Čís. 6684.

Při vyměřování slušné výživy manželského dítěte dlužno vzíti i zřetel na otcův stav, jímž jest rozuměti sociální postavení a vnější způsob
Civilní rozhodnuti IX. 4 — Čís. 6684 —
50
života. Životní »míra« stavu určuje se zhruba stavovskými názory a životními zvyklostmi.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1927, R I 1184/26.)
Soud prvé stolice přiznal nezletilé dceři proti manželskému otci nárok na výživné 200 Kč měsíčně. Rekursní soud k rekursu otce snížil výživné na měsíčních 150 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelky.
Důvody:
Stěžovatel vytýká napadenému usnesení nesprávné posouzení právní, které spatřuje v tom, že rekursní soud, uznávaje, že pro určení výživného jsou směrodatný potřeby dítěte, staví naproti těmto potřebám majetkové a výdělkové poměry otcovy, při čemž poukazuje k ustanovení §u 141 obč. zák. Stěžovatel míní, že tento předpis mluví o bezvýhradné povinnosti otcově ku poskytování výživy, nezná však pojmu přiměřenosti se zřetelem na výdělkové, pokud se týče majetkové poměry otcovy, jak takový pojem stanoví na příklad §§ 1220 a 1231 obč. zák. Z toho dovozuje, že při určení výživného nelze v stejné míře jako ku potřebám dítěte přihlížeti také ku výdělkovým, pokud se týče, majetkovým poměrům otcovým, že občanský zákon vůbec nezná v dotyčných ustanoveních o otcově povinnosti ku poskytování výživy pojmu ohrožení existence, jak byl pojat do napadeného usnesení, že pouze civilní řád soudní mluví o ohrožení existence jako předpokladu udělení práva chudých, což však nedopadá v tomto případě. Dále z toho odvozuje, že při stanovení výživného jsou jedině neb alespoň v první řadě směrodatný potřeby dítěte, že však 150 Kč měsíčně nemohla by dítěti poskytována býti ani nuzná výživa, tím méně výživa slušná, zvláště když dítě je v matčině výchově v Praze, kde drahotní a hospodářské poměry jsou zvláště nepříznivé. Ale že také s hlediska výdělkových poměrů otcových je částka 150 Kč na výživném měsíčně nepřiměřeně nízká, neboť otec neplatí své manželce ani prvé rozloučené, ani druhé na výživném 200 Kč měsíčně, dále, že na jeho soukromé dluhy nelze bráti zřetele a že také je příjem otcův ve skutečnosti mnohem vyšší, než jak bylo vyšetřeno, neboť má zdarma nejen byt, nýbrž také světlo a topivo, a mimo to jest jeho právní i mravní povinností, by si hleděl zvýšiti vedlejší činností zdroj svých příjmů. Posléze tvrdí, že otec platí na výživu nezletilého syna Vladimíra pouze 100 Kč měsíčně, ale že pobírá na každé dítě měsíčně 150 Kč. Stěžovatelovým vývodům nelze přisvědčiti. Podle občanského zákona jsou pro míru výživného rozhodujícími potřeba oprávněného na jedné a stav a jmění povinného na druhé straně. Podle §u 146 obč. zák. děti obdrží jméno svého otce, a všechna ostatní, ne výlučně osobní práva jeho rodiny a jeho stavu. Tím jsou i zákonitému nároku dítěte na výživné určeny hranice v ten způsob, že dítě nemůže se dožadovati výživného jenom podle své potřeby, nýbrž může tak učiniti pouze podle otcova stavu. Zákon, mluvě v §u 139 obč. zák. pouze o »slušné výživě (»Anständiger Unterhalt«) — Čís. 6685 —
51
béře i tu zřetel na otcův stav (»Stand«). Stavem sluší vyrozumívati sociální postavení a vnější způsob života. Projevuje se tedy »stav« základem, jehož míra — totiž životní míra — určuje se zhruba stavovskými názory a životními zvyklostmi. To všecko vyplývá také ze zásady vyslovené v §u 673 obč. zák., podle něhož míra odkazu zaopatřením (§ 672 obč. zák.) určuje se podle stavu, k němuž odkazovník přísluší, nebo k jakému byl připravován zaopatřením, jehož se mu dostávalo. Ostatně nelze si nepovšimnouti zásady vyslovené v §u 219 obč. zák., podle které výši nákladů na výživné sluší určití podle jmění, stavu a jiných poměrů nezletilcových. Rekursní soud nepochybil tedy po právní stránce, určil-li se zřetelem na potřeby dítěte na jedné a na stav a jmění otcovy na druhé straně — výživné dítěte jednoročního měsíčními 150 Kč, což je částka vyšetřeným poměrům zcela přiměřená.

Citace:

Čís. 6684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 77-79.