NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 56 dis.

Zastavení služebních požitků podle § 38 odst. druhý zák. ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. jest opatřením prozatímním; výrok o konečné ztrátě požitků předpokládá provedení kárného řízení a na tomto podkladě po ústním jednání vydaný kárný nález; výrok ten může býti vysloven výlučně při vydání nálezu podle § 21 zákona a tvoří svou povahou podstatnou součást výroku o trestu; okolnost, že k němu došlo způsobem vadným a ve formě pochybené, nevylučuje přípustnost odvolání podle § 24 odst. druhý zákona.
Ani v kárném řízení nezáleží na označení, nýbrž na obsahu opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 24. února 1928, Ds I 16/27.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech soudců vyhověl stížnosti obviněného proti usnesení vrchního zemského soudu v Praze jako kárného senátu pro soudce ze dne 24. června 1927, jímž mu byly zastaveny požitky za dobu od 14. do 30. listopadu 1926 a vyslovena byla jich ztráta, a napadené usnesení zrušil.
Důvody:
Podle § 38 odst. druhý zákona ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. může kárný soud pro dobu nedovolené nepřítomnosti soudce zaříditi zastavení jeho služebních požitků a má při vydání kárného nálezu vedle trestu uloženého soudci vyslovili také jich ztrátu pro dobu neoprávněné nepřítomnosti. Z tohoto předpisu plyne, že jednak ono opatření jest opatřením toliko prozatímním a, že předpokladem výroku o konečné ztrátě požitků jest provedení řádného kárného řízení a na tomto podkladě po ústním jednání vydaný nález kárný, jímž se zjišťuje, že se úředník prohřešil neospravedlněnou nepřítomností proti služebním předpisům, ukládá se mu trest a vedle tohoto trestu pak se vyslovuje ztráta požitků. V souzeném případě nebylo kárné řízení vůbec zahájeno, ani řádným způsobem provedeno, ani kárný nález, vyhovující všem zákonným náležitostem. vydán, nýbrž prostě k návrhu kárného zástupce bez dalšího řízení usnesením kárného senátu v neveřejném zasedání vyslovena ztráta příslušné částky požitků; scházejí tu tedy veškeré zákonem stanovené předpoklady, by mohlo býti uznáno na definitivní ztrátu požitků, a bylo proto již z tohoto důvodu včas podanému opravnému prostředku vyhověti a napadené usnesení kárného senátu jako nezákonné zrušiti. K tomu se připomíná ještě tolik: Výrok o ztrátě požitků mohl se státi výlučně při vydání kárného nálezu podle § 21 zák. 46/1868 a tvoří svou povahou podstatnou součást výroku o trestu; na tomto pravém jeho významu nemění nic okolnost, že v souzeném případě došlo k němu, jak dovoženo, způsobem vadným a ve formě pochybené; tyto vady nemohou býti na závadu, by toto opatření nenapadal týmiž opravnými prostředky, které by mu příslušely, kdyby k němu bylo došlo způsobem odpovídajícím zákonu; v důsledcích toho přísluší mu podle § 42/2 uv. zák. odvolání a bylo za takové pojmouti i v souzeném případě podanou stížnost, ježto nezáleží na označení, nýbrž na obsahu opravného prostředku.

Citace:

č. 1743. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 581-581.