NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3838.

Vodní právo :K výkladu předpisů o nuceném členství ve vodním družstvu.
(Nález ze dne 30. června 1924 č. 11 870.)
Věc: Jan a Anna K. a společníci v Ch. proti ministerstvu zemědělství stran členství ve vodním družstvu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é ve V. M. z 24. ledna 1923 bylo po provedeném řízení vodoprávním a hlasovacím mimo jiné vysloveno, že do melioračního a drenážního projektu vodního družstva v M. pojaty jsou i pozemky st-lů a sice č. kat.. .. v M. patřící Janu a Anně K. v Ch., č. kat. .. . kat. obce O. náležející Františku a Františce C. v O., dále č. kat. ... kat. obce O. náležející Janu a Anně P. v O. a konečně č. kat... kat. obce M. náležející Františku a Kateřině Š. v O., a jelikož se st-lé k hlasování nedostavili nebo dostavivše se s projektem nesouhlasili a jelikož pozemky st-lů provedením projektu získají značně na své hodnotě, bylo rozhodnuto ve smyslu § 54 vod. zák., že i pozemky st-lů výše uvedené nutno do projektu pojmouti, neboť vypuštěním jich nebyla by dána možnost provésti melioraci tuto účelně na pozemcích okolních.
Rozhodnutím z 19. března 1923 vyhověla zsp v Praze odvoláním st-lů a vyloučila uvedené pozemky č. k. ... z nucené účasti na zmíněném družstvu.
Nař. rozhodnutím vyhovělo min. zeměd. odvolání vodního družstva v M. pokud se týče pozemků manželů K. č. kat. ..., pozemků manželů C. č. kat...., pozemků manželů P. č k. ... a pozemků manželů Št. č. k. ... pozměnivši v tom směru v odpor vzaté rozhodnutí a stanovilo, že tyto pozemky se zabírají do nuceného zájmu vodního družstva v M , nevyhovělo však, pokud se týče pozemku č. k.. . (manželů Št.) potvrdivši v tomto směru rozhodnutí II. stolice.
Proti rozhodnutí tomuto směřuje stížnost, ve které uplatňují st-lé následující námitky:
1. Pozemky st-lů jsou již drenovány a odvodňovány, nové meliorování jich je tedy zbytečné a kdyby k němu došlo, měli by st-lé vzhledem k značnému nákladu na meliorace a vzhledem k tomu, že pozemků těchto nelze již zlepšiti, místo většího užitku pouze škodu. Zabrání jich do projektu příčí se tedy § 54 vod. zák.
2. Tvrzení, že pozemky sousedů by vypuštěním pozemků st-lů utrpěly a že odvodnění jich by bez odvodnění pozemků nebylo možným, neodpovídá pravdě, ježto pozemky ty leží výše, než pozemky st-lů a žádné drenážní křídlo se jich nedotýká. Kromě toho leží pozemky st-lů na okraji celého melioračního projektu a vypuštěním jich nikdo nemůže utrpěti škodu.
3. - - -
4. Při vodoprávním řízení se nikdo na pozemcích st-lů nepřesvědčil, jakým způsobem a jak hluboko jsou drenovány, nebylo tedy nikterak zjištěno, že jde o drenáž primitivní, ačkoli
st-lé o zjištění takové žádali.
5. - - -
O stížnosti této uvažoval nss následovně:
Výrokem úřadů vodoprávních může dle § 54 vod. zák. menšina zájemníků býti donucena, aby přistoupila k vodnímu družstvu jen za následujících předpokladů:
1) když stavba nebo zařízení, jež většina účastníků chce předsevzíti, jest patrně užitečné;
2) když zřízení tohoto příhodně nelze provésti, leč by se vztahovalo i na pozemky odpor kladoucí menšiny. Ve směru negativním pak stanoví § 54, odst. 2 v. z., že
3) majitelé pozemků, kteří z dosavadního způsobu jich užíváníměli větší užitek, nežli jest onen, jehož stavbou nebo zařízením se má dojíti, nemohou přidrženi býti k účastenství na družstvu, nýbrž jenom k tomu, aby povolili potřebnou služebnost.
V § 64 stanoví vod. zák. dále případy, kdy vyloučení pozemků ze svazu družstevního i proti vůli většiny nemůže býti odepřeno a přiznává majitelům pozemků právo domáhati se vyloučení pozemků těch ze svazku družstevního zejména i tenkráte, když nezbytně nutné odvodnění nebo zavodnění může býti docíleno vlastním zařízením, ovšem jenom za toho předpokladu, že účel družstva nesmí býti ohrožen. Z toho plyne, že když by účel družstva jinak nebyl ohrožen, by nucené pojetí pozemků do svazku družstevního nebylo možno také tehdy, když
4) o nezbytně nutné odvodnění nebo zavodnění jest postaráno zařízením vlastním.
O předpoklad svrchu sub 1) zmíněný není v daném případě vůbec sporu. Námitky ad 1, 2, a 4. směžují jen proti předpokladům 2-4.
Pokud specielně jde o požadavek ad 2) vycházel žal. úřad z předpokladu, že odvodnění pozemků do dobrovolného zájmu přihlášených bez odvodnění pozemků č. k.... (manželů K.) není možným, dále že vynecháním parcel ... (manželů P.) jakož i parcel ... (manželů C.) by nebylo možno ostatní meliorace tak účelně a hospodárně provésti a že odvodněním soused, pozemků i pozemky st-lů budou částečně odvodněny, čímž bonita jejich bude zlepšena, resp. že budou zbaveny tlaku podzemních i povrchových vod na nich s ostatních pozemků se sbíhajících a že tedy stav jejich i bez jejich odvodnění meliorací bude značně zlepšen. O pozemku č. k, ... (manželů Št.) pak se praví, že bude ze sousedního odvodnění míti nepopiratelný prospěch.
Otázka, zdali by vypuštěním pozemků st-lů ze svazku družstevního odvodnění ostatních pozemků nebylo možné, resp. zdali provedení melirace bude nezbytně míti v zápětí i zlepšení pozemků st-lů, není pak otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou nss nemůže přezkoušeti ve věci samé, nýbrž jenom s hlediska formální správnosti ve smyslu odst. 2. § 6 zák. o ss. Nedostatků, jež odst. 2. § 6 zák. o ss má na mysli, však st-lé vůbec nevytýkají, nýbrž popírají pouze názor žal. úřadu. Nss nemůže však, ježto se jedná právě jen o otázku skutkovou, na místo úsudku žal. úřadu položiti úsudek svůj vlastní, nýbrž musí rozhodnutí svému položiti za podklad skutkovou podstatu poslední instancí za pravou přijatou. Nss pak neshledal, že by skutková podstata v tomto směru trpěla vadami v § 6 zák. o ss vytčenými, ježto pro úsudek svůj měl úřad dostatečný podklad ve zjištění pochozí komise ze dne 20. listopadu 1922, podle něhož nutno veškery pozemky odvodniti, ježto vynecháním některých nedala by se drenáž účelně provésti a poněvadž pozemky st-lů budou míti z odvodnění nepopiratelný prospěch. Proti zjištění tomuto ostatně st-lé při komisi nečinili vůbec námitek. Jest tedy námitka ad 2) bezdůvodná.
Proti předpokladu svrchu ad 3) uvedenému brojí stížnost námitkou ad 1) po názoru nss neprávem. Vod. zák. má v § 54, odst. 2 čes. textu na mysli takové případy, kdy se provedením společného podniku změní způsob užívání pozemku. Že by se provedením meliorace změnil způsob užívání pozemku st-lů, toho st-lé ani sami netvrdí. Není tedy ani námitka tato důvodná.
Stížnost konečně v námitce ad 4) vytýká vadu rázu formálního namítajíc, že při vodoprávním řízení vůbec nebylo zjištěno, že jde o drenáž primitivní. Námitka tato jest proti spisům, neboť při vodoprávním řízení dne 21. listopadu 1922 konaném bylo, jak z protokolu plyne, zjištěno, že primitivní drenáže provedené samostatně v dobách dřívějších jednotlivými majiteli nepostačují, ježto jsou většinou pro nedostatek hloubky odpadu mělce založeny, a st-lé při řízení samém proti zjištění tomu ničeho nanamítali. Domáhali-li se st-lé zjištění takového teprve v cestě rekursní, nemusil úřad vzhledem ke koncentrační zásadě vyslovené v § 83 vod. zák. k námitkám takovým vůbec přihlížeti.
Nss pak vůbec nemůže námitky prekludované učiniti v meritu předmětem svého rozhodování.
Z úvah těchto bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3838. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 259-261.