí nemovitostí a zřízené pouze na nedílné části povinné strany bez souhlasu druhého spoluvlastníka, jest neplatné jen vůči druhému spoluvlastníku a, poněvadž prý tím bylo zasaženo jen do práv druhého spoluvlastníka, nikoliv též do práv osob třetích, že nemůže ani žalobce jako třetí osoba jedině z tohoto důvodu odporovati podle §§ 213 a 231 ex. ř. jsoucnosti výměnku. Než ustanovení § 213 ex. ř. nevypočítává důvody odporu proti jsoucnosti nároku v odpor vzatého, ani nevylučuje určité důvody z odporu. Jedině věcná práva váznoucí na vydražené nemovitosti docházejí k úhradě z nejvyššího podání, jak patrno z ustanovení §§ 216 a 228 ex. ř. Výměnek nabývá vlastnosti věcného práva vkladem do pozemkové knihy a platí proto jako věcné právo a absolutně proti každému i pozdějšímu nabyvateli nemovitosti (§ 443 obč. zák.). Exekuční soud jest oprávněn na odpor zadnějšího věřitele zkoumati hmotněprávní platnost formálně pravoplatného vkladu (rozh. čís. 7941 sb. n. s.) a jest proto oprávněn také zkoumati, zda a pokud věcná vlastnost výměnku má absolutní platnost z hmotněprávního hlediska, či zda a pokud výměnek jest jen nárokem obligačním, jenž v rozvrhovém řízení nepřichází v úvahu. Zřídil-li spoluvlastník bez souhlasu druhého spoluvlastníka výměnek i na částech, u nichž mu nepříslušelo právo s nimi nakládati, jde v příčině těchto částí o absolutní neplatnost, poněvadž nikdo nemůže postoupiti více práv, nežli sám má (§ 442 druhá věta obč. zák.), což platí i o spoluvlastníku (§§ 829, 361, 362 obč. zák.) a zákon nikde nepraví, že neplatnost nastává jen tehdy, odporuje-li tomu druhý spoluvlastník, jak tomu jest na příklad v případech §§ 870, 871 obč. zák., o něž tu nejde. Žalobce sice musil počítati se zapsaným výměnkem v době, když žádal o vklad zástavního práva pro svou pohledávku, ale tím není dolíčena relativní neplatnost výměnku; žalobce tedy neměl tehdy ani právního zájmu (§ 228 c. ř. s.) na této otázce a tento právní zájem vznikl teprve za rozvrhového řízení, když v něm byl zasažen i žalobcův nárok na uspokojení. Ale věcné právo výměnku jest aspoň potud platné, pokud zasahuje vydraženou nedílnou část dlužnice, a nelze proto výměnkáři odepříti věcné právo na užívání její polovice fysických částí nemovitostí. Plnění to jest in natura ovšem nemožné bez souhlasu druhého spoluvlastníka nemovitosti a exekuční řád neupravuje otázku, jak jest v takovém případě s výměnkem naložiti při rozvrhu nejvyššího podání. Jest proto použiti obdobně ustanovení §§ 227 a 211 ex. ř., podle nichž lze plniti výměnek v určitých případech i penězi. V motivech k § 226 ex. ř. se praví, že podle způsobu jednotlivého případu jest rozhodnouti, zda v případě § 226 ex. ř. jest odškodnění hraditi oprávněnému přikázáním jistiny aneb úroků. Poněvadž výměnek vázne jen na ideální polovici nemovitosti, bylo naň přikázati uhrazovací jistinu, rovnající se polovici odhadní hodnoty výměnku, tudíž částku 27448 Kč 83 h.

Citace:

Čís. 14362. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 399-400.