NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 653.

Obecní hospodářství: I. * Usnesení obecního zastupitelstva o tom, jak má býti kryt nekrytý schodek rozpočtový (zda mimořádnou výpůjčkou či najednou), je pouhou hospodářskou disposicí a nikoli rozhodnutím či opatřením konstitutivním. Nemůže tedy vejíti v právní moc a může býti měněno. — II. * Otázka, je-li vhodno, aby dluh obce kontrahovaný k zaplacení schodku jako umořitelná zápůjčka, byl splacen najednou, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 5. ledna 1921 č. 13.256/20.)
Prejudikatura: K II. srovn. nález č. 126 pod II.
Věc: P. ž. s. v Praze (adv. Dr. Fr. Zvoníček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (zast. zem. místotajemníkem Drem Jar. Flöglem — za zúčastněnou stranu obec K. D. adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) stran úpravy rozpočtu města K. D.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní úřad v K. D. zařadil do rozpočtu na rok 1919 jako vydání 200000 K na zaplacení úroků a umořovacích splátek na dluh, který v úhrnné výši 300000 K vázne na budově školy v P., kterou obec K. D. postavila a na kterou si v r. 1913 a 1915 u zemské banky král. Českého vypůjčila celkem 300000 K, splatných dle umořovacích plánů ve 20 letech.
Stížnosti podané proti zařazení této částky do obecního rozpočtu byly pořadem instancí zamítnuty .....
O stížnosti, vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost a vady řízení, uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Námitky formální nejsou důvodné. Výtka, že naříkané rozhodnutí neuvádí žádných důvodů, jest vyvrácena již zněním naříkaného rozhodnutí, které připomíná, že položka 200000 K je dle zjištěných poměrů odůvodněna a není dle vyšetřených skutečností námitek, aby obec v nynější době tíživý dluh najednou splatila. Neprávem také má stížnost odůvodnění toto za nedostatečné. Žalovaný úřad přijal jím patrně za své stanovisko II. instance, která prohlásila zařazení částky 200000 K do vydání v zájmu
ozdravění obecních financí za účelné a prospěšné. Tím, že dluh označen jako tíživý, vysloveno i, proč zaplacení jeho jest obci prospěšno, a nelze proto právem tvrditi, že by odůvodnění bylo neúplné.
Otázka pak, je-li splacení větší části dluhu najednou pro obec výhodnější, než spláceti dluh ten ve splátkách, jest otázkou skutkovou, nikoli právní a nemůže nejvyšší správní soud zodpovědění otázky té po stránce věcné přezkoumávati. Nejvyšší správní soud mohl by výrok ten po rozumu § 6, 2. odst. zákona o správním soudě přezkoušeti jen po stránce řízení. A tu neshledal vad, pro které bylo by naříkané rozhodnutí snad zrušiti. Při zodpovídání této otázky bylo úřadům posouditi jen schopnost poplatnictva a celkový hospodářský stav obce. K tomu však stačil předložený rozpočet, z něhož mohly si úřady utvořiti dostatečný úsudek, aniž bylo třeba prováděti jakákoli další šetření.
Ale ani výtky nezákonnosti nebyly neshledány důvodnými. Stížnost namítá především, že peníz 200000 K, zařazený do rozpočtu města K. D., sloužiti má k zaplacení již krytých výloh za stavbu školy v P. a že zařazení jeho do rozpočtu na rok 1919 odporuje pravoplatným usnesením obecního zastupitelství z 19. srpna 1913 a 6. května 1915, dle kterých kontrahovány byly zápůjčky v celkové výši 300000 K umořitelné dle určitých plánů ve 20 letech. Odporuje prý proto naříkané rozhodnutí § 79 ob. zříz., jakož i pravoplatným usnesením dřívějším a tím prý porušena jsou i nabytá práva stěžovatelčina, dle nichž do rozpočtu zařaditi lze každoročně jen peníz odpovídající splátce a úrokům umořovacím plánem stanoveným.
Tyto výtky nemají však opory ani v zákoně ani ve spisech.
Není především správno, že by sporný peníz 200000 K sloužiti měl k zaplacení již krytých výloh obce a že by tedy zařazení jeho do rozpočtu odporovalo § 79 ob. zříz. Ze spisů je patrno a stěžovatelka sama to připouští, že stavbou školy v P. vznikla obci K. D. vydání, k jichž krytí nepostačovaly příjmy plynoucí do pokladny obecní, jak je na mysli má § 74 ob. zříz., a že proto obec v roce 1913 a 1915 opatřila si zápůjčky penízem 200000 K a 100000 K u zemské banky král. Českého. Z těchto zápůjček zaplatila ovšem obec výlohy spojené se stavbou školy, ale přece zůstal jí následkem stavby té schodek nekrytý, totiž dluh u zmíněné banky ve výši 300000 K. Na zaplacení části tohoto nekrytého schodku, jehož zaplacení je nesporně vydáním k účelům obecním, zařazen právě do rozpočtu obecního na rok 1919 peníz 200000 K. Nelze proto právem tvrditi, že by tento peníz sloužiti měl k zaplacení něčeho, co již je kryto, a že by proto zařazení jeho v rozpočet bylo v rozporu s ustanovením § 79 ob. zříz. Vždyť dluh obce, třeba hypotekární a dle určitého plánu umořitelný, je a zůstává až do úplného zaplacení nekrytým vydáním obce, o jehož krytí jest se jí starati.
Mylným jest i názor stížnosti, že usnesení obecního zastupitelství, dle nichž dluh onen má dle umluveného plánu umořovacího býti splacen ve splátkách za 20 let, jsou nezměnitelná a že jimi stěžovatelka jako poplatnice obce nabyla práva na to, aby do rozpočtu nebyl zařazen peníz vyšší, než je stanoveno umořovacími plány.
Jak svrchu uvedeno, je dluh onen nekrytým vydáním obce a je povinností obce, aby se postarala o jeho zaplacení. Tím, že obecní zastupitelstvo se v roce 1913 a 1915 usneslo, aby dluh ten kontrahován byl jako zápůjčka dlouhodobá, ve 20 letech umořitelná, nevzdala se obec práva usnésti se na tom, aby tento nekrytý dluh zaplacen byl najednou celý neb částkou umluvené splátky přesahující a zařaditi za tím účelem příslušný peníz do rozpočtu obecního, uzná-li to za vhodné a pro obecní hospodářství prospěšné.
Jeť usnesení obecního zastupitelství o tom, jak má býti kryt nekrytý schodek, pouhou hospodářskou disposicí a nikoli rozhodnutím neb opatřením konstitutivním. Taková hospodářská disposice není úkonem úředním právní mocí schopným a může proto býti měněna, kdykoli se shledá, že změna taková jest v zájmu obce. Nemůže proto býti řeči o nabytém právu stěžovatelky na to, aby původně učiněná jiná disposice obce byla zachována.
Shledala-li tedy obec, že pro účelné obstarávání úkolů obecních a obecního hospodářství je prospěšno, zbaviti se větší části umořitelného dluhu najednou a zařadila-li za tím účelem do vydání na rok 1919 peníz 200000 K a zamítl-li žalovaný úřad stížnost proti tomu vznesenou, nelze v tom shledati ani nezákonnosti ani porušení práv stěžovatelčiných, byť se obecní zastupitelstva v letech 1913 a 1915 usnesla, že dluh onen umořen bude za 20 let ve splátkách.
Namítá-li stížnost, že naříkané rozhodnutí pokládati je za předčasné a proto nezákonné, poněvadž není vykázán souhlas věřitelky, že splátku mimo plán umořovací přijme, sluší poukázati k tomu, že účelem rozpočtu je stanovení potřeby obce pro příští rok správní.
Potřebou pak rozumí se souhrn vydání, jež v příštím roce pravděpodobně bude vyžadovati řádné a účelné obstarávání úkolů obecních. Rozhodla-li se tedy obec, že v zájmu účelného hospodářství je, aby peníz 200000 K na dluh u zemské banky král. Českého v příští rozpočtové periodě splatila, bylo nutno obnos ten do rozpočtu zařaditi, aby tím bylo postaráno o úhradu dotčených platů. Nelze tedy v tom, že již předem souhlas věřitelky nebyl vykázán, spatřovati nezákonitosti a to tím méně, když dle spisů má obec právo proti půlletní výpovědi jakýkoli násobek splátek umluvených věřitelce splatiti.
Jsou proto i výtky nezákonitosti naříkanému rozhodnutí činěné bezdůvodný a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

Č. 11930. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1008-1009.