NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 926.

Trest tuhého vězení nelze použitím § 266 a § 261 tr. zák. změniti v peněžitou pokutu.
(Rozh. ze dne 22. září 1922, Kr I 706/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 16. února 1921, pokud jím byl obžalovaný pro přečin podle § 13 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. odsouzen podle téhož zákonného místa s použitím §u 266 tr. zák. k trestu vězení na dva dny, jež mu bylo přeměněno podle § 261 tr. zák. v pokutu 100 K а k další pokutě 100 K, v případě nedobytnosti ke čtyřdennímu vězení, zrušil napadený rozsudek a odsoudil obžalovaného dle §13 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. s použitím §u 260 b) tr. zák. k tuhému vězení na 8 dní, doplněnému dvěma posty, а k pokutě 200 Kč, na jejíž místo nastupuje v případě nedobytnosti další tuhé vězení dvou dní.
Důvody:
Na přečin dle § 13 zákona o lichvě čís. sb. z. a n. 568/19, jímž byl obžalovaný uznán vinným, je, pokud jde o trest na svobodě, stanoven trest tuhého vězení. Při odsouzení pro zmíněný přečin není dle § 16 citovaného zákona vyloučeno užití ani mimořádného práva zmírňovacího ani práva přeměňovacího. Nalézací soud použil též práva dle § 266 tr. zák. a jednal proto v mezích oprávnění, mu §em 266 tr. zák. daného, změniv zákonem stanovené vězení tuhé ve vězení jednoduché. Soud porušil však zákon, když toto jednoduché vězení, používaje dále § 261 tr. zák., změnil v pokutu a brojí státní zastupitelství právem proti tomuto porušení zmateční stížnosti s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř. Neboť, uživ mimořádného práva zmírňovacího, mohl soud nalézací vzhledem k ustanovením §§ 265 a 266 tr. zák. uznati sice na mírnější stupeň vězení, tedy na vězení jednoduché místo tuhého, avšak nikoli na jiný druh trestu, to jest na pokutu peněžitou. Trest jednoduchého vězení vyslovený za použití § 266 tr. zák. nesmí býti dále pozměněn, poněvadž dle § 259 tr. zák. je změna zákonitého druhu trestu zásadně vyloučena a ježto výjimka v § 261 tr. zák. obsažená může míti místo jen tam, kde dle zákona jako základní trest jest určen trest vězení jednoduchého. Poněvadž přečin dle § 13 zák. lich. jest ohrožen vězením tuhým, může toto za použití § 266 tr. zák. změněno býti sice na vězení jednoduché, nikoliv však za dalšího použití §u 261 tr. zák. také ještě v pokutu. Z ustanovení § 259 v souvislosti s §§ 260, 261 a 262 tr. zák. vyplývá, že se tam mluví jen o trestech zákonem stanovených a může proto výjimek tam určených býti použito také jen za předpokladů zákonných a nikoliv snad dle volného uvážení soudu. Nalézací soud použil proto v tomto případě ustanovení § 261 tr. zák. neprávem a vykročil takto z mezí svého trestního oprávnění, dle kterého může vyřknouti pouze trest dle zákona přípustný.

Citace:

č. 926. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 411-412.