Authors:
= Váž. civ., 15 (1933), sv. 2
PDF

Čís. 12732.


Námitka nepříslušnosti byla vznesena opožděně, navrhl-li žalovaný především zamítnutí žaloby, po té vznesl námitku nepříslušnosti a pak popřel celý obsah žaloby.
(Rozh. ze dne 27. června 1933, R II 240/33.)
Při prvním roku nařízeném na okresním soudě k ústnímu přelíčení navrhl zástupce žalovaného zamítnutí žaloby s náhradou útrat, pak vznesl námitku místní nepříslušnosti, načež popřel celý obsah žaloby. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Podle § 441 c. ř. s. má žalovaný námitku nepříslušnosti soudu i tenkráte, když jest již první rok nařízen k ústnímu jednání, přednésti při tomto roku, než se pustí do jednání ve věci hlavní. Po prvním roku nebo, kdyby se žalovaný již pustil do věci hlavní, může býti přihlíženo k nepříslušnosti jen za podmínek § 240 druhý odstavec, totiž, pokud jde o nepříslušnost, která výslovnou dohodou stran nemůže býti odstraněna. Při prvním roku nařízeném k ústnímu přelíčení navrhl zástupce žalované strany zamítnutí žaloby s náhradou útrat a namítl pak místní nepříslušnost. Tím, že zástupce žalované strany učinil návrh, by žaloba byla zamítnuta a by žalující straně byla uložena náhrada útrat, pustil se do věci samé a neměl proto soud již přihlédnouti k námitce místní nepříslušnosti, ježto námitka tato byla opožděně vznesena, čímž se stal dovolaný soud příslušným, ježto tu nejde o nepříslušnost, která ani výslovnou dohodou stran nemůže býti odstraněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Stěžovatel se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu. Podle § 215 c. ř. s. činí protokol o veřejném ústním jednání ze dne 19. prosince 1931 plný důkaz o průběhu a o obsahu jednání, kterýžto důkaz se stěžovatel ani nepokouší zvrátili. Podle obsahu tohoto protokolu navrhl stěžovatel především zamítnutí žaloby a potom teprve vznesl námitku místní nepříslušnosti. Návrhem na zamítnutí žaloby, jenž se může týkali jen věci hlavní, se stěžovatel pustil do jednání ve věci hlavní, a odpovídá to také předpisu § 177 c. ř. s., podle kterého mají, býti strany slyšeny především se svými návrhy a potom teprve se svými údaji o skutcích k odůvodnění návrhů. Nesejde proto na tom, že stěžovatel po vznesení námitky místní nepříslušnosti popřel celý obsah žaloby. Podle výslovného předpisu § 441 c. ř. s. měl námitku místní nepříslušnosti přednésti již před tím, než se pustil do věci hlavní, t. j. než navrhl zamítnutí žaloby.
Citace:
Čís. 12732. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 49-50.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).