NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16218.

Je-li vydražitel podle dražebních podmínek povinen převzíti v pozemkové knize zapsané nájemní právo jen potud, pokud bude podle svého pořadí uhrazeno z rozvrhované podstaty, jest po knihovním vkladu jeho vlastnického práva k vydražené nemovitosti, i před právní mocí rozvrhového usnesení oprávněn dáti nájemci, jehož nájemní právo je v pozemkové knize zapsáno, výpověď, když jest podle stavu exekučního řízení v době, kdy byla výpověď dána, nade vši pochybnost jasno, že rozvrhovaná podstata k úhradě nájemního práva nepostačí.
(Rozh. ze dne 22. června 1937, Rv I 553/37.)
Proti výpovědi, kterou žalobkyně dala žalované firmě dne 12. října 1936 z pronajatých místností v domě č. p. 156 Ch., podala žalovaná firma námitky, v nichž tvrdila mimo jiné jednak, že vypovídající není aktivně oprávněna k dotčené výpovědi, jednak že výpovědí tou byla porušena smluvní práva žalované firmy. Žalobkyně prý není knihovní vlastnicí uvedeného domu a nepřísluší jí právo nakládati s ním. Dům, o nějž jde, jest v zatímní správě. Žalobkyně jej sice dne 7. září 1936 vydražila, rozvrhové usnesení však nebylo dosud provedeno, takže žalobkyně není oprávněna dáti žalované výpověď. Žalovaná má nájemní právo zapsáno v pozemkové knize podle nájemní smlouvy z roku 1931 na dobu desíti let. Podle znění dotčené smlouvy platí smlouva ta nezměněně i pro právní nástupce pronajímatele. Podle schválených dražebních podmínek nemá vydražitel bez započtení na nejvyšší podání převzíti žádných služebností neb reálních břemen. Veškeré zapsané služebnosti, výměnky a reální břemena, jakož i pohledávky zajištěné na nemovitosti zástavními právem, má žalobkyně jako vydražitelka převzíti podle dražebních podmínek jen potud, pokud podle svého pořadí budou uhrazeny rozdělovanou podstatou. Rozvrhový rok byl teprve nařízen na den 19. října 1936 a při něm bude teprve rozhodnuto, zda nájemní právo žalované firmy bude vydražitelem převzato, poněvadž o něm bude teprve tam rozhodnuto, zda bude uhrazeno z rozvrhové podstaty. To lze posouditi teprve, až budou podány všechny přihlášky. Pak jest ještě vyčkati, až rozvrhové usnesení nabude právní moci, a teprve dnem nastalé pravoplatnosti bude také definitivně rozhodnuto, zda nájemní právo žalované firmy má býti žalobkyní převzato, či nikoliv resp. zda se stane účinné i proti žalobkyni. Dokud otázka ta není pravoplatně rozřešena, nemůže žalobkyně účinně dáti žalované výpověď, ježto nejsou ani splněny předpoklady pro užití § 1121 obč. zák. Naproti tomu žalobkyně přednesla, že usnesením ze dne 3. října 1936, E IV 2359/34, bylo pro ni jako vydražitelku řečené nemovitosti vloženo právo vlastnické k uvedené nemovitosti a zároveň byl povolen výmaz poznámky udělení příklepu a zatímní správy. Byla tedy v době podání výpovědi vlastnicí domu č. p. 156 v Ch. a v této vlastnosti byla též oprávněna dáti soudní výpověď, takže o nedostatku aktivní legitimace nemůže býti ani řeči. Jako vydražitelka neměla převzíti nájemní právo žalované firmy bez započtení na nejvyšší podání, nýbrž jen potud, pokud právo to bude uhrazeno z rozvrhované podstaty. Právo k výpovědi není dotčeno tím, zdali nájemní právo bude uhrazeno z rozvrhované podstaty, čili nic. V případě, o nějž jde, není možné, aby sporné nájemní právo mohlo býti uhrazeno z rozvrhované podstaty hledíc na pořadí, v kterém jest vloženo. Podle rozvrhového usnesení, po podání výpovědi vydaného, žalovaná s nájemním právem vyšla úplně na prázdno. Vydražitelčino právo k výpovědi není dotčeno pravoplatností rozvrhového usnesení. Soud prvé stolice zrušil výpověď. Důvody: Exekučními spisy E IV 2359/34 okresního soudu v Ch. jest zjištěno toto: Při soudní dražbě konané dne 7. září 1936 byl příklep domu č. p. 156 v Ch., zapsaného ve vložce č. 156 pozemkové knihy pro katastrální území Ch., pravoplatně udělen žalobkyni jako vydražitelce a byla jí též povolena zatímní správa řečené nemovitosti. Vydražitelka splnila dražební podmínky a k jejímu návrhu byl usneseními ze dne 3. října 1936 povolen vklad vlastnického práva pro žalobkyni jako vydražitelku a výmaz poznámky udělení příklepu a zatímní správy. Usnesení to bylo knihovně vykonáno dne 18. října 1936. Rok k rozvrhu nejvyššího podání byl stanoven na den 19. října 1936 a podle rozvrhového usneseni z téhož dne vyšla žalovaná jako věřitelka v příčině sporného nájemního práva, zapsaného pod pol. C 52, úplně na prázdno. Rozvrhové usneseni nenabylo právní moci, neboť proti němu byly podány rekursy mezi jinými též žalovanou jako věřitelkou. Pozemkovou knihou a sbírkou listin jest zjištěno, že ve vložce č. 156 pozemkové knihy pro katastrální území Ch. je zapsán obytný dům č. p. 156 v Oh. a že pod pol. C 52 je vloženo pro žalovanou nájemní právo podle nájemní smlouvy ze dne 25. srpna 1931. Položiv uvedená zjištění za základ svých dalších úvah, posuzuje soud spornou věc po právní stránce takto: § 1121 obč. zák. ustanovuje v novém doslovu podle III. dílčí novely k obč. zák., že, není-ili nabyvatel povinen převzíti nájemní právo, musí nájemce, třebas jest jeho právo vloženo do knih, ustoupiti novému nabyvateli po řádné výpovědi, jakmile jest vlastnictví nového nabyvatele vloženo do knih. Podle řečeného ustanovení v původním; doslovu musil nájemník při vnucené soudní dražbě, i když bylo jeho právo zapsáno, ustoupiti novému kupiteli. To ustanovení bylo však nahrazeno dotčeným novelisovaným předpisem tak, že při nuceném soudním prodeji jest s nájemními právy, jsou-li zapsána v pozemkové knize, nakládati jako se služebnostmi. Nečiní se rozdílu, zda se převzetí děje bez započtení, či se započtením na nejvyšší podání. Předpis § 1121 obč. zák. v novém doslovu vztahuje se tedy na oba uvedené případy. Z vyloženého výkladu § 1121 obč. zák. vycházejí i samy dražební podmínky. Soud musí se proto obírati otázkou, zda nájemní právo žalované firmy bude uhrazeno z rozvrhované podstaty. K výpovědí nestačí, že vydražitelka byla zapsána jako vlastnice do pozemkové knihy, nýbrž musí býti pravoplatně též zjištěno, neničil vydražitel povinen vejíti v nájemní poměr. Předpokladem § 1121 obč. zák. je proto nejen vklad vlastnického práva pro vydražitelku, nýbrž musí také býti pravoplatným rozvrhovým usnesením zjištěno, není-li vydražitelka povinna převzíti nájemní právo podle jeho pořadí. To musí býti zjištěno již v době podání výpovědi, neboť účinnost výpovědi z najatého předmětu jest posuzovati podle doby, kdy výpověď byla dána, a obdoba zásady § 406 c. ř. s. tu neplatí (rozh. č. 12946 Sb. n. s.). V době podání výpovědi nebylo rozvrhové usnesení ani ještě vydáno, a nebyla proto žalobkyně oprávněna dáti žalované výpověď. Zda nájemní právo žalované firmy bude uhrazeno z rozvrhované podstaty, může býti pravoplatně určeno teprve po pravoplatnosti rozvrhového usnesení. Proto byla výpověď, dána předčasně a bylo ji zrušiti. Odvolací soud ponechal výpověď v platnosti. Důvody: Právnímu názoru prvého soudu lze přisvědčiti jen potud, že vydražitelka musí býti před podáním výpovědí v pozemkové knize zapsána jako vlastnice. To se v souzené věci, jak plyne z exekučních spisů, skutečně stalo, a to již dne 8. října 1936 a nikoliv, jak prvý soud omylem zjistil, teprve 18. října 1936 (viz také rozh. č. 12946, 13062 Sb. n. s.). To, že žalovaná nebyla zpravena o dotčeném vkladu, je právně nezávažné. Jinak však jest podle názoru odvolacího soudu právní názor prvého soudu nesprávný. V souzeném případě měla vydražitelka převzíti nájemní právo žalované firmy podle dražebních podmínek se započtením na nejvyšší podání, tedy jen potud, pokud její nájemní právo bude nejvyšším podáním uhrazeno. Je proto pro otázku, zda jest výpověď právně možná resp. zda není předčasná, rozhodující jen stav exekučního řízení v době podání výpovědi. Podíle exekučních spisů je však hledě na výši nejvyššího podáni 690000 Kč a se zřením na výši zástavních práv, která předcházejí nájemnímu právu žalované firmy, nade vší pochybnost jasno., že její nájemní právo nemůže býti uhrazeno z nejvyššího podání. Skutečně vyšla i žalobkyně sama, která nájemnímu právu žalované předcházela, částkou přes 200000 Kč na prázdno. Nebylo proto potřebí, aby žalobkyně vyčkávala při uvedeném stavu exekučního řízení pravoplatnost rozvrhového řízení, nýbrž mohla již nyní dáti žalované výpověď. Prvý soud tudíž věc v té příčině po právní stránce nesprávně posoudil. Stanovisko prvého soudu by snad mělo něco pro sebe, kdyby byly bývaly nějaké pochybností o tom, bude-li nájemní právo žalované firmy uhrazeno z nejvyššího podání, či ne. Takové pochyby však v souzeném, sporu pří dotčeném stavu exekučního řízení nastati nemohly. Bylo proto odvolání vyhověno.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle nenapadeného zjištění odvolacího soudu došlo, k vkladu vlastnického práva žalobkyně jako vydražitelky domu č. p. 156 v Ch. do pozemkové knihy dne 9. října 1936. Žalobkyně byla proto aktivně legitimována dáti žalované dne 12. října 1936 z místností v domě tom najatých řádnou výpověď. Námitka žalované, že žalobkyně nebyla k výpovědi oprávněna, dokud nebylo pravoplatně rozhodnuto, zda musí jako vydražitelka převzíti knihovně zajištěné nájemní právo žalované, se netýká otázky aktivního oprávnění žalobkyně k výpovědi (žalobě), nýbrž oprávnění žalobkyně k výpovědi po stránce věcné. Kdyby žalobkyně nemusila nájemní právo převzíti, musila by jí žalovaná jako nájemnice ustoupiti po náležité výpovědi (§ 1121 obč. zák.); při převzetí nájemního práva by však žalobkyně byla vázána co do výpovědi nájemní smlouvou, která byla podkladem knihovního vkladu dotčeného nájemního práva. Podle zjištění prvého soudu, které v odvolacím řízení nebylo napadeno, jest nájemní právo žalované podle nájemní smlouvy z roku 1931 knihovně zajištěno na dobu desíti let, takže dosud trvá. Podle dražebních podmínek v exekučními řízení E IV 2359/34 měl vydražitel převzíti veškeré zapsané služebnosti, výměnky a reální břemena jen potud, pokud podle svého pořadí budou uhrazeny rozdělovanou podstatou. Řešení té otázky jest arciť vyhrazeno exekučnímu soudu. Přesto však není zabráněno procesnímu soudu, aby po případě i tu otázku řešil jako otázku předurčující podle stavu exekučního řízení v době, kdy byla výpověď dána (viz rozh. č. 12946 Sb. n. s.). Kdyby bylo podle dotčeného stavu nade vši pochybnost jasno, že rozvrhová podstata k úhradě nájemního práva nepostačí, nebylo by ani věcné, ani formální překážky, aby se připustila výpověď vydražitele, jeho vlastnictví k vydražené nemovitosti bylo vloženo do pozemkové knihy již před tím, než nabylo rozvrhové usnesení, dotčenou otázku řešící, právní moci. Procesnímu soudu bude ovšem zjednán potřebný podklad k řešení té otázky teprve tehda, byli-li konán rozvrhový rok, podle .jehož výsledku lze teprve nabýti spolehlivý přehled o tom, které pohledávky, v jakém pořadí a v jaké výši budou míti při rozvrhu nejvyššího podání význam, a jaké námitky byly v té příčině účastníky rozvrhového řízeni učiněny. V souzeném případě nebyl však podle zjištění nižších soudů v době, kdy byla výpověď dána, v exekuční věci E IV 2359/34 rozvrhový rok ještě konán» Poněvadž — jak bylo jíž svrchu podotčeno — jest účinnost výpovědi posuzovati podle doby, kdy byla dána výpověď, neumožňoval stav exekučního řízení odvolacímu soudu spolehlivé řešení otázky, zda žalobkyně bude musiti nájemní právo žalované pře- vzíti, či nikoli, a byla proto výpověď, kterou dala žalobkyně žalované ještě před tím, než byl v exekučním řízení E IV 2359/34 konán rozvrhový rok, předčasná. Slušelo tudíž dovolání vyhověti.

Citace:

Čís. 16218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 11-15.