NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13594.

Ujednání, jímž se zaměstnanec zavázal zaměstnavateli, že mu nahradí i ztráty na zboží a na penězích, jež sám nezavinil, zejména škodu vzniklou krádežemi třetích osob, nepříčí se dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, Rv I 653/34.)
Žalobce byl zaměstnán u žalovaného družstva jako skladník. Podle služební smlouvy převzal plnou zodpovědnost za stržené peníze a zboží a byl povinen hraditi každou ztrátu, ať k ní došlo z jakéhokoliv důvodu, zejména též nepoctivostí zaměstnanců. Z prodejny, v níž byl žalobce zaměstnán, bylo odcizeno 3047 Kč a zboží v ceně 4700 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném družstvu jednak vrácení jistoty 2629 Kč, jednak zaplacení částek 50 Kč a 133 Kč, které prý mu žalované družstvo dluhuje jménem příbytečného a novoročného. Žalovaná strana, doznávajíc, že žalobci zažalovaných 2813 Kč nevyplatila, pokud se týče si je zadržela, namítla, že nárok žalobcův zanikl započtením na její vzájemnou pohledávku, k jejíž náhradě se žalobce zavázal služební smlouvou. Vzájemná pohledávka spočívala podle tvrzení žalované strany v tom, že při inventuře prodejny, jejímž vedením byl žalobce pověřen, zjištěno bylo manko na penězích 3047 Kč a na zboží v ceně 4757 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde tu o výklad písemného ujednání ze dne 17. prosince 1930, jehož pravost byla již před procesním soudem uznána. Listina obsahuje zejména tato v úvahu přicházející ustanovení: »Béřu úplnou zodpovědnost jak za stržené peníze, sklad zboží, tak i za zařízení prodejny. Jsem proto povinen nahraditi každou ztrátu na zboží, zařízení, pokud toto netrpí stálým používáním, k čemuž při předání bude vzat zřetel, a ať se stala z jakýchkoli důvodů. Následkem toho musím býti při vedení prodejny odezřetný a nemohu se vymlouvati, že jsem úbytek nezavinil, jako na příklad, že vznikl nepoctivostí zaměstnanců, odcizením nebo z jakéhokoli důvodu jiného. Tento bezpodmínečný závazek platí ovšem po celou dobu mé činnosti, ohledně zboží a všeho ostatního, co do prodejny dojde, co i z prodejny odešlo, ať v penězích, ve zboží neb v obalech. Za peníze ručím, pokud je nepředám osobě představenstvem k inkasu splnomocněné, nebo pomocné síle v prodejně zaměstnané k odvedení pro ústředí, respektive neodvedu složenku (stvrzenku) poštovního úřadu s týdenní bilancí ve smyslu nařízení představenstva. Veškeré závady, nespolehlivost podřízených zaměstnanců, krádeže těmito neb jinak přivoděné, špatné ochrany proti krádeži u dveří, oken atd., jsem povinen ústředí písemně oznámiti včas, ihned po zjištění a proti písemnému potvrzení oprávněného úředníka, jinak ručím i za škodu následkem toho povstalou. Jakmile jest závada mnou takto ohlášena, nemohu býti činěn zodpovědným, pak-li mi nebyl dán poukaz k nutnému opatření, které jsem neprovedl.« Z těchto ustanovení vyplývá zcela nepochybně, že se žalobce zavázal nahraditi žalovanému družstvu i škodu nezaviněnou, zejména i škodu vzniklou krádeží, a že by neručil nanejvýše jen za škodu, která nastala potom, když shledané závady oznámil družstvu a družstvo přes to nenařídilo vhodné opatření. O tento případ tu však nejde. Tvrzení žalobcovo, že manko bylo způsobeno krádeží neznámého pachatele, je nerozhodné, neboť, i kdyby tomu tak skutečně bylo, nebyl by zbaven závazku k náhradě škody. Názor odvolatelův, že smlouva ze dne 17. prosince 1930 odporuje dobrým mravům, není rovněž oprávněn. Ujednání takové smlouvy není v zákoně nikde výslovně zakázáno a smlouva ani svým obsahem, ani účelem neporušuje zásady ustáleného styku společenského neb obchodního, tím méně pak všeobecně uznaných zásad mravních. (Viz rozh. čís. 5903 sb. n. s.). Poněvadž se tedy setkaly dvě vzájemné pohledávky vykazující všechny náležitosti stanovené v § 1438 obč. zák., právem tvrdila žalovaná strana, že pohledávka žalobcova již v době podání žaloby neexistovala, ježto zanikla započtením.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest nesporné, že žalované družstvo částku 2813 Kč 24 h, kterou mělo žalobci vyplatiti, si zadrželo na úhradu své vzájemné pohledávky vzniklé tím, že v prodejně svěřené žalobcovu vedení bylo zjištěno manko na penězích 3042 Kč 40 h a na zboží v ceně 4757 Kč 16 h. Výše tohoto schodku jest rovněž nesporná. Rozhodnutí sporu závisí jen na tom, zda se žalobce platně zavázal písemným ujednáním ze dne 17. prosince 1930, jehož pravost uznal, že nahradí žalovanému družstvu i ztráty zboží a peněz, jež sám nezavinil, zejména škodu vzniklou krádežemi třetích osob. Odvolací soud správně vyložil obsah a smysl onoho ujednání a dovolatel namítá v podstatě jen, že taková všeobecná klausule o ručení za nezaviněné ztráty se příčí dobrým mravům ve smyslu § 879 prvý odstavec obč. zák. o že tu jde vlastně o »pojištění« žalovaného družstva na úkor žalobce. S dovolatelovým názorem, že ujednání stran o žalobcově ručení za ztráty jím nezaviněné jest neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nelze souhlasiti. Ve shodě s rozhodnutím čís. 5903 sb. n. s. vyložil odvolací soud správně, že takové ujednání není žádným zákonem zakázáno ani svým obsahem a účelem neporušuje zásady ustáleného zvyku společenského neb obchodního, ani všeobecně uznané zásady mravní. Účelem ujednání zřejmě bylo, čeliti tomu, by žalobce jako skladník, jemuž bylo svěřeno vedení prodejny žalovaného družstva pod vlastní odpovědností, neopomíjel veškeré povinné pozornosti a péče tak, by žalované družstvo bylo chráněno před ztrátami zboží a peněz v prodejně. Záleželo jen na žalobci, zda na uvedené ujednání chtěl či nechtěl přistoupiti, a učinil-li tak, tedy se nemůže z převzatého závazku vyzouvati poukazem na jeho domnělý rozpor s dobrými mravy, protože prý měl malý plat. Bylo by proto zbytečné uvažovati o tom, jak se obvykle praktikuje složení a použití zaměstnancovy kauce, v jakých poměrech jsou dnes družstva vůbec a jaký jest finanční stav žalované strany. Srovnání smluveného ručení žalobcova za zjištěný schodek ve svěřené mu prodejně se smlouvou pojišťovací jest zcela nepřípadné, jak plyne již z doslovu ustanovení § 1288 obč. zák.

Citace:

Čís. 13594.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 649-651.