NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 69 dis.

Jde o porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, provozoval-li koncipient zemřelého advokáta, dříve než byl do seznamu advokátů zapsán, neoprávněně advokátní kancelář pro sebe, zemřelému ustanovený substitut byl s tím srozuměn a za paušální odměnu to podporoval a onen nepřípustný výkon advokacie kryl svým jménem.
(Rozh. ze dne 28. června 1928, Ds II 3/28.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání, slyšev generálního prokurátora, odvolání obviněných z nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 14. ledna 1928, jímž byli odvolatelé uznáni vinnými přečiny porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Napadeným nálezem bylo zjištěno, že dekretem výboru advokátní komory v Brně ze dne 22. ledna 1924 byl obviněný advokát Bedřich J. ustanoven substitutem advokáta Dr. Josefa H-a, dne 21. ledna 1924 v B. zesnulého. Tímto ustanovením převzal veškerá práva i veškeré povinnosti spojené s úřadem substituta a měl v mezích tohoto svého úřadu též upraviti právní poměr k svému koncipientu Dr. Janu 0-ovi, který teprve dne 16. září 1924 byl zapsán do seznamu advokátů. Napadeným nálezem bylo dále zjištěno, že obviněný Bedřich J. ponechal vedení advokátní kanceláře na vlastní účet svému koncipientu Dr. Janu O-ovi, který používal docílených z ní výtěžků ke splácení osobního dluhu Ludmile H-ové za převzetí kanceláře, vybrav k tomuto účelu z běžných příjmů kanceláře do konce srpna 1924 přes 80000 Kč, z čehož vyplynul správný závěr, že koncipient Dr. Jan O. ve skutečnosti provozoval advokátní kancelář zesnulého Dr. Josefa H-e pro sebe. Obviněný Bedřich J. v podání ze dne 12. ledna 1928 výslovně doznal, že svou odměnu jako ustanovený substitut ujednal se solicitátorem kanceláře Antonínem Š-em jako zmocněncem koncipienta Dr. Jana 0-a měsíční částkou 2000 Kč, a podáním ze dne 19. června 1925 vypočetl své příjmy za substituce, t j. od 21. ledna do 18. prosince 1924 celkem na 23150 Kč. Tvrzení obviněného Dr. Jana 0-a, že jako koncipient advokáta Bedřicha J-y měl od něho pevný měsíční plat, bylo vyvráceno přísežnou výpovědí solicitátora Antonína Š-a, že se hned po smrti Dr. Josefa H-a účty uzavřely a již dnem 1. února 1924 se otevřelo nové konto pro Dr. Jana 0-a, jenž neměl plat koncipienta a příjmů a výtěžků kanceláře pro sebe použil a že ustanovený substitut Bedřich J. na zisku kanceláře súčastněn nebyl, přijímaje jen měsíční paušální odměnu, a že kancelářskému personálu byl skutečným šefem Dr. Jan O. Tyto zjištěné skutkové okolnosti plně opodstatňují další závěr napadeného nálezu, že obviněný Dr. Jan O. v době od 21. ledna 1924 do 16. září 1924, než byl zapsán do seznamu advokátů, neoprávněně provozoval advokátní kancelář pro sebe a že ustanovený substitut zemřelého Dr. Josefa H-e, advokát Bedřich J., byl s tím srozuměn a podporoval, ano kryl svým jménem nepřípustný výkon advokacie Dr. Janem O-em. Ve vylíčeném chování obviněných právem spatřuje napadený nález u obou nejen hrubé porušení povin¬ ností povolání, nýbrž i jednání, poškozující velmi citelně čest a vážnost advokátního stavu, jichž dbáti jim ukládá advokátní řád v § 10 odst. druhý. Jest proto výrok kárné rady, jímž byli obvinění uznáni vinnými kárnými přečiny jednak porušení povinností povolání, jednak zlehčení cti a vážnosti stavu, prokázanými skutkovými okolnostmi, s hlediska i objektivní i subjektivní podstaty plně odůvodněn, a vývody odvolatelů nemohly zviklati přesvědčení odvolacího soudu o vině obou obviněných, při čemž jest lhostejno, jaké právnické úkony každý z obou obviněných v kanceláři obstarával, an podle zjištění napadeného nálezu advokátní kancelář provozoval koncipient Dr. Jan O. pro sebe a též doznal, že hned po smrti Dr. Josefa H-a koupil kancelář od vdovy Ludmily H-ové pro sebe a že z příjmů kanceláře použil 80000 Kč na uplacení kupní ceny za kancelář, tedy výhradně v zájmu vlastním. Bylo proto odvolání obviněných do výroku o vině jako nedůvodné zamítnuto.

Citace:

Čís. 69 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 854-855.