— Čís. 9918 —
Čís. 9918.
Žaloba o trpění texekuce na hypotéku jest žalobou hypotekámí ve smyslu § 57 j. n. Ocenění zástavy žalobcem v žalobě níže, nezmění zajištěná pohledávka, nelze pro domnělou nepřiměřenost jako příliš nízké bráti v pochybnost, aniž vyšetřovati pravou hodnotu předmětu sporu.
(Rozh. ze dne 16. května 1930, R I 300/30.) — Čís. 9918 —
721
Žalobou na okresním soudě domáhal se žalobce, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou povinni ku vydobytí pohledáviky žalobce 6330 Kč knihovně zajištěné na domě čp. 72 trpěti exekuci na tento dům. Za jednání obmezil žalobce žalobní prosbu na trpění exekuce ohledně 5130 Kč a ocenil zástavu na 5000 Kč. Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a žalobu odmítl. Důvody: Podle § 57 j. n. jest pro ocenění předmětu sporu směrodatnou výše pohledávky nebo hodnota zástavního předmětu, má-li cenu nižší. Že dům, zejména i dům, o nějž jde, má vyšší cenu než 5000 Kč, jest bezesporným, neboť jest směrodatnou skutečná cena domu, a nikoliv snad zbytek po srážce pohledávek, žalobci knihovně předcházejících. Tento zbytek nelze na ten čas vůbec určití, poněvadž dosud nedošlo k dražbě nebo k prodeji domu. Zůstává tedy pro ocenění předmětu sporu rozhodnou jen výše pohledávky a ježto pohledávka i po omezení činí více než 5000 Kč, jest soud věcně nepříslušným. Rekursni soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Především jest podotknoutí, že žalobní prosba nesměřuje k zaplacení pohledávky 6330 Kč obmezených na 5130 Kč, nýbrž na trpění exekuce na hypotéku. Následkem toho jest tato žalobní prosba jen uplatňováním zástavního práva a jest žaloba, o niž tu jde, tak zvanou hypotekární žalobou. Z toho plyne, že výše pohledávky, pro kterou vázne právo zástavní, přichází jen potud v úvahu, jako hodnota předmětu sporu ve smyslu § 57 j. n., pokud zástava nemá nižší hodnotu, v kterémž případě musí žalobce zástavu v žalobě oceniti. Žalobce tuto hodnotu udal v žalobě na 5000 Kč a soud jest touto hodnotou podle § 60 čtvrtý odstavec j. n. vázán. Není proto, správným, má-li první soudce za to, že hodnota zástavy jest v tomto případě vyšší než 5000 Kč. Neníť přípustná náprava soudem, oceněn-li předmět sporu příliš nízko za účelem dosažení příslušnosti okresního soudu místo soudu sborového.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní rozhodnutí jest v podstatě správné. Pro řešení otázky, o jakou žalobu v tom kterém případě jde, jest rozhodným jen žalobní děj a z něho plynoucí žalobní návrh. Podíle nich nemůže v souizeném případě býti pochybnosti, že jde o žalobu, která má za předmět jen zástavní právo, tedy o tak zvanou hypotekární žalobu podle § 57 j. n. Na její povaze nemění nic okolnost, že žalovaní na hypotekární dluh splatili a žalobce proto žalobu co do hypotekární pohledávky obmezil na menší peníz. Tím se žaloba ještě nestala žalobou o plnění, jak míní dovolací rekurs. Platí proto pro ni i nadále předpis § 57 j. n., že pro ocenění předmětu sporu je rozhodnou výše pohledávky nebo, má-li zástava hodnotu menší, její hodnota. Aby bylo lze posouditi, zda cena zástavy není nižší než pohledávaný peníz, nutno ovšem zástavu v žalobě oceniti (§ 226 c. ř. s.). Ocenění předmětu sporu, jež jest obsaženo v žalobě, jest v řízení na okresním soudě závazné co do příslušnosti i pro soud i pro odpůrce (§ 60 poslední odstavec j. n.) a soud,nesmí ocenění pro jeho dommělou nepřiměřenost jako příliš nízké bráti v pochybnost, nebo vyšetřovati pravou hodnotu předmětu sporu (sr. rozh. čís. 2707 sb. n. s.).