NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 9688.

Exekuce na základě cizozemských exekučních titulů.
K opodstatnění důvodu odporu podle § 81 č. 1 ex. ř. se vyžaduje, by osobě, proti níž má býti vedena exekuce, byla odňata možnost súčastniti se v řízení před cizozemským soudem nepravidelností řízení předepsaného pro cizozemský soud.
Odpor nelze dodatně opříti o jiné skutečnosti, než o ty, jež byly uplatněny ve čtrnáctidenní lhůtě § 83, druhý odstavec, ex. ř.
Odpor podle zákona neodůvodněný jest zamítnouti ihned na návrh vymáhajícího věřitele bez jakéhokoliv dalšího jednání ve věci.
(Rozh. ze dne 27. února 1930, Rv I 1993/29.)
Proti exekuci povolené na základě rozsudku pro zmeškání vyneseného úředním soudem v Lipsku podal žalovaný odpor, jejž procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil exekuci jako nepřípustnou.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Povinný podal odpor proti exekuci především z důvodu § 81 č. 1 ex. ř., tvrdě, že povolení exekuce mělo býti odepřeno podle tohoto před- pisu. Po skutkové stránce odůvodnil odpor tvrzením několika skutečností co do řízení před soudem a dalším tvrzením, že procesní soud německý porušil svým postupem základní předpisy zdejšího, t.j. československého civ. řádu soudního. Tento skutkový přednes nestačí k opodstatnění důvodu podle § 81 č. 1, jenž předpokládá, že osobě, proti které má exekuce býti vedena, byla odňata možnost účastniti se v řízení před cizozemským soudem nepravidelností tohoto řízení, t. j. řízení předepsaného pro cizozemský soud, nikoli řízení předepsaného pro tuzemské soudy. Nestačí tedy tvrzení, že rozsudek cizozemského soudu nemůže býti pokládán za právoplatný pro porušení stěžejních předpisů zdejšího c. ř. s., nýbrž musil by povinný, kdyby se mělo dále jednati o jeho odporu, tvrditi, že porušeny byly procesní předpisy státu, jehož soud vydal exekuční titul. To povinný neučinil, nedostatek ten nemohl býti napraven dodatným tvrzením, ježto podle § 83 odpor z důvodu § 81 č. 1 musí býti podán do čtrnácti dnů, co doručeno bylo povolení exekuce, jinak jest vyloučen. Nemohl by proto povinný dodatně opříti odpor o jiné skutečnosti než o ty, jež byly uplatněny v čtrnáctidenní lhůtě § 83 druhý odstavec ex. ř., pokud ovšem nejde o výjimky tam stanovené. Nebylo a není proto třeba zabývati se předpisy německého řádu soudního, neboť povinný nevytkl jich porušení, a nelze tvrzení to ani předpokládati, an povinný uvedl výslovně jen porušení předpisů zdejšího práva procesního. Povinný tvrdil dále, že postupem úředního soudu v Lipsku, jehož rozsudek jest exekučním titulem, porušeno bylo ustanovení § 80 č. 2 ex. ř.
I po této stránce jest povinný na omylu. Tohoto předpisu nelze vůbec použiti, ježto neplatí pro exekuci podle německého titulu exekučního (sr. vládní vyhlášku č. 131/24). Z odporu povinného nelze usouditi ani na to, že uplatnil některý z důvodů vytčených v § 328 civ. řádu soudního pro říši německou, neboť povinný doznává, že mu na žalobu bylo obeslání k roku doručeno dožádaným soudem, čímž byl splněn předpis § 328 č. 2, doznává dále, že vstoupil do sporu, zaslav procesnímu soudu lékařské vysvědčení se žádostí o omluvu nedostavení se. I tu rozhodují jen údaje odporu, ježto nahrazení těchto údajů jinými jest vyloučeno podle § 83 druhý odstavec ex. ř. Odvolací soud posoudil tudíž změnou rozsudku zamítajícího odpor věc nesprávně po stránce právní a bylo dovolání, opřenému o § 503 č. 4 c. ř. s., vyhověti již proto, že odpor podle zákona neodůvodněný musil býti zamítnut hned na příslušný návrh vymáhajícího věřitele bez jakéhokoliv dalšího jednání ve věci.

Citace:

Čís. 9688.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 335-336.