NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 1005.

Zákon o obchodě s potravinami ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák.
Prodavač jest povinen opatřiti si jistotu, že potravina, již na prodej chová, jest neporušena.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1922, Kr I 1141—1144/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti, vznesené generální prokuraturou na záštitu zákona právem:
Sprošťujícími rozsudky okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 7. dubna 1922 byl porušen zákon v ustanovení § 12 zákona ze dne 16. ledna 1896 č. 89 ř. z. z roku 1897, dále v § 126 a 270 odstavec 5 tr. ř., a dvěma z rozsudků též v ustanovení § 262 tr. ř.
Důvody:
Státní všeobecný ústav pro zkoumání potravin při německé universitě v Praze předložil ve smyslu § 28 zákona o obchodu potravinami a některými předměty užitkovými ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ex 1897 ř. zák. státnímu zastupitelství v Praze ku dalšímu úřednímu řízení nálezy a posudky o vzorcích, které byly vzaty při komisionelní prohlídce obchodů ve Velké Praze, nařízené ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výnosem ze dne 3. října 1921 a vykonané dne 3. února 1922 v mlékařských obchodech Emmy P-ové, Marie F-ové, Matyldy R-ové správně Antonie J-ové a Emilie S-ové, poněvadž mléku, tam prodávanému, dle chemického rozboru bylo přidáno značné množství vody. Proti uvedeným mlékařkám zavedeno bylo trestní řízení a po provedeném hlavním líčení a konečném návrhu na použití zákona byly obžalované vesměs rozsudky okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 7. dubna 1922 dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sproštěny a sice: Emma P-ová pro přestupek dle odstavce 4 § 11 a § 12 citovaného zákona, že totiž vědomě, pokud se týče z nedbalosti vodou falšované mléko prodávala, Marie F-ová pro přestupek dle odstavce prvého a čtvrtého § 11, jakož i pro přestupek § 12 citovaného zákona, že mléko vodou falšovala a že vědomě, pokud se týče z nedbalosti takto falšované mléko prodávala a Antonie J-ová a Emilie S-ová pro přestupek dle odstavce prvého a čtvrtého §11 citovaného zákona, že mléko vodou falšovaly a že je vědomě takto falšované prodávaly. Důvod uvedeného rozlišování v kvalifikaci děje žalobního ze spisů není patrný, neboť trestní oznámení jsou ve věci téhož obsahu (že totiž mléko dle odebraných vzorků bylo vodou značně rozředěno), průvodní řízení nepřineslo nijakých změn a konečný návrh veřejného obžalobce zněl ve všech případech na použití zákona, čímž ve smyslu §§ 451 a 457 tr. ř. podřadění trestného činu pod zákon jest dle § 262 tr. ř. povinností soudcovou. Sprošťující výroky odůvodněny jsou v podstatě zjištěním, že není vyvráceno tvrzení obžalovaných, dle něhož jim mléko od producentů, pokud se týče mlékáren již ve stavu, státním všeobecným ústavem pro zkoumání potravin nalezeném, bylo dodáno a že dotyčný posudek zmíněného ústavu jest neurčitým. V případech F-ové, J-ové a S-ové zjišťují rozsudky dále, že jmenované prodavačky nepozorovaly, že mléko bylo nějak zředěno, a konečně dovolávají se té zkušenosti soudcovy, že mléko od venkovských producentů bývá do Prahy často dodáváno porušeno. Uvedené rozsudky porušují zákon. Prodávati potravinu tak, jak ji přijal prodavač, jenž není si vědom toho, že potravina je falšovaná, zbavuje ho sice zodpovědnosti dle § 11 odstavec čtvrtý citovaného zákona, nikoliv však dle § 12 téhož zákona, že totiž tak činil z nedbalosti. Ve směru poslednějším sprošťují rozsudky pouze obžalované P-ovou a F-ovou, nikoli však také ostatní dvě obžalované, ačkoliv dle stavu věci u všech obžalovaných tato kvalifikace činu přicházela v úvahu, když ve směru odstavce prvého a čtvrtého § 11 citovaného zákona vina nalezena nebyla, neboť předmětem obžaloby byla skutečnost, že obžalované měly ve svých obchodech na prodej vodou zfalšované mléko, a skutečnost ta posuzována býti měla se všech právních stanovisek a podřaděna konečně pod onen zákon, pod nějž náleží. Podřadění činu Antonie J-ové a Emilie S-ové pod ustanovení § 12 citovaného zákona se vůbec nestalo a pokud se týče Emmy P-ové a Marie F-ové byly sice tyto obžalované v uvedeném směru ve výroku viny sproštěny, ale proti předpisu § 270 čís. 5 tr. ř. schází v důvodech jakékoliv odůvodnění, proč jmenovaným prodavačkám nelze přičítati ani nedbalost při opatřování onoho mléka, jež pak v jejich obchodech jako falšované bylo pozastaveno. Poněvadž v případech, o něž tu jde, objektivně bylo prokázáno, že na prodej chované mléko bylo značným množstvím vody sfalšováno, nestačila omluva prodavačů, že sfalšovanosti mléka nevypozorovali nebo že si toho nebyli vědomi, neboť tím, že dle § 12 citovaného zákona podléhá trestní sankci každý, kdo sfalšovanou potravinu na prodej má — ač-li okolnost ta kupujícímu nebyla zjevná — uložena jest prodavači povinnost, aby si o neporušenosti potraviny opatřil jistotu a, pokud toho nečiní, dopouští se právě nedbalosti. Z uvedeného plyne důsledek, že prodavač potraviny má povinnost o neporušenosti její se přesvědčiti. Pravidelně stačívá k takovému posouzení odborný výcvik prodavačův, jenž již z pouhého vnějšího vzhledu nebo chuti zboží neporušenou jeho jakost bezpečně rozpoznává. Pokud však jednoduché takové prostředky pozorovací nepostačují, nezbývá prodavači, než aby užil prostředků složitějších, zejména posudku znaleckého nebo se zabezpečil jinak, na příklad prodejem mléka v plombovaných láhvích, zboží v originálních obalech a pod. Oporou pro sprošťující rozsudek nemohl nalézacímu soudu býti udánlivý neurčitý posudek výzkumného úřadu, neboť v takových případech jest si počínati dle § 126 tr. ř., aby neurčitost nebo pochybnosti byly odstraněny. Uvádějí-li konečně důvody rozsudků, že dle zkušenosti soudcovy mléko již od venkovských producentů do mlékáren přichází porušené, zkušenost taková nejméně zavdávala příčinu k osvobozujícím rozsudkům, ježto poukazuje naopak na zavinění prodavačů ve smyslu § 11 odstavec čtvrtý citovaného zákona, při nejmenším svědčí o nedbalosti, se kterou do svých závodů přejímali ku dalšímu prodeji mléko, o jehož neporušenosti nejen že nijakých záruk neměli, ale jehož porušenost dala se i předpokládati.

Citace:

č. 1005. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 520-522.