Čís. 1875.
Lze povoliti knihovní vklad užívacího práva ve smyslu § 98 horn. zákona.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 717/22.)
Na základě rozhodnutí správních úřadů a nejvyššího správního dvoru soudního, jímž důlní společnosti přiznáno užívání pozemků ve smyslu § 98 horn. zák. domáhala se důlní společnost, by jí byl povolen vklad služebnosti užívání ve smyslu § 98 horn. zák. na pozemcích, v rozhodnutí správních úřadů označených. Knihovní soud žádosti vyhověl, rekursní soud ji zamítl maje za to, že rozhodnutím správních úřadů byly vlastně pozemky, o něž jde, pro žadatelku vyvlastneny, čímž nedostalo se jí pouhé služebnosti, nýbrž poskytnuto jí oprávnění, vyvlastnění na vyvlastněném pozemku poznamenati, ba dokonce žádati za převod vlastnictví k pozemku. Kromě toho měl rekursní soud za to, že rozsah užívacího práva jest neurčitý, což nelze odčiniti ani poukazem na § 98 horn. zák. (§ 12 knih. zák.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnost. Nejvyšší soud nesdílí právního názoru rekursního soudu, že povinnost majitele nemovitostí ve smyslu § 98 horn. zák., ponechati podnikateli hor užívání pozemků, jichž je k dolování nutně třeba, za přiměřené odškodné, nelze na roveň klásti povinnosti majitele reality, zatížené věcnými právy ve smyslu § 9 knih. zák. Povinnosti, vyplývající z ustanovení uvedeného paragrafu horního zákona obsahují v podstatě známky uvedené v §§ 472 a 482 obč. zák., při čemž nevadí, že majitel hor po případě poruší i podstatu zatíženého pozemku, neboť občanský zákoník označuje v §§ 477 a 503 i právo lámati kamení, kopati písek a páliti vápno jako služebnost. Nesprávným jest též názor, že tu jde o vyvlastnění v užším smyslu dle § 100 horn. zák., naopak z rozhodnutí správních úřadů jest zřejmo, že žadatelce bylo pouze uděleno právo užívání pozemků ve smyslu § 98 horn. zák. po dobu dolování a nikoli vlastnické právo k těmto pozemkům beze všeho omezení. Náležitosti § 12 knih. zák., že nutno přesně udati obsah a rozsah služebností a věcných břemen, bylo zadost učiněno poukazem k § 98 horn. zák. а k rozhodnutí správních úřadů, jež odpovídají předpisu § 33 lit. d) knih. zák. Dle § 94 tohoto zákona mohl knihovní soud přihlížeti pouze k obsahu knihovní žádosti a příloh, pročež je nemístné tvrzení majitele pozemku v rekursu do usnesení soudu prvé stolice, že sporných pozemků již dávno bylo užito, takže prý služebnost užívání nyní nemá smyslu.