NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2602.

»Zbraní« ve smyslu § 82 tr. zák. jest jakýkoliv nástroj, který — jsa způsobilým prostředkem ku poškození tělesné neporučenosti — sesiluje vážnost vyhrůžky neb útoku osoby, v jejíž rukou nástroj ten jest, nad onu míru, která by tu byla, kdyby se osoba ta omezila na pouhé uplatňování svých tělesných sil; patří sem i kámen.
»Poškozením« ve smyslu § 82 tr. zák. jest jen tělesná porucha menšího stupně; nevyžaduje se poranění vrchnostenské osoby. (Rozh. ze dne 23. prosince 1926, Zm I 474/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 28. června 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přečinem shluknutí podle §§ 279 a 283 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatek čís. 11 § 281 tr. ř. shledává stížnost v tom, že napadený rozsudek předpokládá, že se odpor stal se zbraní a s poraněním strážníka Š-a, ač kámen nelze pokládati za zbraň a ač není zjištěno, zda šlo skutečně o poranění vážné, jaké má na mysli soud prvé stolice. Ani ta ani ona námitka neobstojí. Zbraní po rozumu § 82 tr. zák. jest jakýkoliv nástroj, který — jsa způsobilým prostředkem ku poškození tělesné neporušenosti — sesiluje vážnost vyhrůžky neb útoku osoby, v jejíž rukou nástroj jest, nad onu míru, která hy tu byla, kdyby se osoba ta omezila na pouhé uplatňování svých tělesných sil. A zákon má v § 82 tr. zák., mluvě o poškození nebo zranění, slovem poškození na zřeteli patrně jen tělesné poruchy menšího stupně, takže nelze se zákonem uvésti v soulad názor, že se pro vyšší trestní sazbu § 82 tr. zák. předpokládá, že vrchnostenská osoba utrpěla odporem pachatelovým zranění nebo dokonce zranění vážné. Ani nalézací soud se takovým nesprávným názorem neřídil, neboť rozhodovací důvody nezmiňují se o vážnosti zranění v úvahách, které trestní sazby jest na skutek použiti, nýbrž jen v úvahách, co obžalovanému přitěžuje. Proto nebylo příčiny zjsititi stupeň zranění. K posouzení, zda jde vůbec o zranění, přesněji alespoň o poškození na těle, stačila úplně výpověď poraněného strážníka a stížnost nemůže s úspěchem vytýkati ani podle čís. 4 § 281 tr. ř., že nebyl slyšen lékař znalec, kdyžtě návrhu k tomu směřujícího v prvé stolici neučinil ani obžalovaný, ani obhájce.

Citace:

č. 2602. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 814-815.