Čís. 6772.

Nedošlo-li ku platné smlouvě s odbočkou tělocvičné jednoty »Sokol« o užívání světnice ve škole, ježto odbočka neměla právní osobnosti, jest
11* — Čís. 6772 —
212
místní školní rada oprávněna domáhali se vyklizení na každém členu sdruženi, jenž si osoboval užívání vzhledem k domnělé smlouvě. Netřeba žalovati všechny členy sdružení společnou žalobou.
(Rozh. ze dne 2. února 1927, Rv II 26/27.)
Žalující školní obec L. domáhala se na žalovaném Richardu V-ovi členu »Sokola«, vyklizení místnosti ve školní budově v L. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný jest žalován jako representant odbočky tělocvičné jednoty »Sokol« v L. Žalobce totiž v žalobě tvrdí, že žalovaný za spolek vykonává právo nájemní v jedné místnosti v majetku Školní obce v L. jsoucí a že žaloba jest odůvodněna z toho důvodu, že tělocvičná jednota v L. neexistuje a smlouva nájemní v prosinci 1921 za tento spolek uzavřená jest proto neplatná. Ale existuje-li tělocvičná jednota »Sokol« v L., jak tvrdí žalovaný, tak i kdyby to odvolacím soudem jako správné zjištěno bylo, uzavřela-li ona se Školní obcí smlouvu nájemní, nemůže býti za tuto jednotu žalován Richard V. jménem vlastním jako representant této korporace, nýbrž tato korporace sama. Proto uplatňovaná neúplnost řízení, že první soudí nepřipustil o existenci odbočky tělocvičné jednoty »Sokol« v L. další důkazy, jest bezvýznamná. Neexistuje-li tato korporace, jak zjišťuje první soud, ku kterémužto zjištění se odvolací soud jako správnému připojuje, pak nelze mluviti o tom, že žalovaný jest representantem této korporace a že za ni vykonává právo nájemní a není-li representantem a раk-li více osob sdružených v domnělé odbočce vykonává neodůvodněně v místnosti sporné právo nájemní, musí býti na vyklizení žalováni všichni a ne toliko jeden jako jejich representant, nýbrž každý svým vlastním jménem, nejedná-li se o uzavření sporné smlouvy nájemní o spornou místnost právě jen s těmito jednotlivci, s nimiž dosud nájemní smlouva platí.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud vychází při svém rozhodnutí z téhož názoru jako soud prvé stolice, že odbočka tělocvičné jednoty »Sokol« v L., jež svého času ujednala s místní školní radou v L. pod označením »Tělocvičná jednota Sokol v L.« spornou nájemní smlouvu o užívání reservní světnice v přízemí školní budovy, nemá právní jsoucnosti, zamítá však žalobu z toho důvodu, že v tomto případě nemůže býti žalován jeden člen tohoto volného sdružení, jako jeho representant, nýbrž všichni a to každý z nich vlastním jménem. S názorem tímto nelze souhlasiti. Především bylo uvésti, že Richard V. jest žalován ve vlastním jméně a nikoliv jako representant onoho sdružení, totiž odbočky, o níž se v žalobě výslovně uvádí, že nemá právní osobnosti, a že pasivní jeho oprávněnost k žalobě se odvozuje právě z toho, že on jako representant společnosti právně neexistující, trvá na právech z oné smlouvy a si je pro ono sdružení osobuje. Závažno především jest pro rozhodnutí, zda odbočka tělocvičné jednoty »Sokol« v L. má právní osobnost, a v této příčině nemůže nejvyšší — Čís. 6773 —
213
soud než se přidati k úsudku obou nižších stolic, že tomu tak není a to na základě zprávy okresní politické správy, že ani tělocvičná jednota »Sokol« v L., ani odbočka tělocvičné jednoty v S. nebyla nikdy u tohoto úřadu hlášena. Z okolnosti, že tato okresní politická správa s odbočkou jednoty »Sokol« v L. vskutku jednala jako s právní osobností, nemůže v té příčině rozhodovati a jsou pro rozhodnutí otázky té nezávazný výměry této okresní politické správy, které byly žalovaným předloženy k důkazu právní osobnosti odbočky a nebylo rovněž třeba v témž smyslu nabízených důkazů, neboť právní osobnost odbočky v L. mohla by býti prokázána jen předložením náležitého dokladu o tom, že odbočka ta vznikla a trvá jako právní osobnost způsobem ve spolkovém zákoně předepsaným (§§ 7 a 10 spolkového zákona). Nelze-li uznati právní osobnost této odbočky, jest souhlasiti s názorem nižších stolic, že platná smlouva mezi ní a místní školní radou o pronájmu shora naznačené místnosti ve školní budově vůbec ani nevznikla a vzniknouti nemohla, a to pro nedostatek právně platného svolení ke smlouvě na straně této odbočky, jež dáno býti nemohlo, ježto odbočka ta nemá právní osobnosti a není tedy schopna k nabývání práv. Smlouva ta byla by snad mohla platně vzniknouti, když by byl tehdejší starosta odbočky Petr T. jednal v plné moci jemu udělené za tím účelem telocvičnou jednotou »Sokol« v S., jakožto snad mateřskou jednotou této odbočky, pokud ovšem tato sama s odbočkou v L. právní osobností požívá; toho však žalovaný ve sporu ani neuplatňoval. Je-li tomu tak, dlužno z toho vyvoditi závěr, že není tu platné smlouvy nájemní vůbec a že používání oné místnosti ve škole děje se bez právního důvodu, čehož dalším důsledkem jest, že místní školní rada, o jejíž legitimaci ku žalobě podle §u 25 (3) zákona z 9. dubna 1920 čís. 292 sb. z. a n. nemůže býti pochybnosti, jak ostatně bylo vysloveno i ve zdejším rozhodnutí čís. 3762, jest oprávněna jménem školní obce z užívání této místnosti vyloučiti každého z onoho sdružení, kdo si je vzhledem na tuto smlouvu osobuje, aniž je třeba, by se tak stalo současně společnou žalobou proti všem členům tohoto sdružení.

Citace:

Čís. 6772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 239-241.