Čís. 1876.
Sudiště podle § 87 a) j. n. Objednávka zboží může se státi i ústně,
jen průkaz její musí býti podán písemně. K tomu stačí agentovo písemné sdělení o kupitelově ústní objednávce.

(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1113/22.)
Žalobu o zaplacení kupní ceny za dodané zboží opřel prodatel co do
místní příslušnosti o § 87 a) j. n., ježto kupitel ujednal objednávku ústní
s žalobcovým cestujícím, jenž to žalobci písemně sdělil. Námitce místní
nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že podle
§ 87 a) j. n. jest třeba písemné objednávky kupitele nebo jeho zmocněnce.
Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody:
Jest nesporno, že žalovaný objednal zboží prostřednictvím žalobcova
agenta Hynka D-a u žalobce. Dopisy tohoto agenta žalobci jest tato objednávka listinami prokázána, a jest tudíž založeno sudiště podle § 87 a)
j. n.
, poněvadž žalobce jest protokolovaným obchodníkem a žalovaný
jest obchodníkem, a poněvadž pohledávka pochází z prodeje v rámci
obchodu žalobcova, kterýžto obchod byl uzavřen během dvou let před
podáním žaloby. Zvláštní listiny o uzavření smlouvy není zapotřebí ku
založení tohoto sudiště.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaná strana má za to, že předpisu § 87 a) j. n. není vyhověno,
sdělí-li agent prodávající firmy objednávku, ústně sjednanou, písemně
své firmě; zboží musí prý býti písemně objednáno kupitelem samým.
Názor tento však není správným. Zákon nemá ustanovení, že zboží musí býti objednáno písemně; stačí objednávka ústní, avšak o tom, že se objednávka stala, nutno předložiti listinu, dovolává-li se žalující strana příslušnosti soudní dle § 87 a) j. n. Žalující strana předložila jako takovýto
písemný doklad dopisy svého zástupce, kterými jí uděluje příkazy, aby
zboží bylo žalovanému zasláno, což se také, jak žalovaný nepopírá,
stalo, a písemně je stvrzeno. Námitka, že by takovýmto způsobem kterýkoli zřízenec prodavatelův mohl objednávku předstírati a zabezpečiti
takto prodateli sudiště dle § 87 a) j. n., neobstojí, uváží-li se, že zboží
bylo skutečně kupitelem objednáno a že příkazy zástupce žalující firmy
odpovídaly pravdě. Nesprávnost náhledu, který vyslovil rekursní soud,
neplyne, jak stěžovatel má za to, ani z posledního odstavce § 87 a) j. n.,
neboť nejedná se v tomto případě o objednávku zástupcem kupitelovým,
nýbrž tímto samým. Poněvadž mezi stranami není sporu o tom, že ostatní
náležitosti přípustnosti sudiště dle § 87 a) j. n. zde jsou, nevyhověl rekursní
soud zcela právem námitce místní nepříslušnosti dovolaného soudu.
Citace:
č. 1876. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 824-825.