Čís. 1278.

Ideální souběh spoluviny na zločinu vyhnání vlastního plodu s přečinem dle §u 335 tr. zák.
(Rozh. ze dne 3. října 1923, Kr I 509/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 25. února 1922, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na vyhnání plodu dle §u 5, 144 tr. zák. a přečinem proti bezpečnosti života dle §u 335 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stížnost, že jest nepřipustilo odsouditi obžalovanou za vyhnání plodu Josefy G-ové vedle zločinu dle §u 144 tr. zák. také pro souběžný s ním přečin dle §u 335 tr. zák. Stěžovatelka poukazuje na to, že prý skutková podstata zločinu dle §u 144 tr. zák. v sobě zahrnuje zároveň skutkovou podstatu přečinu dle §u 335 tr. zák. Odsouzením pro zločin jest prý postižen i další nastalý výsledek, smrt matčina, tím spíše, že úmysl i činnost pachatelky směřovaly jen proti plodu, nikoliv proti životu matky. K tomuto výsledku, stěžovatelkou nezamýšlenému, lze prý přihlížeti při výměře trestu za zločin dle všeobecného ustanovení §u 43 tr. zák. Stížnost není odůvodněna. Souběh zločinu dle §u 144 tr. zák. a přečinu dle §u 335 tr. zák. byl by vyloučen tenkráte, kdyby zákon prohlásil ohrožení života, zdraví a tělesné bezpečnosti matčiny pří zločinu vyhnání plodu vlastního dle §u 144 tr. zák., jehož předmětem není matka, nýbrž plod a při němž zajisté vždy hrozí matce dítěte jisté nebezpečenství, za přitěžující okolnost, od níž by bylo závislým použití vyšší trestní sazby. Tak je tomu na příklad při zločinu vyhnání plodu cizího dle §u 147 tr. zák., jehož předmětem je vedle plodu i matka a při němž ohrožení života nebo poškození zdraví matčina tvoří přitěžující okolnost, odůvodňující použití vyšší trestní sazby §u 148 tr. zák. V případě vyhnání vlastního plodu, o něž se zde jedná, dochází však ve všech případech, jakmile se činu súčastní třetí osoba, od matky dítěte rozdílná, a svým jednáním ohrozí matku na životě a zdraví, k porušení práva ve dvojím směru, k ohrožení neb usmrcení plodu а k ohrožení života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti matky, po případě k jejímu usmrcení nebo poškození jejího zdraví. Ono právní porušení postihuje předpis §u 144 tr. zák., toto by zůstalo bez trestu, kdyby bylo použito pouze ustanovení §u 144—146 tr. zák., poněvadž trestní sazby §u 145 a 146 tr. zák. k ohrožení matky vůbec nepřihlížejí. Obžalovaná se v tomto případě neomezila jen na úmyslný trestný čin spolupůsobení při vyhnání cizího plodu a ohrožení života matčina s tím nutně již spojeného. Zločinu dle §§ 5, 144 tr. zák. by se byla dopustila také v tom případě, kdyby byla s největší opatrností použila pouze gumové rourky. Poněvadž se však dopustila ještě zvláštní hrubé nedbalosti tím, že dala užívati matce dítěte jedovaté prášky sublimátu, o nichž musela věděti, že jsou lidskému životu nebezpečny, nutno ji pro tento nedostatek povinné pozornosti, z níž vzešla smrt matčina, činiti zvláště ještě zodpovědnou dle §u 335 tr. zák.

Citace:

č. 1278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 377-378.