Čís. 1441.
Zásadně jest otec povinen poskytovati manželským dětem výživu toliko při společném krbu a jen výjimečně, když děti společný krb z důležitých důvodů opustiti musely nebo podle soudního nálezu opustiti byly oprávněny, lze na otci požadovati výživné na penězích.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, R II 10/22.)
Poručenský soud uložil manželskému otci, by přispíval na výživu dětí, a zamítl návrh jeho, by byly matce odňaty a předány mu do výchovy a výživy. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by provedl nové šetření a znovu ve věci rozhodl.
Důvody:
Stížnost jest oprávněna. Dle § 141 obč. zák. jest otec povinen k výživě dětí po tak dlouho, pokud se samy uživiti nemohou. Ježto však povinnost ta kotví v právu rodinném a úzce souvisí s jeho další povinností k výchově dětí (§§ 139 a 143 obč. zák.), jež jest zároveň jeho právem vyplývajícím z moci otcovské (§§ 147 a 148 obč. zák.), jest v zásadě otec povinen toliko, by dětem poskytoval výživu in natura a jen ve výjimečných případech, když děti z důvodů dle zákona spravedlivých domácnost otcovu opustiti musily anebo dle soudního nálezu opustiti smějí, lze od otce požadovati výživné na penězích. Takovému nároku musí tedy, ježto je pro nárok ten prejudicielním, předcházeti usnesení soudu opatrovnického o tom, zda se děti po právu zdržují mimo domácnost otcovu čili nic. V tomto případě žije matka s dětmi odděleně od otce, aniž bylo blíže zjištěno, z kterých příčin k tomuto rozchodu došlo. Ježto pak otec (stěžovatel) v řízení v této věci zavedeném výslovně udal, že ho manželka se svým otcem z jeho bývalé společné manželské domácnosti vyhnali, že sice manželku s dětmi k sobě do vlastního domu vzíti nemůže, ježto dům je špatný а k obývání nezpůsobilý, při tom však výslovně žádal, aby mu děti vydány byly do jeho domácnosti, kterou má u svých rodičů, měl soud prvé stolice ve smyslu § 142 obč. zák. poměry toho případu se zřetelem na zájmy dětí, povolání, osobnost a vlastnosti rodičů, jakož i příčinu rozchodu jejich vyšetřiti a měl dle toho rozhodnouti, kterému z rodičů děti přenechati jest v případě, že by při své roztržce setrvali. Soud prvé stolice vydal ovšem usnesení v tomto směru, avšak na základě řízení, které nikterak nevyhovuje zevrubnosti a pečlivosti, která jest přikázána §em 142 obč. zák., neboť vyslechl povrchně pouze Helenu S-ovou, která o poměru manželů ničeho bližšího neví a jen zcela povšechně bez bližšího odůvodnění projevuje náhled, že děti jsou u matky lépe opatřeny, ač slušelo hlediska v § 142 obč. zák. naznačená a zejména také poměry domácnosti rodičů otce i poměry domácnosti rodičů matky, u nichž tato s dětmi žije, vyšetřiti výslechem věci znalých osob přezvědných, jakož i dotazem na obec. úřad, případně správu školy a pod. Usnesení na základě takto nedostatečném vydané nepodává tudíž záruky, že bylo ve věci správně rozhodnuto.