Č. 4048

Cesty. — Administrativní řízení: * Rozhodlo-li městské zastupitelství města Brna o odvolání z usnesení městské rady, jímž pozemek v soukromém vlastnictví osoby třetí se nalézající prohlášen byl za cestu veřejnou (§ 6, odst. 2 zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z.), jest rozhodnutí to pro nepříslušnost městského zastupitelství nezákonné.

(Nález ze dne 22. října 1924 č. 17 865.) Věc: Jan J. v H. proti městskému zastupitelství v Brně (mag. rada Dr. Al. Paleček) o veřejnost cesty a odstranění plotu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud prohlašuje cestu přes parcelu č. — za veřejnou, pokud nařizuje st-li odstranění plotu a pokud mu zakazuje veškeré rušení veřejného provozu na této cestě, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Dne 13. března 1923 podali František J. a Josef S. u městské rady v Brně žádost o zřízení příjezdní cesty do Z. ulice v H. O žádosti té zavedeno bylo komisionelní šetření, o němž sepsán protokol z 24. dubna 1923. Dle protokolu toho jsou v Z. ulici jen dva domy žadatelů, postavené v r. 1906. Přímého příjezdu nikdy neměly a přístup k nim byl a je možný jen 1,90 m širokou cestou z P. ulice, která není cestou veřejnou, jíž se ale dle výpovědi slyšených pamětníků více než 40 let užívá. Začátkem roku 1923 postavil Jan J. vlastník to pozemku č. k. —, jehož část tvoří onu cestu k domům žadatelů, nový dřevěný plot dále do cesty, kterou tím o 80 cm, tedy na 1,10 m zúžil. Povolení k tomu si J. nevymohl. Protokol konstatuje, že domy č. 1 a 3 ulice Z. neměly nikdy příjezdu. Při komisionelním šetření prohlásil st-l Jan J., že plot do měsíce přeloží na původní místo a žádal, aby část jeho pozemku č. kat. —, po němž vede cesta, byla z jeho vlastnictví na náklad obce do veřejného statku převedena. Prohlášení to je Janem J. v protokole podepsáno. Dne 9. května 1924 podal st-l u městské rady v Brně připomínky k protokolu z 24. dubna 1924, v nichž uvedl, že žadatelé S. a J. příjezdní cesty vůbec nepotřebují, a že stavební konsens byl jim v roce 1906 dán výslovně pod podmínkou, že nikdy zřízení příjezdní cesty žádati nebudou, a žádal proto, aby žádost jejich byla zamítnuta. St-l prohlásil v tomto podání, že se nestaví proti tomu, aby ta část jeho pozemku, po němž cesta jde, převedena byla z jeho vlastnictví do veřejného statku, žádal však, aby zatím bylo upuštěno od přeložení jím nově postaveného plotu a podotkl, že podepsal protokol jen proto, že řídící komise ho ubezpečil, že ulice v oněch místech bude ihned zřízena a parcelace jeho pozemků ihned povolena. Městská rada usnesla se v sezení 3. července 1923, prohlásiti cestu přes p. č. — za veřejnou, převésti nákladem obce část pozemku , po němž cesta vede, do veřejného statku, naříditi Janu J. odstranění plotu postaveného do cesty, do původního stavu, jak se k tomu bez jakýchkoli výhrad a námitek při komisi dne 24. dubna 1923 zavázal a zakázati mu veškeré rušení veřejného provozu na této cestě, od rozšíření cesty na příjezd upustiti, dokud si rozšíření toho nevyžádají veřejné zájmy. Odvolání z rozhodnutí toho st-lem podané bylo v sezení měst. zastupitelství v Brně z 9. listopadu 1923 zamítnuto jednak z důvodů v odpor vzatého usnesení, že se Jan J. zavázal plot odstraniti, jednak z těchto dalších důvodů: Stížností vytýkána je kusost řízení, poněvadž prý nebyly vyšetřeny velmi důležité okolnosti ve stížnosti uvedené. Výtka ta je bezdůvodná, neboť vyšetření těchto okolností nebylo třeba, poněvadž za právně dů- ležité prohlášení účastníka pokládati jest pouze takové ústní vyjádření, na kterém účastník po výsledku jednání setrval a jež dal do protokolu zapsati a ztvrdil svým podpisem. Jestli st-l hodlal odstraniti plot pouze za určitou výhodu, měl tak do protokolu uvésti; neboť jinak je s výhradou tou prekludován. O stížnosti uvážil nss toto: — Nejprve bylo nutno zabývati se otázkou příslušnosti žal. úřadu — Nař. rozhodnutí skládá se ze čtyř výroků: 1. prohlašuje cestu vedoucí přes st-lův pozemek Č. — za cestu veřejnou, 2. prohlašuje, že část pozemku toho, po níž vede cesta, převedena bude na náklad obce do veřejného statku, 3. nařizuje st-li, aby plot, který do cesty té postavil, odstranil do původního stavu, jak se k tomu zavázal, 4. zakazuje st-li rušení veřejného provozu na této cestě. Z výroků těch nemá výrok pod 2. uvedený vůbec povahy rozhodnutí neb opatření úřadu, schopného právní moci. Je to pouhý projev obce, jejž tato činí jako strana, a jako takový ovšem nepodléhá kognici nss-u (arg. § 2 zák. o ss). Pokud tedy stížnost i tento výrok naříká, bylo ji odmítnouti jako nepřípustnou. Všecky ostatní výroky však jeví se dle svého obsahu jako rozhodnutí resp. opatření správního úřadu, jimiž úřad chtěl určité otázky autoritativním způsobem upraviti. Výrok ad 1. chce zřejmě býti úředním rozhodnutím o tom, zda určitý pozemek resp. část jeho je cestou veřejnou či nikoli. Jde tedy o rozhodnutí podle § 6, odst. 2 zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z., nikoli o pouhé prohlášení obce, jímž tato přijímá věnování pozemku dosud v soukromém vlastnictví st-lově se nalézajícího jako cesty veřejné. Je to jasně patrno zejména z toho, že městská rada, intimujíc st-li své usnesení z 3. července 1923, připojila k intimaci té právní poučení, že lze se z něho do 14 dnů dovolati, čímž sama dala zřejmě na jevo, že usnesení její má povahu úředního rozhodnutí dle § 6 odst. 2 cit. zák. Žal. úřad pak toto usnesení městské rady instančně přezkoumával a o odvolání proti němu podaném instančně rozhodl. Výroky pod 3) a 4 svrchu uvedené jsou rovněž úředními opatřeními, potvrzujíce ve vyšší stolici rozkazy vydané na půdě silniční policie, jež se zřejmě chtějí opírati o ustanovení § 36 č. 4 b) obecního řádu pro zem. hl. město Brno z 25. května 1905 č. 56 z. z. Jak již svrchu uvedeno, jde především o to, byl-li žal. úřad příslušným, aby ve druhé stolici ohledně výroků pod 1), 3) a 4) uvedených judikoval. Pokud jde o výrok ad 1), sluší míti na mysli, že rozhodování podle § 6, odst. 2 zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z. o tom, zda určitý pozemek je cestou veřejnou, náleží do kompetence politických úřadů. Dle § 38 městského statutu opatřuje ovšem obec Brno uvnitř obvodu obecního veškery záležitosti, které dle platných zákonů říšských a zemských politickým úřadům I. instance jsou přikázány, obstarává je však v oboru působnosti přenesené a to městkou radou (§ 85 měst. statutu). Leč vyšší stolicí ve věcech přenesené působnosti není obecní zastupitelstvo, nýbrž dle § 91 téhož statutu zsp (místodržitelství). Nebylo tedy žal. obecní zastupitelstvo příslušným, aby rozhodovalo o odvolání st-lově proti výroku, jímž městská rada část jeho pozemku č. kat. ... prohlásila za cestu veřejnou. Rozhodnutí jeho je tedy rozhodnutí vydané úřadem nepříslušným, je tudíž nezákonné a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss. Nezákonnost výroku ad 1) má však vliv i na výroky ad 3 a 4. Neboť z úzké spojitosti všech těch výroků je patrno, že žal. úřad silničně policejní příkazy (ad 3 a 4) nechtěl potvrditi jako samostatné akty policejní, nýbrž jen v důsledku současného rozhodnutí o veřejnosti cesty. Žal. úřad nedal nijak na jevo, že otázku veřejnosti cesty řeší jen prejudicielně, nýbrž vycházel z předpokladu, že potvrzuje výrok městské rady o veřejnosti cesty, sám o této otázce kompetentně rozhodl, a z tohoto důvodu potvrdil i silničně policejní rozkazy ad 3) a 4). Předpoklad tento spočívá však, jak svrchu bylo vyloženo, na právním omylu, ježte žal. úřad nebyl příslušným o veřejnosti cesty ve vyšší stolici rozhodnouti.

Citace:

č. 4048. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 654-657.