NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6917.

Vojenské věcí: O platovém zařazení vojenských gážistů z povolání 6. skupiny postupové ustanovených trvale na Slovensku podle usnesení min. rady z 20. července 1923.
(Nález ze dne 28. listopadu 1927 č. 16194/26).
Věc: František J. v Bratislavě proti ministerstvu národní obrany stran vrácení přeplacených požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, nadporučík soudní služby, pobíral od hospodářské správy posádkového velitelství v Bratislavě od 1. července 1924 do 30. června 1925 služ. požitky 8. hodnostní třídy 3. stupně. Při propočtení služ. doby byl vzhledem k započítatelné služ. době 10 roků 6 měsíců a 7 dnů zařaděn dle def. přezkoušeného osobního výkazu k 1. lednu 1921 do platů 9. hodn. třídy 2. stupně s vybývající služ. dobou 6 měsíců a 7 dnů započítatelnou pro postup do vyšších požitků po 1. lednu 1921 v 6. postupové skupině, takže mu přiznány dnem 1. července 1922 požitky 9. hodn. třídy 3. stupně bez stabilisační výhody, dnem 1. ledna 1923 požitky 8. hodn. třídy 2. stupně včetně stabilisační výhody a dnem 1. července 1925 požitky 7. hodn. třídy 1. stupně včetně stabilisační výhody.
Účetním nálezem jmenované hospodářské správy z 31. října 1925 byla st-li předepsána k náhradě částka 1057 Kč 76 h z důvodu, že, jak z řečeného osobního výkazu bylo zjištěno, byly mu v době od 1. ledna 1921 do 31. října 1925 neprávem vyplaceny požitky vyšší, které dle výpočtu k nálezu připojeného činí shora uvedenou částku. Rekurs, jímž st-l brojil jen proti předepsání částky 714 Kč 24 h, jakožto rozdílu mezi požitky 8. hodn. třídy 3. a 2. stupně za dobu od 1. července 1924 do 30. června 1925, byl nař. rozhodnutím zamítnut.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad stojí na stanovisku, že postup z 2. do 3. stupně 8. hodn. třídy u st-le vůbec nenastane, poněvadž dnem 1. července 1925 postoupil do požitků 7. hodn. třídy. St-l proti tomu tvrdí, že měl dnem 1. července 1924 postoupiti do požitků 3. stupně 8. třídy a v nich až do 1. července 1925 setrvati, a — dovolávaje se v tomto směru ustanovení věcného věstníku mno z 1923 č. 39 čl. 350 a to vysvětlivek k odst. 2:1 č. 1 — namítá, že ustanovení věstníku, jehož použil žal. úřad, odporuje tomuto ustanovení vysvětlivek, jakož i § 1, posl. větě zák. č. 195/20, poněvadž dle těchto ustanovení má býti celá doba 4 roků a 6 měsíců, kterou st-1 ztrávil do 1. ledna 1923 v 9. hodn. třídě, započtena pro 8. hodn. třídu, takže po odečtení 3 let, potřebných pro postup z 1. do 2. stupně 8. hodn. třídy, zbývala st-li k 1. lednu 1923 doba 1 roku a 6 měsíců, z čehož po dalším 1 roku a 6 měsících, čili od 1. července 1924 resultuje nárok na plat 3. stupně 8. hodn. třídy. — Toto stanovisko stížnosti neshledal nss správným.
§ 1, posl. odst. zák. č. 195/20 stanovil, že zákonná lhůta pro postup do vyššího stupně platového činí v 9. hodn. třídě 2 roky a v 8. hodn. třídě 3 roky. — Usnesením min. rady z 20. července 1923, čl. 2 č. 1 (uveřejněným ve věstníku mno z 11. srpna 1923 č. 39, čl. 350) byla přiznána voj. gážistům z povolání, zařaděným v 6. post. skupině, kteří byli službou trvale zařaděni u voj. útvarů a ústavů na Slov. dne 1. ledna 1923. — a mezi tyto osoby patří st-1, jenž 1. ledna 1923 pobíral platy 9. hodn. třídy 3. stupně, — výhoda platového přeřadění z této třídy a z tohoto stupně do 8. hodn. třídy 2. stupně. —Ve vysvětlivkách k tomuto předpisu připojených, jichž se stížnost dovolává, ustanovilo mno jednak, že služ. doba, ztrávená v plat. stupni, v němž nastalo přeřadění, se započítá tam, kde další postup je možný, do postupu do dalších stupňů platových, — jednak že v hodn. třídě, v níž nastalo přeřadění, se odsloužená a do časového postupu započítatelná doba připočítá důstojníkům do časového postupu té hodn. třídy, do níž byli touto úpravou zařaděni.
Ze znění těchto ustanovení jest zřejmo, že ustanovení prvé se týká postupu do dalších (vyšších) stupňňů platových téže hodn. třídy a ustanovení druhé že se týká postupu časového, t. j. postupu do platů nejblíže vyšší hodn. třídy (§ 5 zák. č. 195/1920). To znamená: 1.) že pro postup do vyššího stupně platového v hodn. třídě, přeřaděním dosažené, se čítá jen ona služ. doba, kterou gážista ztrávil v platovém stupni, v němž nastalo přeřadění, čili doba, která mu v den přeřadění v jeho původním stupni platovém ještě vybývala, a 2.) že jen pro časový postup z hodn. třídy přeřaděním dosažené do platů hodn. třídy nejblíže vyšší se připočte celá započítatelná doba, kterou gážista odsloužil v hodn. třídě, v níž byl v den přeřadění.
St-l byl podle výsledku propočtení, jež v pochybnost nebéře, v době přeřadění, t. j. 1. ledna 1923, v 9. hodn. třídě celkem 4 roky a 6 měsíců, v jejím 3. stupni plat. tedy jen 6 měsíců. Byv 1. ledna 1923 přeřaděn do 8. hodn. třídy 2. plat. stupně, měl tedy pro postup do vyššího (třetího) stupně plat. v 8. hodn. třídě započítatelných pouze 6 měsíců a nikoliv, jak míní stížnost, 1 rok a 6 měsíců, kdežto pro postup časový do 7. hodn. třídy měl 4 roky a 6 měsíců.
Podle toho mohl postoupiti: a) do 3. stupně 8. hodn. třídy za 3 roky, tedy s připočtením 6 měsíců za 2 1/2 roku, čili dnem 1. července 1925, b) do 7. hodn. třídy (v 6. skupině) za 7 roků, tedy s připočtení 4 roků a 6 měsíců rovněž za 1 1/2 roku, čili rovněž dnem 1. července 1925. Proto odpadl jeho postup do 3. stupně 8. hodn. třídy, jenž měl týmž dnem nastati.
Postup žal. úřadu, jenž nic jiného nevyslovil, odpovídá tedy plně předpisům věstníku 1923 č. 39 čl. 350, jež byly shora uvedeny, i předpisu §§ 1 a 5 zák. č. 195/20, jichž se stížnost dovolává a jichž porušení tedy neprávem vytýká.
Stížnost vztahuje totiž ustanovení dané pro časový postup také na postup do vyššího stupně platového a směšuje takto oba tyto předpisy.
V dodatečných vysvětlivkách, uveřejněných ve věstníku 1924 č. 28 čl. 260, jichž se nař. rozhodnutí dovolává a jejichž zákonitost stížnost popírá, stanovilo mno, že prvému z obou shora uvedených ustanovení vysvětlivek ve věstníku 1923 č. 39 čl. 350 jest rozuměti takto: »Služ. doba, která u důstojníků v určitém plat. stupni v den jejich přeřadění ještě zbývá, započítá se v prospěch v tom stupni plat., do něhož se přeřadění stalo«, — a ustanovení druhé vysvětluje tam takto: »Služební doba, která u důstojníků před přeřaděním v určité hodn. třídě v jejich prospěch ještě zbývá, započte se pro časový postup v té hodn. třídě, do jejíhož plat. stupně se přeřadění stalo«, a uvádí k tomu 3 příklady.
Ze znění těchto ustanovení jest patrno, že jsou v plném souhlasu se shora uvedenými předpisy věstníku 1923, č. 39 čl. 350. Opačné tvrzení stížnosti, zakládající se na mylném výkladu těchto předpisů (článek 350), jest tedy nepodstatné.

Citace:

č. 1915. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 140-142.