NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 3701.

Zajišťovací převlastnění jest sice považovati za platný důvod k nabytí vlastnictví, k převodu nestačí však odevzdání prohlášením podle §u 428 obč. zák.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv II 134/24.)
Žalující banka domáhala se žalobou dle §u 37 ex. ř. uznání vlastnictví a zrušení exekuce ohledně věcí, k nimž tvrdila vlastnické právo, ježto byly na ni prohlášením, obsaženým v notářském spise, vlastnicky převedeny k zajištění jejích pohledávek proti dlužníku. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů:
Podle §§ 423, 424 obč. zák. vyžaduje odvozené nabytí vlastnictví, by věc právním způsobem byla převedena od majitele na osobu druhou. Právní způsob tohoto převodu vyžaduje zvláštní právní důvod a předání. Smlouva, jíž se žaloba dovolává, nevyhovuje žádné z těchto podmínek. Jako právní důvod uplatňuje se v tomto případě smlouva. Poněvadž však zákon neuznává každou smlouvu za důvod odvozeného převodu práva vlastnického (§§ 316, 1461, 1462 obč. zák.), jest předně zkoumati, zda smlouva má tuto právní způsobilost. Přes to, že se v §§ 2, 5, 7—8 smlouvy mluví o převodu, pro případ nabytí vlastnictví, vysvitá pravý účel této smlouvy z ustanovení §§ 1 a 2 smlouvy, dle nichž odevzdané věci mají sloužiti žalující straně ku zajištění otevřeného bankovního úvěru, který měl býti poskytnut a jehož výška ani přibližně nebyla udána, zjev při úplatné smlouvě, sloužící převodu, po případě nabytí vlastnictví zajisté neobyčejný. Již z těchto ustanovení jasně vysvítá, že se při této smlouvě dle pravé její povahy (§ 916 obč. zák.) jedná o dání jistoty a nikoli o převod vlastnictví. Každou pochybnost v tomto směru vylučuje § 5. odstavec druhý smlouvy, podle kterého se žalující strana zavazuje předměty druhé straně ihned a bezplatně zase vrátiti do jejího vlastnictví, jakmile splnila veškeré závazky z úvěru. Mimo to omezuje se právo volného nakládání s těmito předměty po dobu trvání úvěrního poměru. Poněvadž občanský zákon nezná ani časově obmezeného vlastnictví ku zajištění, nelze považovati smlouvu, která má sloužiti takovým účelům, za důvod vlastnictví. Avšak i kdyby se považoval za přípustný takový převod vlastnictví ku zajištění, bylo by jej učiniti závislým od souhlasu všech věřitelů, kterým v době převodu příslušejí pohledávky proti osobě, vlastnictví se zříkající. V tomto případě nemůže však býti řeči o odevzdání předmětů, jaké zákon vyžaduje. Podle §u 4. smlouvy stalo se odevzdání prohlášením podle §u 428 obč. zák. Jelikož tohoto způsobu převodu lze snadno zneužíti ku zastření smlouvy na oko nebo k uvedení třetích bezelstných osob v omyl, musí se vůle, zciziti, v tomto případě prohlásiti způsobem také pro třetí osoby zřetelným. (»Auf eine erweisliche Art« § 428 obč. zák.) Že prohlášení bylo učiněno tímto způsobem, strana žalující ani netvrdí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod není opodstatněn. Sluší sice uznati, že pochybnosti, zda je fiduciární smlouva zajišťovací postačujícím důvodem k nabytí vlastnického práva, byly odstraněny §em 10. konk. řádu, jenž předpokládá možnost, že osobní věřitel získá k zajištění pohledávky určitých majetkových kusů dlužníkových, čímž současně uznává také platnost zajišťovacího převodu vlastnictví, neboť bylo by protismyslným, kdyby konkursní řád stanovil právní normy, které by podle platného práva hmotného vůbec nemohly obstáti; také nelze říci, že zajišťovací převod vlastnictví jest sám o sobě pro nedostatek nabývacího důvodu neplatným. Ale v tomto případě běží, jak odvolací soud vysvětlil správně, o jinou otázku, o tu totiž, zda dostačuje jako nabývací způsob odevzdání věcí prohlášením podle §u 428 obč. zák. Jenom o tento způsob nabývací může v tomto případě běžeti. Tu je rozhodujícím, že nelze zříditi zástavní právo k movitým věcem pouhým prohlášením. Způsoby, jimiž je nabýváno zástavního práva, určují se §§ 451 a 452 obč. zák. Věřitel musí vzíti movité věci do svého uschování. Nelze-li je odevzdati hmotně z ruky do ruky, musí býti užito takových znamení, ze kterých každý může snadno poznati, že věc je zastavena. Musí býti zastavení každému poznatelné, toho však není, zůstane-li pouhým prohlášením zastavená věc na dále ve dlužníkově uschování. Odvolací soud správně pří tom poukázal na nebezpečnost tohoto převodu, snadno zneužitelného ku předstírání smlouvy na oko, nebo k uvedení v omyl třetích bezelstných osob. Také by mohlo býti takto vzbuzeno klamné zdání o úvěrních schopnostech dlužníkových. Nelze pochybovati, že mohlo by býti způsobeno ohrožení úvěru důvěřivých osob zajišťovacím převodem vlastnictví, když by věci odevzdány byly pouhým, třetím osobám nepoznatelným prohlášením, stejně jako tomu je při zastavení věcí bez odevzdání do držby. Nelze pochybovati, že když zákon zakazuje zřízení zástavního práva prohlášením, nemůže dopouštěti stejně povážlivé nabytí vlastnického práva ku zajišťovacímu účelu. Proto sluší považovati převod vlastnictví k zajištění podle §u 428 obč. zák. za nepřípustný, neboť to by bylo průlomem do zákonných ustanovení o veřejnosti zástavního práva.

Citace:

č. 3701. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 514-516.