Čís. 5399.

V témž dražebním řízení o nemovitostí odhad starší jednoho roku může býti podkladem pro určení odhadní ceny. Bez nového odhadu nelze se však obejíti, když od doby prvého odhadu nastala podstatná změna v jakosti nemovitosti anebo z jiných příčin podstatná a trvalá změna její hodnoty.
(Rozh. ze dne 27. října 1925, R II 299/25.)
V exekučním dražebním řízení o nemovitosti byl odhad proveden dne 1. února 1924 a usnesením ze dne 2. července 1925 stanoven dražební rok na 6. srpna 1925. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by na základě nového odhadu pokračoval v dražebním řízení. Důvody: Hledíc k ustanovení §u 142 ex. ř. bylo stížnosti vyhověti, neboť ustanovení toto žádá přesně, by odhad, na jehož základě se koná dražba, nebyl starší jednoho roku, čemuž v tomto případě není, ježto za základ dražby jest vzat odhad z roku 1924. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by, proveda šetření, o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Rekursní soud nesprávně vykládá § 142 ex. ř., maje za to, že toto ustanovení platí za všech okolností také v případě, že v témže dražebním řízení pro okolnosti náhodou nastalé aneb jednou ze stran způsobené uplynula od odhadu doba delší jednoho roku. Zpravidla má se v dražebním řízení konati jen jediný odhad (§ 140 ex. ř.). Výjimku z této zásady obsahuje ustanovení §u 142 ex. ř., že od nařízení odhadu může býti upuštěno, když nemovitost za dřívějšího dražebního řízení byla odhadnuta, od toho času neuplynulo více než rok a mezi tím nenastala podstatná změna ve stavu nemovitosti. Jak zřejmo z motivů k exekučnímu řádu, bylo účelem tohoto předpisu, by se bylo uvarováno zbytečných odhadů. Výjimečné ustanovení §u 142 ex. ř. nelze tedy vykládati v ten smysl, že v témže dražebním řízení odhad starší jednoho roku vůbec nemůže býti pokladem pro určení odhadní ceny a že jest potřebí druhého, nového odhadu. Tím ovšem není řečeno, že v témže dražebním řízení za všech okolností jest přípustným pouze jediný odhad. Naopak nebude lze obejiti se bez nového odhadu jako podkladu pro další dražební řízení a zejména jako podkladu pro nejnižší podání, když od doby prvého odhadu nastala podstatná změna v jakosti nemovitosti anebo z jiných příčin podstatná a trvalá změna její hodnoty. (Viz rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 12. prosince 1916, č. j. R I 377/16.) V tomto případě byl vymáhající straně povolen přístup k dražebnímu řízení usnesením exekučního soudu ze dne 14. prosince 1923, odhad proveden 1. února 1924 a odhadní cena určena usnesením ze dne 11. února 1924. Po té byla ovšem usnesením ze dne 26. září 1924 exekuce odložena až do skončení sporu o nepřípustnost exekuce, než usnesením ze dne 2. července 1925 bylo v dražebním řízení pokračováno a dražební rok byl ustanoven na den 6. srpna 1925. Nelze tedy právem tvrditi, že zde jde o odhad za dřívějšího dražebního řízení ve smyslu §u 142 ex. ř. Jak výše dolíčeno, mohl by býti proveden nový odhad jen za předpokladu, že od doby prvého odhadu nastala podstatná změna v jakosti nemovitostí anebo z jiných příčin podstatná a trvalá změna jejich hodnoty. Jelikož rekursní soud se svého právního stanoviska v tomto směru neučinil zjištění a nehleděl k dotyčným tvrzením stěžovatele, není Nejvyšší soud s to, by rozhodl ve věci samé.

Citace:

Čís. 5399. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 535-537.