NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 3088.

Dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu není stavem nebo skutečností trestnost vylučující nebo rušící (§ 319 tr. ř.), a nemůže proto býti důvodem pro dodatkovou otázku.
V řízení porotním není zkoumání důkazů věcí soudu porotního, nýbrž podle §§ 313 a 326 tr. ř. výhradně úkolem, zároveň však též právem porotců, jimž jedině jest se zejména (§ 326 tr. ř.) vysloviti o dojmu, jaký učinil na ně ten který důkaz.
Zákonné doličování zmatku čís. 11 § 344 tr. ř.
(Rozh. ze dne 13. února 1928, Zm II 11/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 29. listopadu 1927, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem žhářství podle §§ 166, 167 c) tr. zák. a zločinem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174 I a), 174 - II a), c) tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
I. Zmateční stížnost obžalovaného Jana M-a napadá rozsudek výslovně jen, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem žhářství podle §§ 166, 167 c) tr. zák. Dovolává se číselně jediného důvodu zma- tečnosti čís. 11 § 344 tr. ř., jehož zákonné doličování předpokládá, by stěžovatel, setrvávaje při skutkovém ději, zjištěném výrokem porotců, jejich odpovědmi k jednotlivým otázkám, porovnával tento děj s ustanoveními trestního zákona, jichž naň bylo použito v rozsudku (rozhodnutí soudu porotního), a by dovozoval, že skutek, položený za základ rozsudku, byl nesprávným výkladem zákona podřaděn ustanovení trestního zákona, které se naň nevztahuje. Tímto, při uplatňování kteréhokoli z důvodů hmotněprávní zmatečnosti jedině přípustným způsobem nepočíná si zmateční stížnost nejen v oněch svých vývodech, jež jsou v ní označeny jako předmluva k vlastnímu provádění námitky důvodu zmatku čís. 11 § 344 tr. ř., nýbrž ani v této druhé části svých vývodů. Největší částí svých vývodů snaží se zmateční stížnost buditi pochybnosti o průvodní moci jednotlivých důkazů, zejména o věrohodnosti svědka Ivana L-ého, míníc že jeho výpověď měl porotní soud vážiti velmi opatrně a ne mu prostě a paušálně uvěřiti, při tom však přehlíží, že v řízení porotním není zkoumání důkazů věcí soudu porotního, nýbrž podle předpisů §§ 313 a 326 tr. ř. výhradně úkolem, zároveň však též právem porotců, jimž jedině jest se zejména (§ 326 tr. ř.) vysloviti o dojmu, jaký učinil na ně ten který důkaz, provedený při hlavním přelíčení proti obžalovanému. Její vývody nejsou ve své celkové podstatě ničím jiným, než nepřípustným brojením proti přesvědčení porotců po stránce ryze skutkové a takto zároveň nepřímým, při uplatňování důvodu hmotněprávní zmatečnosti neméně nepřípustným popíráním skutkového děje, zjištěného kladnou odpovědí porotců k první hlavní otázce, vztahující se na stěžovatele a na veřejnou obžalobou jemu za vinu kladený zločin žhářství. Po zákonu neprovedenou zmateční stížnost obžalovaného M-a dlužno tudíž pokládati za neprovedenou vůbec.
II. Zmateční stížnost obžalovaného Theofila S-y opírá se číselně o důvody zmatečnosti čís. 4 a 9 b) § 281 (správně čís. 5 a 10 b) § 344 tr. ř.). Důvod zmatku čís. 10 b) § 344 tr. ř. neprovádí zmateční stížnost vývody, podle nichž sama spatřuje porušení zákona vlastně již v tom, že porotní soud nepřipustil obhájcem navrženou dodatkovou otázku ke čtvrté hlavní otázce, zda totiž stěžovatel, »když šel k B-ovi a zaslechnuv v domě rámus, odstoupil dobrovolně od činu, čímž prý by byl ohledně tohoto pokusu krádeže beztrestným«, uplatňuje tudíž věcně důvod zmatečnosti čís. 6 § 344 tr. ř. Námitce nelze přiznati oprávnění. Dodatkovou otázku dlužno podle § 319 tr. ř. dáti jen tehdy, bylo-li tvrzeno, že tu byl takový stav, nebo že nastala taková skutečnost, jež trestnost vylučují nebo ji ruší. Žádnému z těchto zákonných pojmů jakožto důvodů vylučujících nebo rušících trestnost skutku, neodpovídá dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu, který je podle své povahy důvodem vylučujícím již samotnou vinu, jehož tvrzení zahrnuje tudíž v sobě zároveň též částečné popření skutkové podstaty, na kterou byla porotcům dána dotyčná otázka hlavní. Jde tu tedy o případ, v němž pro porotní soud nejen není povinnosti, dáti porotcům dodatkovou otázku ve smyslu § 319 tr. ř., jejíž porušení by tudíž zakládalo důvod zmatku čís. 6 § 344 tr. ř., nýbrž jeví se položení takovéto otázky naopak přímo nepřípustným. Věcí porotců bylo, by v případě, kdyby nebyli sdíleli názor, došedší výrazu v obžalovacím spise, že totiž zločin nebyl dokonán jen pro pře- kážku odjinud v to přišlou, projevili své odchylné přesvědčení prostě zápornou odpovědí k dotyčné otázce hlavní. Pro položení dodatkové otázky nebylo tu předpokladů § 319 tr. ř.

Citace:

Čís. 3088.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 154-156.