Č. 3633.

Učitelstvo. — školství: * Úřadům zřízeným pro dozor ke školám nepřísluší rozhodovati o nároku učitele veř. školy národní spravované podle zák. zemských na vydání průkazky na zlevněnou jízdu po železnici, pokud nárok takový byl vznesen vůči státu.
(Nález ze dne 19. května 1924 č. 8764.)
Prejudikatura: Boh. 952 a 3632 adm.
Věc: Adolf K. v Opavě proti ministerstvu školství a národní osvěty o železniční legitimaci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, odborný učitel školy občanské v O., žádal podáním ze 16. září 1922 zšr-u v O. za vydání želez, legitimace, ta pak rozhodnutím z 23. října 1922 uložila měst. škol. výboru v O., aby st-le vyrozuměl, že učitelé škol obecných a občanských nemají nároku na zlevněnou jízdu na železnicích.
K rekursu st-le zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím shora uvedené rozhodnutí zšr-y pro nepříslušnost úřadu je vydavšího, ježto úřady školní nejsou kompetentními o věci rozhodovati.
Stížnost neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Jak zřejmo z vývodů nál. tohoto soudu Boh. 3632 adm., nemá učitel národní školy (nehledě k učitelům škol menšinových) na základě par. zák. přímo vůči státu nároku na jakékoliv platy a výhody ve smyslu článku II. par. zák., naopak může nároky takové uplatňovati jediné po případě proti činitelům konkurenčním.
V tomto případě žádal st-l výslovně zšr-u za »vydání železniční legitimace pro zlevněnou jízdu na železnicích, jaká přísluší státním úředníkům«. Uplatňoval tedy vůči státu nárok na poskytnutí takové legitimace. Rozhodovati však věcně ohledně výkladu tarifu na státních železnicích a ohledně povolování všech slev jízdného na nich, pokud toto povolování není zvláštními předpisy ponecháno úřadům nižším, jest, jak vysloveno bylo již v nál. Boh. 952 adm. věcí min. žel. a to na základě předpisu § 5 č. 14 a § 6 č. 24 organisačního. statutu pro státní správu železniční z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z.
O nároku st-le na železniční legitimaci byly by tedy musily rozhodovati státní úřady železniční, v poslední stolicí min. žel., nikoliv však zšr.
Eventuelní kompetenci zšr-y k rozhodování v tomto směru nemohlo založiti ani nař. zšr-y slezské z 30. dubna 1920 č. 57 z. z., které nehledě ani k otázce jeho právní závaznosti, předpisu kompetenčního v tomto směru vůbec neobsahuje a pokud by v rozporu se zákonnou kompetencí zšr-y spočívající na zákonech o dozoru ke školám jej obsahovalo, by bylo nezákonné a neplatné.
Domnělou kompetenci zšr-y nelze však důvodně opříti ani o tu skutečnost, že podle předpisu o vydávání průkazky na zlevněnou jízdu po železnicích pro státní zaměstnance, kterýžto předpis vydán byl min. žel. pod č. 32452/111 ex 1920, čl. V v souvislosti s přílohou B, průkazky vydávati jsou oprávněny úřady v uvedené příloze vyjmenované, neboť jednak zšr ani v této příloze uvedena není, jednak jde u úřadů v tomto předpise uvedených zřejmě jenom o činnost sprostředkovací, nikoli však o rozhodování jménem železniční správy státní o tom, komu železniční průkazky příslušejí.
Zšr byla ovšem ve smyslu zákonů o školách národních kompetentní rozhodovati v postupu instancí školských o tom, zda po případě učiteli nárok určitého obsahu podle článku II. par. zák. přísluší vůči konkurenčním činitelům školství národního. Takovýto nárok však st-l shora cit. svým podáním neuplatnil, naopak uplatňoval jenom určitý nárok vůči státu, o němž však rozhodovati, jak shora již doloženo, zšr-ě nepříslušelo.
Zrušil-li tedy žal. úřad, dověděv se o onom rozhodnutí zšr-y z rekursu st-lova, ono nekompetentní a tudíž zmatečné rozhodnutí zšr-y, k čemuž mocí svého postavení jakožto úřadu dozorčího byl oprávněn, nebyl zákon porušen, ani st-l dotčen nezákonným způsobem ve svých právech, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8323. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 234-236.