Čís. 1326.

Ten, kdo se zmocnil věci, neznámým zlodějem odňaté a jím při pronásledování odhozené, dopouští se podílnictví na krádeži nikoliv krádeže, раk-li věděl, že jde o věc kradenou.
(Rozh. ze dne 29. října 1923, Kr II 345/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Rudolfa N-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 26. ledna 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny na krádeži dle §§ 5, 171, 173, 179 tr. zák. potud, že zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadené části a dle §u 290 tr. ř. i ve výroku, jímž byl obžalovaný Michal J. uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 176 II a), 179 tr. zák. a uznal oba obžalované vinnými zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v listopadu 1920 v B. věc kradenou, a to sedm stuček kretonu (plátna) na sebe převedli a prošantročili, při čemž jim z hodnoty věci a z příběhu bylo povědomo, že byla krádež spáchána způsobem takovým, který ji činí zločinem, a při čemž věci, jež na sebe převedli a prošantročili, převyšovaly hodnotu dvou set korun.
Důvody:
Odůvodněna jest stížnost Rudolfa N-a pokud uplatňuje zmatek čís. 10 §u 281 tr. ř., poněvadž neprávem skutek stěžovatelův kvalifikován byl jako zločin krádeže, kdežto ve skutečnosti opodstatňuje trestný čin jiný, dle mínění stížnosti zatajení nálezu. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaní pustili se za neznámým zlodějem, jenž kreton z držení dráhy odcizil, v tom úmyslu, by mu onen kreton odňali a pro svůj užitek upotřebili. Neznámý tento zloděj, byv obžalovanými v polích dostižen, uprchl, zanechav na místě zboží, dráze odcizené. Zboží to nebylo již v držení dráhy, protože z něho neznámým zlodějem bylo odňato. Zboží to nebylo však v době, kdy obžalovaní se ho zmocnili, ani již v držení neznámého zloděje, jelikož tento, zanechav je na místě a uprchnuv, držení jeho se vzdal. Nebylo tu proto již v §u 171 tr. zák. předpokládaného odnětí cizí věci z držení a bez přivolení osoby jiné. Jelikož však obžalovaní dle zjištění rozsudku ovšem věděli, že věci, jež po útěku neznámého zloděje si přivlastnili a později prošantročili, jsou věci dráze ukradené, spočívá v jednání jejich podílnictví na krádeži dle §u 185 tr. zák., a to dle §u 186 a) i b) tr. zák. podílnictví zločinné. Při správném posouzení věci měli proto býti obžalovaní uznáni vinnými nikoli zločinem krádeže, nýbrž mírnějším trestem ohrozeným zločinem podílnictví na krádeži. V tomto rozsahu bylo zmateční stížnosti obžalovaného Rudolfa N-a vyhověti, a ježto jsou tu podmínky §u 290 tr. ř. i ohledně spoluobžalovaného Michala J-a, bylo rozsudek celý zrušiti jako zmatečný a ve věci nalézti jak se stalo.

Citace:

č. 1326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 448-449.