Čís. 6748.

Exekuce na platy (zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.).
Předmětem exekuce zabavením a přikázáním к vybrání nemůže býti jiný plat než dlužníkem skutečně pobíraný. Oznámil-li peddlužník (stát) soudů, že dlužníku po provedení administrativních srážek nezůstane po zabavení volný důchod alespoň 6.000 Kč, jest exekuci zrušiti, třebas měl již dlužník podle platového zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 sb. z. a n. nárok na vyšší požitky, раk-li nová úprava podle tohoto zákona nebyla dosud provedena.
Přechodný příplatek, povolený železničním zaměstnancům po dobu mimořádných drahotních poměrů vyvolaných válkou jest podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. vyloučen z exekuce.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1927, R II 407/26.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením a přikázáním ku vybrání jedné třetiny důchodů, jež měl dlužník jako průvodčí vlaků. Ředitelství státních drah oznámilo soudu, že exekuce není proveditelnou, jelikož po výkonu administrativních srážek nezůstane dlužníku po zabavení volný důchod alespoň 6.000 Kč ročně, a navrhlo zrušení exekuce. Soud prvé stolice exekuci zrušil, rekursní soud zamítl návrh poddlužníka na zrušení exekuce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Na usnesení okresního soudu, exekuci povolující, podalo ředitelství státních drah podle §u 4 nařízení ze dne 24. října 1897 čís. 250 ř. zák. zprávu, že exekuce není proveditelná, jelikož po výkonu administrativních srážek nezůstane dlužníku po zabavení volný důchod alespoň 6.000 Kč ročně, pokud se týče 500 Kč měsíčně, s podotknutím, že požitky exekuta jsou uvedeny ještě podle starého platu, poněvadž nová platová úprava není dosud provedena. Prvý soud vyslechnuv vymáhající věřítelku, exekuci zrušil. Proti tomuto usnesení podala vymáhající věřitelka rekurs, v němž uplatňovala jednak, že přechodný příplatek 540 Kč, s jehož započtením by činily příjmy dlužníka po provedení administrativních srážek přes 6.000 Kč ročně, není drahotním přídavkem, jednak, že podle nové platové úpravy, platné od 1. ledna 1926, dlužník bude pobírati ještě mnohem více než existenční minimum. Rekursní soud vyhověl rekursu a zamítl návrh na zrušení exekuce v úvaze, že zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 sb.z. a n. o úpravě platových a — Čís. 6749 —
167
některých služebních poměrů státních zaměstnanců nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1926 (§215) a že, pokud úprava platů podle tohoto zákona u dlužníka není provedena, nelze bezpečně zjistiti, zda dlužník v době provedení exekuce na služební platy nebude míti více, než ročně 6.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí právem si stěžuje poddlužník, ředitelství státních drah, a právem poukazuje na dvorský dekret ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., jenž podle bodu 5 čl. IX uvoz. zák. k exekučnímu řádu byl zachován v platnosti a nebyl zrušen ani císařským nařízením ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák., ani zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. (viz slova §u 6 tohoto zákona . . . jež odporují hořejším ustanovením), a podle něhož na nelikvidní a nepoukázanou pohledávku nemůže u veřejných pokladen podle platného u nich zařízení zaveden býti záznam soudně provedené obstávky nebo soudního zabavení. Nemůže předmětem exekuce býti jiný plat, než dlužníkem pobíraný, neboť jen tento může býti podkladem pro vypočtení existenčního minima. Ředitelství státních drah jako poddlužníku nebylo by jinak ani možným, splniti povinnosti, nařízením shora uvedeným v této příčině mu uložené. Podle zprávy vyžádané od ředitelství státních drah byl přechodný příplatek 540 Kč povolen jako drahotní přídavek po dobu mimořádných drahotních poměrů vyvolaných válkou a mělo se dle výnosu min. železnic ze dne 26. února 1920, číslo 9059 — 1/3 díti jeho snižování, pokud se týče úplné odstranění za stejných podmínek, jako se bude díti snižování (odstranění) drahotních přídavků. Není tudíž pochyby, že i tento příplatek jest podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. vyloučen z exekuce. Tomu-li tak, byla navržená exekuce nepřípustná a byla proto k úřední zprávě příslušného úřadu exekučním soudem zrušena právem.

Citace:

Čís. 6748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 194-195.