Čís. 8381.Ve sporu o vydání uschované věci není schovatel oprávněn uplatňovati nárok na úschovné námitkou zadržovacího práva, nýbrž může se nároku toto domáhati jen žalobou.(Rozh. ze dne 18. října 1928, Rv I 2143/27.) — Čís. 8381 —Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě proti uschovateli o vydání záclon proti tomu, že žalobce zaplatí žalovanému úschovné. Odvolací soud k žalobcovu odvolání vyloučil jeho vzájemnou povinnost zaplatiti žalovanému úschovné.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.Důvody:Odvolací soud odůvodnil vyloučení nároku žalovaného na úschovné v podstatě tím, že není prokázáno, že mezi stranami došlo ke smlouvě schovací a že strany ujednaly mzdu za uschování. Soud odvolací poukázal však i k tomu, že by žalovaný nebyl oprávněn k zadržení, i kdyby skutečně šlo o uschování záclon. Podle názoru dovolacího soudu závisí rozhodnutí o dovolání ve věci hlavní jen na rozřešení otázky, zda je žalovaný oprávněn vydání záclon do správy mu daných odepírati i z té příčiny, že se žalobkyně zdráhá zaplatiti odměnu za uschování. A tu právě proto, že jde na straně žalovaného o nárok vyvozovaný ze smlouvy schovací, není třeba uvažovati o tom, zda mezi stranami došlo vedle smlouvy o dílo také ke smlouvě schovací, byť i jen jako smlouvě podružné (vedlejší), neboť, i kdyby snad tato otázka byla zodpověděna kladně, nemohlo by to žalovanému v tomto sporu prospěti. Podle jasného ustanovení § 1440 obč. zák. nelze při věcech do uschování přijatých právo zadržovací vykonávati a důsledkem toho není žalovaný oprávněn nárok na odměnu za uschování záclon uplatňovati námitkou zadržovacího práva ve sporu o vydání záclon, nýbrž mohl by se nároku toho domáhati jen žalobou (Ehrenzweig 1920 str. 354). Poukazuje-li dovolatel na ustanovení § 471 obč. zák., činí tak bez úspěchu, neboť toto povšechné ustanovení nemá místa tam, kde zákon jinými předpisy činí z něho výjimky. Takovou výjimku z pravidla obsahuje předpis § 1440 obč. zák. směrodatný i pro rozhodnutí tohoto sporu.