Čís. 3715.


Dohoda o příslušnosti soudu (§ 104 j. n.) může se státi sice též
ústně, ale jest ji prokázati v žalobě listinou, podávající o úmluvě plný
důkaz (§§ 292, 293 a 294 c. ř. s.).

(Rozh. ze dne 15. dubna 1924, R I 282/24.)
Žalobce zadal žalobu na okresním soudě v L., odůvodniv místní
příslušnost dohodou podle §u 104 j. n. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a žalobu odmítl, rekursní soud
zamítl námitku místní nepříslušnosti. Nejvyšší soud obnovil
usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest pravda, že dohoda o příslušnosti podle §u 104 j. n. může se
státi také ústně, ale § 104 odstavec prvý j. n. v doslovu císařského nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. stanoví na konci výslovně,
že tato smlouva musí soudu v žalobě listinou býti prokázána. Jest tedy
zapotřebí listiny a listiny takové, která podává plný důkaz o tom, že
»tato smlouva« byla uzavřena. Z toho plyne, že listina, není-li listinou
veřejnou (§ 292 c. ř. s.), nebo zvláštními předpisy za veřejnou prohlášenou (§ 293 c. ř. s.), nýbrž, jako zde, listinou soukromou, musí býti
podepsána vydatelem, neboť jen v tomto případě podávají i soukromé
listiny plný důkaz o tom, že prohlášení, v nich obsažená, pocházejí od vydatelů (§ 294 c. ř. s.). Ale listina, o kterou tu jde a která žádaný důkaz podati má, totiž prohlášení, že případné spory spadají do příslušnosti okresního soudu v L., není nikým podepsána a nemění na věci ničeho, ani, že prohlášení bylo napsáno na závěrečném listu ze dne 20.
prosince 1922, stranami ovšem již dříve podepsaném, ani že prohlášení
bylo napsáno na této listině za souhlasu stran. Jelikož »listině« v příslušném směru nedostává se průvodnosti a tento nedostatek jinými průvody nahraditi nelze, nebylo vyhověno podmínkám §u 104 odstavec
prvý j. n.
a měl proto rekursní soud rekursu nevyhověti a usnesení prvého
soudu potvrditi.
Citace:
Rozhodnutí č. 3502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 246-247.