Čís. 12266.

Československo-maďarská obchodní smlouva ze dne 31. května 1927, čís. 120 sb. z. a n., má vnitrostátní závaznost v Maďarsku.
Vzhledem ke čl. XXV smlouvy jest omezení slevy v pol. 81 tř. 17 maďarského svazového tarifu díl II sešit 1 ze dne 1. ledna 1926 na uhlí tuzemské pokládati za neplatné.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1933, Rv II 579/31.)
Žalující firma domáhala se na československém státu zaplacení 276 pengö, ježto za vagon kamenného uhlí zaslaného z Moravské Ostravy do Timisoara v Rumunsku bylo za trať v Maďarsku (od Samoskoujfalu do Lokeshaza vybráno dovozné podle normálního tarifu 417 pengo, ač mělo podle přípojku k uherskému místnímu tarifu čís. 13 podle uherského svazového tarifu díl II sešit 1 číslo 81 podle třídy 17 b) býti vybráno jen 141 pengö. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, shledav opodstatněnou námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Odvolací soud uznal podle žaloby, neshledav opodstatněnou námitku nedostatku pasivní legitimace, a uvedl v důvodech: Odvolací soud osvojil si nenapadené zjištění prvého soudu, zejména, že dopravné bylo předepsáno a vybráno o 276 pengö vyšší, než by činilo, kdyby bylo použito zvlášť výhodného tarifu maďarských drah pro dopravu uhlí ze stanice Samosköujfalu, a souhlasí plně s právním názorem prvého soudce, že tohoto ustanovení maďarského tarifu mělo býti použito na zásilku, o niž jde, poněvadž pol. 81 tarifu 17 b) nerozeznává jednotlivé druhy uhlí a podle obchodní smlouvy mezi Čsl. republikou a královstvím maďarským ze dne 31. května 1927, čís. 120 sb. z. a n. čl. XXV nemá se se zásilkami zboží přepravovanými po železnicích obou smluvních stran nakládati na železnicích smluvních stran nepříznivěji (moins favorablement) než se zásilkami stejného druhu přepravovanými ve vnitřní dopravě obou smluvních stran.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání namítá 1., že podle doslovu pol. 81 tr. b) maďarského svazového tarifu díl II sešit 1 z 1. ledna 1926, která (v úředním německém překladu) zní: Kohle und Lignit (einheimische) byla sleva na dovoz- ném poskytnuta jen pro uhlí domácího, to jest maďarského původu a 2., že se žalobkyně nemůže dovolávati tarifní parity, ujednané v československo-maďarské obchodní smlouvě ze dne 31. května 1927 čís. 120 sb. z. a n., poněvadž tato smlouva nemá vnitrostátní závaznost jako zákonná norma. Žádná z těchto námitek neobstojí. Poněvadž jde o dopravu na trati maďarských státních drah, a tedy rozhoduje, zda dovozné na této trati bylo správně vyměřeno podle norem platných pro maďarské státní dráhy, netřeba se obírati otázkou, zda zmíněná obchodní smlouva měla vnitrostátní závaznost v Československu. Pro maďarské státní dráhy vnitrostátní závaznost měla, neboť byla v Maďarsku zákonným článkem XVII: 1927 § 1 s jejími přílohami jakož i se závěrečným protokolem k ní patřícím inartikulována mezi zákony země a nabyla tím podle čl. XXXI smlouvy, ježto ratifikační listiny byly vyměněny dne 24. července 1927, dnem 8. srpna 1927 účinnosti zákona. Ustanovení § 3 zmíněného článku, kterým se maďarská vláda zmocňuje prozatímně před výměnou ratifikačních listin uvésti smlouvu v život pod podmínkou, že tak současně učiní též vláda čsl. republiky, týká se jen zmocnění maďarské vlády, by uvedla smlouvu v život dříve, než podle zákona vešla v účinnost čl. XXV smlouvy ustanovuje, že všechny podmínky, které odporují ujednané tarifní paritě, budou pokládány za neplatné, a v závěrečném protokolu k tomuto článku se prohlašuje, že bude považována za nepřípustnou podmínka, že zboží přišlo z tuzemska. Podle toho jest omezení slevy v pol. 81 tr. 17 na uhlí tuzemské (einheimische) pokládati za neplatné a jest tudíž na věc pohlížeti tak, jako by tato položka zněla jen uhlí i lignit, takže sleva platila i pro spornou zásilku.

Citace:

Čís. 12266.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 45-46.