NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6765.

Úrazové pojišťování: * Nejmenším ročním výdělkem pracovním plně placeného dělníka, směrodatným pro určení fiktivního ročního pracovního výdělku učně podle §u 6, odst. 7. úrazového zákona, rozuměti jest normální roční pracovní výdělek, jejž v zaměstnány na něž se učeň vzdělává, pobírá dělník ihned po vyučení.
(Nález ze dne 3. října 1927 č. 20124.)
Prejudikatura: Boh. 3598/24 adm.
Věc: Firma W. a spol. v P. (adv. Dr. Theodor Kopecký z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úraz. pojišťovnu dělnickou pro Čechy v Praze — místotaj. Dr. Václav Mazánek) stran úrazového pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. 3598/24 adm. vydalo min. soc. péče nyní nař. rozhodnutí, jímž částečně vyhovělo odvolání z rozhodnutí zsp-é v Praze z 11. září 1922 a pozměnivši rozhodnutí to, jakož i jemu za základ sloužící plat. výměr úrazové pojišťovny děln. z 28. prosince 1921 uznalo, že za podklad výpočtu úrazových příspěvků za učně dlužno vzíti denní výdělek Kč 17,60, poněvadž šetřením v podniku provedeným bylo zjištěno, že nejmenší mzda plně placeného odborného dělníka činila v období 1921/1. Kč 2.20 za hodinu čili Kč 17.60 denně a tato mzda jest dle ustanovení §u 16 úraz. zák. pro stanovení mzdy učně rozhodující. K námitkám rekurující firmy podotklo min., že úrazový zákon zná pouze dělníky vycvičené a dělníky ještě nevycvičené; dokud nelze o dělníku říci, že jest úplně vycvičen, nutno k němu přihlížeti jako k osobě jmenované v §u 6 odst. 7 úraz. zák. a nelze proto bráti za základ výpočtu uvedených příspěvků pracovní výdělek v 1. roce po vyučení, kdy výcvik není ještě dokončen.
O stížnosti uvážil nss toto:
Úsudek žal. úřadu, že nejmenší mzda plně placeného odborného dělníka v závodě st-lčině činila v období 1921/1. 2 Kč 20 h za hodinu čili 17 Kč 60 h denně, vyplynul z právního názoru, jenž došel výrazu v další části odůvodnění nař. rozhodnutí, totiž z názoru, že úrazový zákon v §u 16 odst. 1. a §u 6 odst. 7 zná pouze dělníky vycvičené a dělníky nevycvičené a že nutno k dělníku, který není úplně vycvičen, přihlížeti jako k osobě, jmenované v §u 6 odst. 7 a nelze proto bráti za základ výpočtu uvedených příspěvků pracovní výdělek v 1. roce po vyučení, kdy výcvik není ještě dokončen. Tím přijal žal. úřad za svůj názor vyslovený důvěrníkem úrazové pojišťovny v protokole o revisi mezd provedené dne 6. listopadu 1924 v závodě st-lčině, toho obsahu, že dělníky v prvém roce po vyučení není považovati za dělníky plně placené ve smyslu §§ 16 a 6 úraz. zák. přes to, že tito byli za svoji práci úměrnou své kvalifikaci honorováni, nýbrž že za nejnižší roční výdělek plně placených dělníků nutno považovati nejnižší výdělek dělníků skutečně kvalifikovaných, odborných, nejméně rok po vyučení.
Výklad, který dal takto žal. úřad §u 16 odst. 1 a § 6 odst. 7 úraz. zák., nelze uznati správným. Podkladem pro vyměření úraz. pojistných příspěvků jest podle cit. §u 16 odst. 1 pracovní výdělek pojištěnci skutečně požívaný. Zásada tato jest prolomena výjimkou, již stanoví poslední věta předpisu v ten rozum, že u učňů, volontérů, praktikantů a jiných osob, které pro nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou plně placeny, se počítá za pracovní výdělek onen, jenž jest směrodatný podle §u 6 odst. 7 pro vyměření úrazového důchodu. Toto ustanovení pak předpisuje, že roční pracovní výdělek u zmíněných osob se vyměřuje ve výši nejmenšího ročního pracovního výdělku plně placených dělníků nebo závodových úředníků toho zaměstnání, na něž se zmíněné osoby vzdělávají.
Zákon v tomto předpisu nestaví proti sobě dělníky vycvičené a dělníky nevycvičené. Mluví-li o učních, volontérech, praktikantech a jiných osobách, které pro nedokonaný výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou ještě plně placeny, označuje jednotlivými těmito výrazy právě jen ony kategorie osob, jež se na své budoucí povolání teprve vzdělávají, jež tedy dosud nejsou ani dělníky ani závodovými úředníky a proto nejsou vůbec nebo nejsou plně honorovány. Zákon tu volil měřítko objektivní t. j. rozlišuje mezi osobami, u nichž účelem jejich činnosti jest učiti se, na straně jedné a na straně druhé osobami, které výcvik pro dotyčné zaměstnání požadovaný dokončily, t. j. dělníky a závodovými úředníky, a nejnižší pracovní výdělek těchto jest směrodatným pro stanovení fiktivního výdělku učňů, volontérů atd.
Pro výklad, že výraz plně »placený dělník« znamená tolik jako úplně vycvičený dělník — jak míní žal. úřad — není v cit. předpisech opory a žal. úřad ani nevysvětlil, proč se odchyluje od slovného výkladu zákona. Také nijak neodůvodňuje, proč za takového úplně vycvičeného dělníka považuje dělníka po prvém roce po vyučení. Pojem úplné vycvičenosti jest měřítkem tak labilním, že již proto nelze imputovati zákonodárci volbu takovéhoto kriteria, i kdyby výklad ten znění zákona připouštělo.
V daném případě jde — jak nesporno — o učně živnosti řemeslné, jichž výcvik dle živn. řádu považovati jest za skončený vyučením. Tím okamžikem se stávají učňové dle zákona dělníky (pomocníky) s nárokem na mzdu. Tato mzda jest pak oním nejnižším pracovním výdělkem plně placeného dělníka, jak je má na mysli cit. § 6, odst. 7 úraz. zák.
Že by snad v daném případě mzda 1 Kč 70 h za hodinu — jež byla nesporně nejnižším výdělkem dělníka po vyučení v závodě st-lčině — nebyla plným t. j. normálním pracovním výdělkemi této kategorie dělníků, úřad nezjistil a také netvrdí, a také cit. vyjádření důvěrníka úrazové pojišťovny, jež zřejmě úřad vzal za podklad pro svá zjištění, samo připouští, že dělníci této kategorie v závodě st-lčině byli za svoji práci dle své kvalifikace honorování, tedy dle své vycvičenosti plně placení.
Fikce pracovního výdělku učně jakožto výjimka z pravidla § 16 úraz. zák. jest vyloučena tam, kde přestal poměr učební a nastal pravidelný poměr námezdní. Kdyby tedy učeň — jak míní žal. úřad — byl; fikcí příjmu mezi dělníky v druhém a tretím roce po vyučení se mzdou 2 Kč 20 h za hodinu, platil by za něho zaměstnavatel větší příspěvek nežli připadá na dělníky v prvém roce po vyučení a učeň takový by v případě úrazu pobíral vyšší důchod než takovýto vyučený dělník, což by bylo nedůsledností zákonem jistě nezamýšlenou.
Z těchto úvah jde, že nejmenším ročním pracovním výdělkem plně placeného dělníka, směrodatným podle § 6 odst. 7 úraz. zák. pro určení fiktivního ročního pracovního výdělku učně, rozuměti jest nejmenší roční pracovní výdělek plně placeného dělníka ihned po vyučení toho zaměstnání, na něž se učeň vzdělává. Nař. rozhodnutí, jež vychází z právního názoru odchylného, octlo se v rozporu s cit. normou a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6765. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 266-268.