NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 552.

Zákon o požadovacím právu drobných pachtýřů (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Projevil-li propachtovatel před 1. srpnem 1914, že odnímá pachtéři pozemek, nelze dovolávati se §u 6, odstavec prvý, zákona, byť i pozemek dle onoho projevu odevzdán byl pachtéřem po 1. srpnu 1914.
(Rozh. ze dne 22. června 1920, R I 395/20.)
Nárok pachtýřův, by mu byl postoupen pozemek do vlastnictví, soud prvé stolice zamítl z toho důvodu, že požadovatel nebyl nepřetržitě v pachtu pozemku od 1. října 1901. Rekursní soud usnesení zrušil a nařídil soudu prvé stolice, by o pachtýřově přihlášce dále jednal. Důvody: Soud prvé stolice nevzal zřetele na možnost vytčenou v § 6 zákona, zda pozemek odňat stěžovateli propachtovatelem po 1. srpnu 1914 proto, aby docíleno bylo vyššího pachtovného. Stěžovatel tvrdí, že pozemek byl mu odňat propachtovatelem po sklizni 1914 proto, poněvadž nevyhověl vlastníkovu požadavku na zvýšení pachtovného o 160 K. Odpovídá-li toto tvrzení stěžovatelovo pravdě, měl by navrhovatel nárok na pozemek podle § 6 přes to, že pachtovní poměr skončil roku 1914.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Výslechem účastníků jest zjištěno, že stěžovatel již přede žněmi roku 1914 vyjednával s pachtýřem a další pacht pozemků a že, když pachtýř nechtěl na vyšší pachtovné přistoupiti, uzavřel již v červenci 1914 pachtovní smlouvu s jiným pachtýřem. § 6 odstavec prvý zákona ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n. přiznává požadovací právo pachtýři a osobami jemu na roveň postavených, odňal-li vlastník jemu neb jeho rodině pozemek po 1. srpnu 1914. Z toho, že § 6 jak v odstavci třetím, tak i v odstavci prvém ustanovuje jako časovou hranici prvý srpen 1914, vysvítá, že chtěl stihnouti případy, kde mimořádné poměry, válkou vyvolané, pohnuly vlastníky k tomu, aby přerušovali i dlouhodobé pachty, a chtěl tomu zabrániti, by nebyli zkráceni pachtýři, kteří by půdu jim odňatou byli asi podrželi, kdyby válka nebyla vypuklá. Byla-li vůle propachtovatelova, zrušiti pachtovní poměr, projevena již před 1. srpnem 1914, nemohla válka na ni míti vlivu: skutečné odevzdání pozemku, byť i se stalo až po 1. srpnu 1914, jest jen uskutečněním dříve již projevené vůle, pouhým jejím důsledkem. Z účelu zákona tudíž plyne, že odnětím pozemku podle §u 6 odstavec prvý dlužno rozuměti projev vůle propachtovatelovy, nesoucí se ku přerušení pachtovního poměru, nikoliv skutečné odevzdání pozemku. Jelikož v tomto případě uzavřel stěžovatel již v červenci 1914 smlouvu s jiným pachtýřem, nemůže se pachtýř dovolávati § 6 odstavec první zákona a jeho požadovací nárok netrvá tudíž po právu.

Citace:

č. 552. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 376-377.