NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 16845.

Prohlásí-li odvolací soud dovolání za přípustné, musí v rozsudku zřetelně uvésti, že tak činí pro zásadní význam rozhodnutí (§ 502, odst. 3, c. ř. s. ve znění čl. 1. č. 2 zák. č. 251/1934 a čl. 1. č. 314/1936 Sb. z. a n.).
Nestačí pouhá doložka v rozsudkovém výroku, že se dovolání prohlašuje za přípustné.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1938, Rv II 956/36.)
Srov. rozh. č. 2909 Úr. sb. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice, jímž byl žalovaný uznán povinným zaplatili žalobci 2132 Kč 90 h s přísl., a při vynesení rozsudku a v rozsudkovém výroku uvedl pouze, že »dovolání se prohlašuje za přípustné«.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Dovolání čelí proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a předmět sporu, o němž by měl dovolací soud rozhodnouti, nepřevyšuje 7000 Kč. Dovolání by bylo v takovémto případě pokládati za přípustné jen tehdy, kdyby je odvolací soud v rozsudku prohlásil za přípustné podle čl. I. č. 2 zák. č. 251/1934 a čl. I. zák. č. 314/1936 Sb. z. a n., protože jde o rozhodnutí zásadního významu.
Odvolací soud pojal sice do rozsudkového výroku stručnou doložku, že »dovolání se prohlašuje za přípustné«, ale to nestačí a nejvyšší soud není tím vázán při posuzování otázky přípustnosti dovolání, kterou jest mu řešiti z úřadu, ježto tím nebylo vyhověno jasnému předpisu zákona, který neposkytuje odvolacímu soudu oprávnění, aby prohlásil ve svém rozsudku dovolání za přípustné podle své libovůle, nýbrž udílí mu toto oprávnění jen výjimečně a za výslovného předpokladu, že jde o rozhodnutí zásadního významu, o čemž se tedy musí odvolací soud v rozsudku zřetelně vyslovit).Uvedený zákonný předpis jest vykládati přesně, protože jde o ustanovení výjimečné.
Ježto v souzené věci odvolací soud neprohlásil ve svém rozsudku ani výslovně, ani aspoň poukazem na ustanovení čl. I. č. 2 zák. č. 251/ 1934 Sb. z. a n., že tu jde o rozhodnutí zásadního významu, nemá řečená jeho doložka právního významu a nejvyšší soud k ní nemůže přihlížeti.
Bylo proto dovolání jako nepřípustné odmítnouti (§ 507, odst. 1, c. ř. s.).

Citace:

č. 16845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 543-544.