Č. 3509.

Obecní samospráva. Pojetí úroků ze zápůjčky — učiněné za účelem upsání válečných půjček — do obecního rozpočtu.
(Nález ze dne 23. dubna 1924 č. 6934).
Věc: František S. a spol. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní přirážky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v K. usneslo se dne 27. prosince 1920 schváliti rozpočet na rok 1921 a vybírati k úhradě rozpočtového schodku 57% přirážku k daním ostatním.
Z tohoto usnesení odvolali se František S. a spol. namítajíce, že do rozpočtu neměly býti pojaty úroky ze zápůjčky učiněné u B-cké záložny při upsání válečných půjček, poněvadž k upsání jich svolení nedali a schůze obecního výboru, ve které se stalo, nebyla dle § 42 ob. zříz. řádně svolána, zápůjčka obce, učiněná u B-cké záložny jest tedy neplatná.
Osk v B. zamítla rozhodnutím ze 17. září 1921 odvolání a vyslovila, že obec byla povinna do rozpočtu pro rok 1921 vložiti položku k zúrokování zápůjček učiněných u B-cké záložny jednak vzhledem k tomu, že schůze obecního výboru, ve kterých bylo učiněno usnesení o zápůjčkách za účelem upsání válečných půjček, byly dle § 42 ob. zříz. řádně svolány, což vyplývá se zprávy ob. starosty, z výslechu býv. členů ob. výboru a z protokolů o schůzích těch, jednak z toho důvodu, že byly zápůjčky ty později obcí uznány, když byly do ob. účtu za rok 1919 vloženy jednotlivé položky, týkající se upsání válečných půjček, a do rozpočtu za rok 1920 byla zařazena částka na umořování a zúrokování válečných půjček a dále dne 9. prosince 1921 bylo usneseno, že válečné půjčky, lombardované u záložny v B. odevzdávají se tomuto ústavu dle § 9 zák. z 24. června 1920 č. 417 Sb. v kursu 75% nominální hodnoty se závazkem zaplatiti lombardovaný dluh, přesahující 75% nominální hodnoty válečných půjček, jakož i dosud nezaplacené úroky.
Další odvolání Františka S. a spol. bylo zsv-em nař. rozhodnutím zamítnuto vzhledem k důvodům nižší stolice a s poukazem k tomu, že v protokole o schůzích ob. výboru, ve kterých bylo usneseno upsání válečných půjček, jakož i uzavření zápůjček k tomu účelu, jest výslovně konstatováno, že schůze byly řádně svolány. Současně vyslovil žal. úřad, že má býti do rozpočtu vložena další částka 6036 K 55 h k úhradě úroků z těchto zápůjček pro rok 1921, kdežto do rozpočtu schváleného obecním zastupitelstvem byly pojaty pouze úroky za léta 1919—1920.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Na sporu jest jediné otázka, je-li přípustno, aby do rozpočtu obce K. na rok 1921 byla vložena výdajová položka na zúrokování zápůjček učiněných k upsání válečných půjček u B-cké záložny. Poněvadž v rozpočtu obecním preliminovati lze toliko vydání na účet obecní, jest rozhodnutí sporné věci závislo na zodpovědění prejudicielní otázky, zdali obec byla vůči uvedené záložně zavázána zápůjčku onu zúrokovati a spláceti. Tuto otázku správní úřad neřešil meritorně, a úsudek, který si o ní utvořil, je toliko součástí skutkové podstaty jeho kognice o vlastním předmětu sporu. Vzhzledem k tomu může však nss podle § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. 1876 úsudek, k němuž žal. úřad o oné prejudicielní otázce dospěl, přezkoumávati toliko po stránce formelní ve směrech uvedených v § 6, odst. 2 cit. zák., totiž má-li úsudek ten dostatečný podklad ve skutečnostech spisy zjištěných a je-li na základě jich logicky možný.
Právní existenci tohoto závazku st-lé popírali, a to z toho důvodu, že usnesení obecního výboru o upsání válečných půjček a kontrahování zápůjček k jich krytí nestalo se platně, zejména proto, že schůze ob. výboru, na nichž došlo k zmíněným usnesením, nebyly svolány způsobem, jak předpisuje § 42 ob. zř., ježto starosta v týž den, kdy usnesení se stala, dal členům býv. ob. výboru obecním sluhou pouze vzkázati, aby k němu večer přišli.
Žal. úřad naproti tomu dospěl k zjištění, že usnesení ta se stala platně. Podkladem mu byl tento průvodní materiál: 1. protokoly o schůzích ob. výboru z 28. října 1915, z 2. května 1916, z 12. srpna 1916, z 3. července 1917 a z 28. června 1917, ve kterých bylo usneseno upsání válečných půjček, jakož i uzavření zápůjčky na ně;
2. zpráva ob. starosty obce K. z 20. ledna 1921, jež potvrzuje, že pozvánky k těmto schůzím ob. výboru sice tu byly, že však nemohou býti nalezeny;
3. protokol ze 4. září 1921, sepsaný u ob. úřadu v K., ve kterém prohlásili bývalí členové obecního výboru, kteří se uvedených schůzí zúčastnili, že se nepamatují, zdali pozvání skutečně se stala, že však z jejich podpisů na protokolech lze dovozovati, že pozvání skutečně obdrželi.
Dále přihlédl úřad k okolnosti, že ve schváleném obecním účtu z r. 1919 a ve schváleném rozpočtu na rok 1920 jsou zařaděny položky, týkající se těchto válečných půjček, a že 9. prosince 1920 obec K. se řádně a platně usnesla na tom, válečné půjčky lombardované u B-cké záložny převésti na tento ústav ve smyslu § 9 zák. z 24. června 1920 č. 417 Sb., v kursu 75% nominální hodnoty.
Stížnost naproti tomu dovozuje především, že žal. úřad vzal neprávem za prokázáno, že ona usnesení ob. výboru se stala platně, popírajíc, jako již v řízení správním, že schůze byly řádně svolány.
Nss uvážil v tomto směru toto:
Protokoly o schůzích ob. výboru, ve kterých sporná usnesení se stala, jsou podepsány přítomnými členy výboru a neobsahují nijakých námitek proti způsobu svolání oněch schůzí. Nad to jest ve všech protokolech — až na jeden — obsaženo výslovné konstatování, že schůze byly řádně svolány. Měl tudíž úřad v těchto protokolech a ve výsledku dodatečného šetření dostatečný podklad pro zjištění, že schůze řádně svolány byly.
Není ovšem zásadně vyloučen protidůkaz, který by však mohl býti proveden jen zcela bezpečným zjištěním okolností, dokazujících způsob svolání všech schůzí. St-lé dovolávali se na důkaz tvrzení, že schůze nebyly řádně svolány, svědectví účastníků jejich, Tito byli již 4. záři 1921 slyšeni a udali, že se nepamatují, zdali se pozvání skutečně stala, že však z jejich podpisů na protokolech lze dovozovati, že pozvání skutečně obdrželi. Jestliže v této výpovědi žal. úřadu spatřoval vyvrácení protokoly zjištěného postupu při svolání schůzí, nelze shledati, že by tento úsudek byl vadný nebo nelogický.
St-lé ovšem namítají dále, že onen protokol ze 4. září 1921 neodpovídá vůbec vůli osob vyslýchaných, poněvadž podepsaly jen pod nátlakem starosty a jeho bratra, úředníka osk — osob předpojatých, kteří jim pohrozili, že jinak budou voláni do B., a vytýkají jako vadu řízení, že oni členové výboru nebyli slyšeni opětně.
Ani tuto výtku nemohl nss uznati důvodnou. Neboť ani přítomnost osob, dle tvrzení stížnosti předpojatých, samu o sobě a ovšem ani zmíněnou pohrůžku nelze pokládati za takové okolnosti, jež by žal. úřadu bránily, aby hodnotě tyto výpovědi, k nim při svém rozhodování přihlédl a nelze také za daného stavu věci upírati oprávněnosti úsudku žal. úřadu, že by opětný výslech byl bezúčelný. Jestliže však dle toho, co bylo právě řečeno, zjištění řádného svolání schůzí — které spatřovati jest v protokolech o nich sepsaných — provedeným řízením vyvráceno nebylo, a tím vzat podklad jediné námitce, o níž se tvrzená neplatnost usnesení opírá, jeví se závěr žal. úřadu, že ona usnesení se stala platně, v souhlasu se spisy i s provedeným řízením. Bylo proto stížnost zamítnouti, aniž se musel nss zabývati otázkou, stalo-li se usnesení z 9. prosince 1920 o převodu válečných půjček na B-ckou záložnu platně, a dále, jaký význam by snad tomuto usnesení pro posouzení sporné otázky mohl býti přiznán. Rovněž nepokládal nss za daného stavu věci za nezbytno uvažovati o tom, zdali by i neplatnost sporných usnesení o sobě odůvodňovala nárok st-lů na vyloučení položky na zúrokování zápůjčky z obecního rozpočtu.

Citace:

č. 3509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1087-1090.