Stieber, Miloslav: Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypoteky. Praha: Nákladem vlastním, 1922, 248 s.
Authors:
= Stieber, Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypotéky (1922)
PDF
III.
Vlastníkova hypotéka podle německého občanského zákonníka.

§ 5. Zákonodárné přípravy.


Na podkladu pruském budovalo říšské zákonodárství německé. Říšská ústava ze dne 16. dubna 1871 (Art. 4/13) a zákon ze dne 20. prosince 1873 stanovily občanské právo jako společnou zákonodárnou věc říšskou. Usnesením ze dne 22. července 1874 zřídila spolková rada za tím účelem zvláštní komisi. Z porad jejích vyšla osnova občanského zákonníka pro německou říši z r. 1888. 1 Chtěla zavésti čtyři druhy zástavního práva : hypotéku bez hypotečního listu, zvanou také knihovní hypotékou (Buchhypothek), hypotéku s hypotečním listem, zvanou listovní hypotékou (Briefhypothek), zjišťovací hypotéku (Sicherungshypothek) a dluh pozemkový (Grundschuld). 2 Rozmanitými druhy hypotéky chtěl se šetříti dosavadní místní vývoj. 3 Knihovní hypotéka byla stará obecnoprávní hypotéka akcessorická, ovšem se změnami, způsobenými hypotékou vlastníkovou. Vznikala a převáděla se zápisem v pozemkové knize. Zápis v knize chránila publicita. 4 Od knihovní hypotéky lišila se listovní hypotečním listem, jehož odevzdáním se převáděla. Publicita přenášela se tu na list, který koloval mezi cessionáři. 5 Zjišťovací zahrnovala hypotéku úvěrní nebo kauční (Kredit-, Kautionshypothek), vnucenou (Zwangshypothek) a stavnou (Arresthypothek), 6 dluh pozemkový hypotéku samostatnou. 7
Při těchto všech druzích zástavního práva mohlo dojíti ku vlastníkově hypotéce. Osnova pojem její precisovala. Měla ní vliv pruská prakse, rozeznávající, kdy je vlastník osobním djužníkem a kdy není. Platil-li vlastník dluh, který sám dlužen nebyl, vstoupil v právo věřitele, nabývaje jeho pohledávku a zároveň její accessorium, zástavní právo. Platil-li vlastník dluh, který byl dlužen, střetl se osobní dluh s vlastnictvím, na němž byl pojištěn. Dluh zanikl a vzešla vlastníkova hypotéka. 8 Střetl-li se dluh jen svou částí s vlastnictvím, připadala i hypotéka vlastníkovi jen částečně. 9 Při zjišťovací hypotéce osnova vlastníkovu hypotéku vyloučila, platí-li pohledávku vlastník jako osobní dlužník. Sloužíť vlastníkova hypotéka, jak to motivy nedostatečně vysvět¬ují, úvěru, hypotéka zjišťovací však tohoto účelu nemá. 10
Dluh pozemkový stane se vlastníkovým dluhem pozemkovým (Eigentümergrundschuld) hned, jak se na jméno vlastníkovo zřídí, anebo později, dá-li si jej vlastník na sebe přepsati. 11
Dluh pozemkový je základní tvar vlastníkovy hypotéky. Osnova ji zaň považuje. Mohla proto předpisům o dluhu pozemkovém býti podrobena. Přes to jest hypotékou, která svého původu nemůže zapříti. Je hypotékou, ale zvlášť kvalifikovanou hypotékou. Obrana, že pohledávka zanikla, jest proti ní vyloučena. Osnova pořádá ji zvláštními předpisy. 12 Osnova odmítá proto jiné náhledy o konstrukci vlastníkovy hypotéky. Tak zejména pruský, že nabývá se původní pohledávka. Vedeť jeho strojenost ku mnohým pochybnostem, jež nelze zákonem rozřešiti a neuspokojuje také praksi. Osnově nezamlouval se také náhled, že vlastníkovi hypotéka zůstává a že může ji pro novou pohledávku nebo pro dluh pozemkový použíti. Dostáváť hypotéka změnou pohledávky v podstatě jiný obsah, kterým zadním právům může způsobena býti ůjma. 13 Vlastník převádí ji sice na jiné, jako se zapsané pohledávky převádějí, ale jen s obsahem, jaký měla v jeho ruce, tedy jako dluh pozemkový, třeba by nominelně ještě zůstal hypotékou. Převodem nespojí se s ní žádná nová pohledávka. 14 Zaváže-li se vlastník při převodu hypotéky ku placení sumy při hypotéce zapsané, přistupuje tato pohledávka ku hypotéce, tato se však nestane jejím akcessoriem, nýbrž zůstane i dále samostatnou. 15
V mnohém i vlastníkova hypotéka osnovy byla jen pokračováním pruské vlastníkovy hypotéky. Tak zejména žádalo se pro vlastníkovu hypotéku, aby byla zaplacena platná pohledávka. Nebylo-li ji, nevzešla hypotéka a nemohla vlastníkem býti nabyta. Jen pozemková kniha je tu nesprávná a každý, kdo má na tom zájem, může žádati za její opravu. 16 Jako v pruské praksi měla se i podle osnovy nabýti hypotéka uspokojením věřitele. Motivy odmítly převod zápisem. Rozhodly se pro okamžik, kdy věřitel byl uspokojen, ať již byl vlastník zároveň dlužníkem, kde tedy podle motivů šlo o pravou vlastníkovou hypotéku, 17 anebo ať dlužníkem nebyl. 18 Nabytí toho děje se „Kraft des Gesetzes", tedy jakoby šlo ještě o pruskou cessi staré pohledávky. Je-li vlastník jako solidární dlužník jen k dílu pohledávky povinen, nabývá zaplacením celé pohledávky v příčině dlužného dílu jen hypotéky, v příčině ostatního dílu s hypotékou i pohledávky. 19 Hypotéky nabývá také vlastník, který neznámého věřitele, složiv valutu pohledávky k úřadu, veřejným vyzývacím řízením z hypo- teky vyloučí. 20 Po 30 letech docílí se však vylučovacím rozsudkem při zániku pohledávce proti neznámému věřiteli toliko výmaz pohledávky. Hypotéka se nezíská. 21
Z pruského práva vzata též jednota vlastníkovy hypotéky simultánní. Vlastník, který pohledávku zaplatí, nabývá hypotéky na všech spoluzavazených objektech. 22
Osnova rozřešila pochybnosti pruského práva 23 o pořadu vlastníkovy hypotéky s hypotékou za nezaplacenou část pohledávky. Vlastníkova hypotéka nemůže býti vykonána na její úkor a má pořad až za ni. 24 Osnova nemohla ponechati volnému počinu věřitele, aby si přednost nezaplaceného zbytku vyhradil, ježto převod pohledávky provádí se bez jeho vůle. 25 Pozemková kniha, když vlastník uspokojením věřitele hypteky nabyl, musí býti opravena. Za tím účelem musí věřitel vydati vlastníkovi všechny k tomu potřebné listiny. 26
Z pruského práva přešel do osnovy také obsah vlastníkovy hypotéky. Vlastník může ji likvidovati při dražebním řízení a vnucené správě. Sám však ani dražbu, ani vnucenou správu pro svou hypotéku nemůže zahájiti. 27 Původní pohledávka, třeba zanikla, radikuje na vlastníkovu hypotéku i své úroky i způsob placení úroků a kapitálu. Úroky podle motivů může vlastník teprve žádati, když se mu nucenou správou užíváni pozemků odejme. 28 Původní pohledávka i potud vtiskuje vlastníkové hypotéce svůj charakter, že nerozšiřuje ji i na zadržené úroky a útraty, jimiž se pohledávka vymáhala. 29 I při principu pevných míst zůstala osnova na pruském stanovisku. Na místo jednou vymazané nemůže žádná nová hypoteka býti zapsána. 30 Osnova nepřijala teorie hodnot, některými právníky hájené. Hodnota různě zavazeného pozemku není rozdělena na dílce, jež zánikem pohledávky vyprošťují se z hypoteky a připadají ku nové disposici vlastníkově. Podle osnovy je věc ve své totalitě se všemi svými díly postižena. Hypotéka přední staví hypotéku zadní, aby plně mohla se rozvinouti. Zanikne-li přední hypotéka, pomíjí toto stavení a zadní hypoteka nabývá lepšího pořadu, postupuje do předu. Pro osnovu nebylo důvodu, aby šla dále, než co jí skýtá vlastníkova hypoteka, z té příčiny nepřijala také výhrady místa. 31
  1. Entwurf eines bürg. Gesetzbuches für das Deutsche Reich. Amtliche Ausgabe. Berlin u. Leipzig, 1888, III a násl.
  2. L. c., 241—260, §§ 1062—1144.
  3. Verhandlungen des zwanzigsten deutschen Juristentages, III, 267,Gutachten Levý, Motive zu dem Entwurte eines bürgerl. Gesetzbuches fürdas Deutsche Reich, Berlin u. Leipzig 1888, III, 603, 608, 609, 617.
  4. L. c., § 1083, Motive, III, 608, 617, 633 a násl.
  5. Motive, III, 616, 742 a násl.
  6. Motive, III, 619—628, 764 a násl.
  7. Motive, III, 604 a násl., 779 a násl.
  8. § 1094: Die Hypothek erlischt da durch nicht, dass der Gläubiger von dem Eigenthümer des belasteten Grundstückes befriedigt wird. Ist der den Glaubiger beíriedigende Eigenthiimer nicht zugleich der persónliďhe Schuldner, so wird die Forderung mit der Hypothek auf ihn ttbertřagen. Ist der den Gläubiger befriedigende Eigenthümer zugleich der persönliche Schuldner, so wird nur die Hypothek auf ihn übertragen (Eigenthümerhypothek). Die Eigenthümerhypothek erstreckt sich auch auf das mitbelastete Grundstück eines Dritten. Die Übertragung tritt in beiden Fällen mit der Befriedigung kraft des Gesetzes ein. § 1097: Erlischt die Forderung dadurch, dass sie und die Verbindlichkeit in der Person des Eigenthümers des belasteten Grundstückes sich vereinigen, so bleibt die Hypothek als Eigenthümerhypothek bestehen. Srovn. s tím § 291, dle něhož obligační právo při konfusi zaniká a § 835, dle něhož právo věcné na pozemku při konfusi dále trvá.
  9. Motive, III, 733.
  10. § 1128, Motive, III, 766. Zapomnělo se tu na kauční hypotheku.
  11. § 1142; Die Grundsohuld kanu auch für den Eigenthümer des Grundstückes begründet werden. Zu der Begründung ist die gegenttber dem Grundbuchamte abzugebende Erklärung des Eigenthümers, dass die Grundschuld auf seinen Namen in das Grundbuch einzutragen sei, und Eintragung in das Grundbuch erforderlich. Motive, III. 792 a násl.
  12. Motive, III, 729."12)"
  13. Motive, III, 728, 729.
  14. § 1100: Die Übertragung der Eigenthümerbypothek bestimmt sich nach den Vorschriften, nach welchen die Übertragang der eingetragenen Forderung sich bestimmte. Durch die Übertragung der Eigenthümerhypothek wird mit derselben eine neue Forderung nicht verbunden.
  15. Motive, III, 735.
  16. Motive, III, 726.
  17. Motive, III, 730 : In dem geltenden Rechte überwiegt die Auflassung, dass es einer Abtretung der Hypothek an den Eigenthümer nicht bedarf, der Rechtsübergang vielmehr eine unmittelbare Folge der Befriedigung des Gläubigers ist. Diese Losung gewahrt den Vortheil, dass sie die Frage, wem das für den Gläubiger erledigte Recht in der Zeit bis zur Eintragung der Übertragung zustehen soll, abschneidet und, wenn der befriedigte Gläubiger in der Zwischenzeit zu Gusten eines dritten verfügt, dem Eigenthümer den Anspruch auf Richtigstellung des Grundbuches wenigstens dann auch gegen den Dritten giebt, wenn dieser vor seiner Eintragung Kenntnis von der Befriedigung des bisherigen Gläubigers erlangt hat.
  18. Motive, III, 727; Wollte man den Übergang von einer Abtretung des befriedigten Gläubigers und also auch von der Eintragung in das Grundbuch abhängig machen, so würde dies allerdings mit den Vorschriften der §§ 1086 und 1087 über die rechtsgeschäftliche Übertragung in Einklang stehen. Aber der Eigenthümer würde dann durch die Befriedigung des Gläubigers auch nur den obligatorischen Anspruch gegen denselben erlangen, dass die Eintragung der Übertragung bewilligt werde, und dieser Auspruch könnte, wenn vor der Eintragung die Forderung von dem befriedigten Gläubiger oder im Wege der Zwangsvolltstreckung gegen denselben auf einen Dritten übertragen würde, gegen den Dritten überhaupt nicht und wenn inzwischen der befriedigte Gläubiger in Konkurs gericthe, gegen die Konkursgläubiger nur auf Entschadigung gerichtet werden. Dieses Ergebniss mag auch der Auffassung entsprechen, des der Eigenthümer den Gläubiger befriedigt, um die Forderung zu erwerben. Der Billigkeit gegen den Eigenthümer aber entspricht es nicht. Das Gesetz könnte freilich dem Eigenthümer dadurch gerecht werden, dass es den Anspruch desselben auf Übertragung gegen den Dritten, wenn diesem die Befriedigung des Gläubigers bei der Erwerbung bekannt gewesen ware, und auch gegen die Konkursgläubiger zuliesse. Allein eine solche Lösung ware wenig angemessen, weil sie nicht blos höchst umstandlich sein, sondern mit dem gegen Dritte und im Konkurse wirksamen Anspruche zugleich eine dem Entwurfe sonst fremde Kategorie von Ansprüchen in das System des Sachenrechtes einführen und obendrein das in der Konk. O. § 2 ausgesprochene Prinzip der gleichmässigen Befriedigung der persönlichen Gläubiger des Gemeinschuldners verletzen würde. Wird dagegen mit dem § 1094 Abs. 4 vorgenschrieben, dass die Hypothekenforderung kraft des Gesetzes auf den Eigenthümer übertragen wird, so werden die gedachten Unzuträglichkeiten vermieden. Es bedarf dann keiner besonderen Vorschriften zum Schutze des Eigenthümers. Weigert sich der befriedigte Gläubiger, die Eintragung des Überganges zu bewilligen, so kann der Eigenthümer um sich gegen Verfügungen zu Gunsten Dritter zu sichern, eine Vormerkung gemäss § 844 in das Grundbuch eintragen lassen; der ihm im § 843 zustehende Anspruch auf Richtigstellung des Grundbuches findet im Falle des Konkurses in Gemässheit der Konk. O. § 35 zweifellos auch gegen die Konkursmasse statt. Der Übergang der Forderung kraft des Gesetzes enspricht überdies der Regelung des analogen Verhältnisses der Bürgschaft in dem § 676 des Entwurfes. Dass er zugleich die Übertragung der Hypothek auf den Eigenthümer vermitteln muss, ist eine nicht abzuweisende Konsequenz des Grundsatzes, welcher in dem § 1086 zur Anerkennung gelangt ist.
  19. Motive, III, 730.
  20. § 1104, Motive, III, 740 a násl.
  21. § 1103, Motive, III, 738 a násl.
  22. § 1094 v pozn. 8.
  23. Meibom, VIII/2, 296.
  24. § 1095: Wird der Gläubiger von dem Eigenthümer nur wegen eines Theiles der Forderung befriedigt, so finden in Ansehung dieses Theiles die Vorschriften des § 1094 mit der Massgabe Anwendung, dass der Eigenthümer die Übertragung nicht zum Nachtheil des Gläubigers geltend machen kann, insbesondere dem Gläubiger in Ansehung des anderen Theiles der Vorrang zusteht.
  25. Motive, III, 730.
  26. § 1096, Motive, III, 731.
  27. §§ 1098, 1099, 1076.
  28. §§ 1098, 1099, Motive, III, 784. Viz pro pruské právo Meibom, VIII/2 290.
  29. § 1101, 1090, 1066, Motive, III, 736.
  30. § 1102.
  31. Motive, III, 736 a násl. Viz též tamže str. 204.
Citace:
§ 5. Zákonodárné přípravy. Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypoteky. Praha: Nákladem vlastním, 1922, s. 58-63.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).