NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2794.

Domovská příslušnost (Slovensko): O výroku obce o domovské příslušnosti podle § 10 zák. čl. XXII/1886 rozhoduje v pořadí instančním správní výbor župní jako poslední stolice.
(Nález ze dne 25. října 1923 č. 11118).
Prejudikatura: Boh. 2272.
Věc: Julius Andrej H. v Kežmarku proti ministru s plnou mocí pro Slovensko o domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Magistrát v Kežmarku v zasedání z 12. března 1919 přiznal st-li příslušnost.
Městská rada v Kežmarku však zavedla následkem nařízení županského úřadu šetření o domovské příslušnosti a navrhla městskému zastupitelstvu konečné rozhodnutí, aby domovská příslušnost st-lova uznána nebyla.
Valné shromáždění městského správního výboru odmítlo tento návrh a uznalo domovskou příslušnost st-lovu na základě § 10 zák. čl. XXII z r. 1886.
Na odvolání člena městského zastupitelstva župan zrušil usnesení toto.
Odvolání st-lovo z tohoto rozhodnutí bylo administrativním výborem župním v cestě instanční zamítnuto a rozhodnutí župana potvrzeno.
K rozhodnutí tomuto byl připojen dodatek, že proti tomuto konečnému rozhodnutí přípustno jest odvolání na ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska a že se má podati u županského úřadu.
Žal. úřad odvolání st-lem podané zamítnul jednak jako nepřípustné, poněvadž čelí proti rozhodnutí správního výboru župního, které je ve smyslu ustanovení § 18 b zák. či. XXII : 1886 konečným a může býti napadnuto pouze stížností k tomuto soudu .(§ 24 zák. či. XXVI : 1896) a jednak jako neodůvodněné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí zamítlo odvolání jako nepřípustné z důvodů tamže uvedených; st-l poukazuje k tomu, že podav odvolání, zachoval se pouze dle poukazu úřadem mu daného a dovozuje, že výrok žal. úřadu není správný.
V daném případu jde o rozhodnutí obce ve smyslu § 10 zák. čl. XXII z r. 1886, totiž o rozhodnutí o žádosti st-lově za přiznání domovské příslušnosti.
Nss vyslovil v nálezu Boh. 2272 adm. právní názor, že o výroku obce o domovské příslušnosti podle cit. zák. ustanovení rozhoduje v pořadí instančním správní výbor župní jako poslední instance.
Na názoru tom nss trvá a odkazuje se dle § 44 j. ř. k jeho odůvodnění.
Právem proto žal. úřad odvolání zamítnul jako nepřípustné.
Vyslovil-li však žal. úřad svoji nepříslušnost, nebyl oprávněn a nemohl důsledkem toho spornou věc řešiti meritorně.
Žal. úřad se také skutečně nezabýval věcným rozhodováním, jak tomu svědčí znění nař. rozhodnutí, jež v souvislosti s odst. 1 zabývajícím se nepřípustností odvolání, v odst. 2. výslovně na začátku uvádí »že i v tom případě, že by bylo ministerstvo pro správu Slovenska příslušným k meritornímu rozhodnutí o odvolání, jest nutno zamítnouti odvolání jako bezdůvodné.«
Za takového stavu věci dá se nař. rozhodnutí, pokud obsahuje vývody týkající se domovské příslušnosti, vykládati jen tak, že žal. úřad projevil o otázce té pouze svůj náhled, aniž by se však pustil do věcného řešení.
Než i když žal. úřad nebyl kompetentním jako poslední instance v meritorním směru, přece seznal, že st-l nastoupil nepřípustnou cestu instanční jen následkem špatného právního poučení, daného nižší instancí; potom však žal. úřad jako ústřední orgán politické správy na Slovensku v mezích své všeobecné kompetence měl odstraniti výrok nižší instance, pokud obsahuje nesprávné právní poučení a takto působiti k tomu, aby napravena byla podstatná vada řízení, sběhlá v řízení správním.
Ježto se tak nestalo žal. úřadem, trpí i jeho výrok podstatnou vadou řízení a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o nss.

Citace:

č. 2794. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 824-825.