NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 16678.

Přesun kompetence v příčině nálezů o náhradě škody na okresní, resp. zemské výbory, stanovený v odst. 5 § 19 zákona č. 77/1927 a č. 169/1930 Sb. z. a n. týká se jen předpisů o rozpočtu (§ 10 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.); jinak však zůstala nedotčena ustanovení §§ 4, 5 a 99 zákona č. 126/1920 ve znění zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., podle nichž o povinnosti k náhradě škody pořadem stolic rozhodují okresní resp. zemské úřady. K vydání resp. přezkoumání nálezu o povinnosti obecního starosty k náhradě škody, způsobené nedbalým dozorem na obecního pokladníka, je příslušný okresní resp. zemský úřad.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1938, R II 550/37.)
V žalující obcí byl roku 1930 i v dřívějších letech pokladníkem Karel F., zedník v Ž., který zpronevěřil peníze z obecní pokladny, byl za to rozsudkem krajského soudu v O. ze dne 6. března 1934 odsouzen pro zločin zpronevěry a bylo mu uloženo, aby žalující obcí nahradil 12718 Kč 45 h. Pro jeho nemajetnost není však uvedená částka na něm dobytná. K návrhu okresního výboru v P. byla roku 1930 provedena revise obecního hospodářství žalující obce okresním úřadem v P. a uvedený úřad výměrem' ze dne 5. října 1935 rozhodl, že je žalovaný starosta podle zákona z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., povinen nahraditi žalující obci škodu, kterou pokladník Karel F. obci způsobil, poněvadž ji zavinil zejmiéna nesprávným' výkonem starostenského úřadu, umožniv pokladníkovi Karlu F. způsobení škody žalující obci, činící podle zjištění správních úřadů 12170 Kč 15 h. Uvedený výměr byl výměrem zemského úřadu v B'. ze dne 17. července 1936 potvrzen. Domáhá se proto žalující obec na žalovaném zaplacení právě uvedené částky. Soud prvé stolice odmítl žalobu pro tentokráte. Důvody: Jde o náhradu škody vzniklé nedostatečným dozorem na zřízence obce. Podle § 16, odst. 6 a 7, zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., platí obdobně o vymáhání škody ze správy obecního hospodářství vůči starostovi a členům obecního zastupitelstva ustanovení § 5, odst. 4 a 5, řeč. zák., t. j. k rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody jest povolán dohlédací úřad a soud na základě výroku dohlédacího úřadu rozhoduje toliko o výši škody. Podle údajů žaloby a přednesu žalobkyně se žalující obec domáhá na žalovaném jako bývalém starostovi náhrady škody vzniklé tím, že prý žalovaný zanedbal své povinnosti v obecním hospodářství, že neobstarával náležitě příjem' a výdaj obecních peněz a že jej ponechal obecnímu pokladníkovi a že takto umožnil Karlu F. způsobení škody žalující obci v zažalované výši. Dokud tedy dohledací úřad pravoplatně nerozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě škody, nelze zažalovaný nárok uplatňovati pořadem práva (srov. rozh. č. 6331 Sb. n. s. a Sedláček-Rouček: Komentář k Čs. obč. zák. I, § 1, 29). Podle §§ 5 a 16 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n. rozhoduje v poměru mezi obcí a jejími činovníky (starostou) o povinnosti těchto činovníků k náhradě škody vzniklé z hospodářské správy obecní výhradně bezprostřední dohlédací úřad. Teprve na základě jeho předchozího pravoplatného výroku může věc býti vznesena na řádný soud, který jsa vázán výrokem dohlédacího úřadu, rozhoduje jen o výši náhrady (rozh. č. 4797, 1677, 1767 Sb. n. s.). Je tudíž nutným předpokladem pro přípustnost pořadu práva, aby byl dříve samosprávným. dohlédacím úřadem' vydán pravoplatný náhradní nález. Bez takového nálezu se nelze domáhati pořadem práva nároků uvedeného druhu a nelze ani. rozlišovati, zda jde o poměr soukromoprávní, či veřejnoprávní (rozh. č. 4797 Sb. n. s. a § 59, odst. 1, zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.). Samosprávným dohledacím úřadem jest podle § 99 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. okresní výbor a nikoliv okresní úřad. Z usneseni, která okresní výbor učiní, vykonávaje dohlédací moc nad obcemi, lze si stěžovati k zemskému úřadu. V souzeném případě není tu pravoplatného náhradního nálezu samosprávného dohledacího úřadu a výměr okresního úřadu a potvrzující výměr zemského úřadu nemohou podle přesného znění § 99 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. nahraditi pravoplatný nález samosprávného dohledacího úřadu. Ale ani výměr zemského úřadu v B. ze dne 17. července 1936, č. j. 16.180/II-3, jímž byl potvrzen výměr okresního úřadu v P. ze dne 5. října 1935, č. 343179/I-II, není pravoplatný. Čl. 8, odst. 2, zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. sice praví, že z rozhodnutí zemského úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustné. To však ještě neznamená, že jeho rozhodnutí je pro soud i strany nezměnitelné, protože proti němu podle zákona přísluší opravný prostředek stížnosti na nejvyšší správní soud. Podléhá tedy rozhodnutí zemského úřadu ještě dalšímu přezkoumání nejvyšším správním soudem, může býti tímto soudem' zrušeno a není zde proto materiální právní moci. Rozhodnutí zemského úřadu v B. není však ani vykonatelné, poněvadž teprve řádný soud rozhoduje o výši náhrady (§ 5, odst. 5, zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.) a schází tedy určité označení předmětu, způsobu, objemu' a času povinného plnění (Hora: Čs. civ. právo procesní II, 413). Bylo proto souzenou žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva, a to toliko pro tentokráte. Rekursní soud uložil soudu prvé stolice, aby dále o žalobě jednal. Důvody: Procesní soud odmítl napadeným usneseními žalobu pro tentokráte jednak proto, že nález o náhradě byl sice vydán okresním úřadem a na rekurs žalovaným podaný potvrzen zemským úřadem, že však okresní úřad není tím dohlédacím úřadem, jejž má na zřeteli § 5 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n., nýbrž že úřadem tím jest dle § 99 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. jedině samosprávný dohlédací úřad (okresní výbor, zastupitelstvo), a jednak proto, že rozhodnutí zemského úřadu o povinnosti Žalovaného' k náhradě škody žalující obci není pravoplatné, ježto žalovaný vznesl proti tomuto rozhodnutí stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Tento právní názor není správný. V § 99 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. bylo hledíc na to, že byly pochybnosti o tom, co se má rozuměti slovem. »dohled«, výslovně ustanoveno, že se výkonem dohledací mocí nevyrozumívá rozhodování pořadem stolic; pokud tedy dosavadní okresní zastupitelstvo a výbory před vydáním' zák. č. 125/ 1927 Sb. z. a n. vykonávaly určitou vrchnostenskou pravomoc, přešla tato moc již podle všeobecných ustanovení § 4 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. na okresní úřady a zejména podle § 1, odst. 1, čís. 1 vlád. nař. ze dne 28. června 1928, č. 96 Sb. z. a n. Bylo proto o povinnosti žalovaného jako obecního činovníka k náhradě škody žalující obci rozhodnuto správními úřadem — okresním úřadem —, jehož rozhodnutí bylo pořadem instancí potvrzeno zemským úřadem, jehož rozhodnutí je konečné. Byť i žalovaný podal stížnost k nejvyššímu správnímu soudu proti onomu rozhodnutí, jest jeho stížnost podle zákona ze dně 22. října 1875, č. 30 ř. z., zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 a 164/1937 a nař. č. 191/1937 Sb. z. a n. pouze mimořádnou právní pomocí, rozhodnutí správního úřadu zůstává však dále pravoplatným a jest jím soud vázán, zejména když žalovaný ani netvrdil, že jeho stížnosti byl přiznán odkladný účinek, nehledě ani na to, že jde o rozhodnutí správního úřadu, jež ani nelze vymáhati exekucí, poněvadž se jim neukládá žalovanému nějaké plnění, nýbrž se jím konstatuje jen povinnost k náhradě škody, tedy jímž se rozhoduje jen o důvodu nároku žalující obce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nález okresního úřadu v P. ze dne 5. října 1935 č. 34379/1-II, jenž vyslovil povinnost žalovaného k náhradě škody, se neopírá o porušení povinností, jež má na mysli § 10 finanční novely č. 329/1921 Sb. z. a n. Jen tohoto předpisu o rozpočtu se dotýkají § 19 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n., jakož i dodatky k němu obsažené v zákoně č. 169/1930 Sb. z. a n., zejména v jeho odstavci 5 obsažený přesun kompetence v příčině nálezů o náhradě škody na okresní výbory po případě zemské výbory, kdežto jinak zůstala nedotčena ustanovení §§ 4, 5 a 9 zákona č. 126/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., podle nichž o povinnosti k náhradě škody pořadem stolic rozhodují okresní úřady po případě zemské úřady. V té příčině lze poukázati na důvody uvedené v rozhodnutích nejvyššího správního soudu, uveřejněných pod č. 10401, 12709, 12874 Boh. A, s nimiž dovolací soud souhlasí. V otázce, jaký význam má pro souzený spor, že žalovaný podal stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, schvaluje dovolací soud správné důvody napadeného usnesení.

Citace:

Č. 12545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 855-859.