Čís. 15792.

Nárok z obohacení podle § 89 směn. zák. lze uplatniti proti výstavci po případě příjemci směnky, který jest obohacen, nehledíc k tomu, zda jest na směnce ještě další směnečné prohlášeni jiného výstavce nebo příjemce.
(Rozh. ze dne 3. února 1937, Rv II 319/35.)
Proti žalobě podle § 89 směn. zák. namitl žalovaný mimo jiné, že, i kdyby byl nárok žalobkyně z bezdůvodného směnečného obohacení odůvodněn, bylo by jej lze vůči němu uplatňovati jen do výše jedné třetiny zažalované částky, protože ostatní dvě třetiny jsou prý povinni hraditi žalobkyni další dva příjemci směnky a nejde o solidární závazek. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž jde, z těchto
důvodů:
Mylně dovozuje žalovaný, že, i kdyby byl odůvodněn žalobkynin nárok z obohacení ve smyslu § 89 směn. zák., bylo by lze nárok ten vůči němu uplatňovati pouze do výše jedné třetiny částky obohacení, protože prý ostatní dvě třetiny jsou povinni hraditi žalobkyni další dva příjemci směnky a nejde o solidární závazek. Dovolatelův názor se zakládá na mylném výkladu ustanovení § 89 směn. zák. Řečenému ustanovení nelze přikládati smysl, že všichni, kteří byli ze směnky jako výstavci nebo příjemci zavázáni, jsou vždy spoludlužníky pro parte. Nárok z obohacení ve smyslu § 89 směn. zák. lze uplatniti proti kterémukoli z výstavců a příjemců směnky, jenž jest obohacen, a nezáleží na tom, jsou-li na směnce ještě další směnečná prohlášení, ať výstavcovo nebo příjemcovo. Jestliže žalovaný obdržel směnečnou valutu, jest obohacen do výše žalobní částky a nemá proto pro posouzení povinnosti žalovaného z obohacení právního významu, že byli směnečně zavázáni i další dva příjemci.

Citace:

Čís. 15792. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 133-133.