NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Čís. 13622.

Popření pravosti konkursní pohledávky nevylučuje přípustnost žaloby o určení jejího popřeného pořadí.
(Rozh. ze dne 8. června 1934, R I 637/34.)
Žalobce domáhal se žalobou u krajského soudu jako konkursního soudu proti správci podstaty firmy M. uznání pravosti své provisní po- hledávky za sprostředkování objednávky zařízení prádelny ve výši 2882,50 Kč v konkursu přihlášené a správcem podstaty popřené a uznání pořadí v I. třídě konk. věřitelů rovněž popřeného. Žalobou podanou dne 24. května 1933 pod č. j. C III 815/33 u okresního soudu domáhal se týž žalobce proti firmě M., na jejíž jmění byl usnesením ze dne 26. května 1933 prohlášen konkurs, zaplacení provisní pohledávky rovněž za sprostředkování objednávky zařízení prádelny. Námitce zahájené rozepře soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud změnil napadené usnesení, pokud šlo o popřené pořadí, a zamítl v tomto směru námitku zahájené rozepře. Důvody: V obou sporech jde o tutéž pohledávku, avšak ve sporu dříve zahájeném předmětem sporu jest zaplacení pohledávky, tedy plnění, kdežto ve sporu novém jde o uznání pravosti pohledávky v konkursu správcem podstaty popřené a popřeného jejího pořadí. Pro spor zahájený před prohlášením konkursu podle povahy věci jen o pohledávku samou zůstává příslušným soud, u kterého byla žaloba podána a netřeba podati žalobu novou, nýbrž jen návrh na pokračování v přerušeném sporu podle § 7 konk. ř. (§ 8 (3) odst. konk. ř.). Na spor již zahájený a vyhlášením úpadku přerušený se § 113 konk. ř. nevztahuje. Při pokračování v přerušeném sporu proti správci podstaty, jenž pohledávku popřel, změny původní žádosti o plnění v žádost o určení (§ 112 konk. ř.) není třeba, neboť změna žádosti v žádost určovací nastává sama sebou, je k ní přihlížeti z úřadu a není závady, by soud výrok rozsudku proti správci podstaty podle změny té neupravil (§ 405 c. ř. s.). Avšak konkursní soud je výlučně příslušný rozhodovati ve sporech o uplatnění popřených pohledávek (§ 113 konk. ř.) bezvýjimečně, pokud jde o spory o popřené pořadí sporných přihlášených pohledávek (§ 112 odst. (1) a (3) konk. ř.). O pořadí ve sporu dříve zahájeném žalováno býti nemohlo, a proto okresní soud, u kterého dříve o plnění bylo žalováno, pro spor o pořadí příslušným býti nemůže. Při různosti soudu procesního a konkursního je ovšem vésti zvláštní proces o pořadí. Pro spor o uznání pravosti pohledávky zůstává příslušným soud, u kterého žaloba již dříve byla podána, a spor o popřené pořadí byl zahájen teprve u soudu konkursního, dříve ještě zahájen nebyl a býti nemohl. Námitka žalovaného v prvém směru jest tedy odůvodněna, žaloba byla právem odmítnuta, pročež stížnosti v tomto směru nedůvodné nebylo vyhověno, v dalším směru, o popřené pořadí, spor dosud zahájen nebyl a proto bylo stížnosti odůvodněné vyhověno a rozhodnuto, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu
a to
ze správných důvodů napadeného usnesení, jež dovolacím rekursem nebyly vyvráceny a k nimž se vzhledem k vývodům tohoto rekursu ještě dodává: Správce konkursní podstaty jest podle § 106 konk. ř. povinen přihlášené pohledávky zapsati v pořadí, jak k soudu došly, a vyhotovený seznam předložiti konkursnímu komisaři. Při zkušebním roku prozkoumávají se přihlášené pohledávky v pořadí, jak jsou zapsány do seznamu pohledávek a jest správce podstaty povinen vyjádřiti se určitě o pravosti i o požadovaném pořadí každé přihlášené pohledávky bez jakékoliv výhrady (§ 107 odst. (2) a (3) konk. řádu). Z toho plyne, že i když správce konkursní podstaty neuzná pravost pohledávky, je přece povinen vyjádřiti se o jejím pořadí pro případ, že by ve sporu byla pravost pohledávky zjištěna. To plyne z § 112 konk. ř., podle něhož věřitelé, jichž pohledávky podle výsledku zkušebního roku jsou sporné co do pravosti nebo co do pořadí, mohou se dovolávati jejich určení žalobou, a z § 113 konk. řádu, který stanoví, že pro projednání a rozhodnutí sporů o pravost a o pořadí konkursních pohledávek je výlučně příslušný konkursní soud, arciť s výjimkou § 115 konk. ř., kde ovšem podle povahy věci může jíti jen o určení pravosti pohledávek, takže pro spor o pořadí zůstane příslušným soud konkursní. Nevylučuje tudíž popření pravosti pohledávky přípustnost žaloby o určení pořadí. Zdánlivá nepravidelnost tkví zde v tom, že oba nároky na určení nelze vymáhati jednou žalobou u téhož soudu, jak by tomu bylo, kdyby nebyl býval zahájen před vyhlášením konkursu spor o zaplacení nyní popřené pohledávky.

Citace:

Čís. 13622.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 691-693.