NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 7599.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní (Slovensko): 1. * Finanční komise je podle § 9 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. legitimována k odvolání z rozhodnutí obecního zastupitelstva o konkrétním předpisu samostatné dávky obecní. — 2. * I v případech, kdy je budova dočasně osvobozena od domovní daně činžovní, tvoří činže základ pro obecní dávku z nájemného (§§ 38 a 43 zák. čl. VI. z r. 1909). — 3. Ani z § 138 zák. čl. XXII/1886, ani z § 15 zák. čl. IV:1893 nemohou veřejní zaměstnanci tam jmenovaní dovozovati nárok na osvobození od obecní dávky z nájemného a od obecního poplatkb za používání stok podle dodatku 4. a 1. k nař. č. 143/1922.
(Nález ze dne 1. prosince 1928 č. 29411.)
Důvody: Plat. rozkazem z 11. května 1926 důchodkového oddělení města Bratislavy byla st-li vyměřena dávka z nájmu za rok 1923, 1924 a 1925 a poplatek za používání stok zarok 1924 a 1925. Městské zastupitelstvo vyhovělo st-lovu odvolání a zprostilo jej od dávky z nájemného a používání stok. Z tohoto rozhodnutí podala fin. komise ve smyslu § 9 zák. č. 329/21 odvolání, jemuž župní úřad vyhověl, rozhodnutí měst. zastupitelstva zrušil a nařídil mu, aby o odvolání znovu věcně rozhodlo.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost nejprve vytýká, že žal. úřad nebyl vůbec oprávněn zrušiti rozhodnutí měst. zastupitelstva, neboť dle §§ 24 a násl. zák. čís. 329/21 stanoví prý městské zastupitelstvo samostatně, jaké dávky a poplatky, v jakém rozsahu a jakým způsobem mají býti v obci vybírány, kdežto žal. úřadu jako dohlédacímu úřadu přísluší pouze schvalovati pravidla, t. j. zkoumati, zda byla vydána v mezích zák. a vl. nař.; v důsledku toho může býti výměr obce týkající se dávky zrušen dohlédacím úřadem v neprospěch poplatníka jen, když by odporoval zákonu, vl. nařízení nebo pravidlům. Ani zákon č. 329/21 ani vl. nař. č. 143/22, ani vzorná pravidla nemají prý však ustanovení, kterým by bylo městu Bratislavě zakázáno nájemníky v novostavbách a státní úředníky osvoboditi od takovýchto dávek.
Nss neuznal námitku tuto důvodnou.
V daném případě nešlo o to, že by měst. zastupitelstvo chtělo st-li sleviti dávku z nájemného a poplatek za používání stok, ke kterým by dle platných předpisů byl povinen, nýbrž o případ, kde měst. zastupitelstvo rozhodovalo jako instance k st-lovu odvolání a zprostilo ho oněch povinností z věcných důvodů, poněvadž dospělo k závěru, že předpis oné dávky a poplatku v konkrétním případě neodpovídá právním předpisům. Jestliže pak se proti onomu rozhodnutí měst. zastupitelstva fin. komise řádným opravným prostředkem dovolala, jak k tomu dle § 9 zák. č. 329/21 byla oprávněna, ježto jde o usnesení obecního zastupitelstva povahy finanční, — zákroku žal. úřadu z věcných důvodů a jestliže žal. úřad na základě tohoto odvolání rozhodoval, je rozhodnutí žal. úřadu instančním rozhodnutím povolané k tomu stolice (§ 8 měst. pravidel, § 15 vzorných pravidel o vybírání poplatků za vpuštění stok a potrubí domovních do obecních stok a používání těchto, § 58 zák. čís. 329/21, nál. Boh. A. 5000/25) a nikoliv rozhodnutí v mezích dozorčího práva.
Stížnost dále namítá, že dle § 1 měst. pravidel jest základem pro vyměření dávky celoroční k vyměření daně činžovní přiznané a úředně upravené nájemné a činžovní hodnota místností, ze kterých se nájemné neplatí, tedy činže berní správou upravená, dům však, o který jde, že nepodléhá dle zák. č. 209/20 a č. 35/23 a rozhodnutí fin. řed. v Bratislavě z 27. listopadu 1924 dani činžovní a třídní, takže dávka nemůže vůbec býti vybírána a vychází st-l při této námitce patrně z předpokladu, že při dočasném osvobození domu od daně činžovní není třeba ani přiznávky nájemného a že odpadá úřední upravení činže a vyměření daně činžovní právě vzhledem k onomu osvobození.
Nss neshledal ani tuto námitku důvodnou uváživ, že podle §§ 38 a 43 zák. čl. VI:1909 i v případech, kde objekty (nové domy atd.) jsou dočasně osvobozeny od daně domovní, musí se přes to přiznání podati, že fin, úřad jest oprávněn přiznanou činži upraviti a že daň domovní i v tomto případě se vyměří, jakožto nutný základ pro případný předpis přirážek, ač se ovšem domovní daň vyměřená nevybírá. Z toho jest patrno, že námitka, jak ji st-l formuluje, postrádá opory v zákoně. Zda v daném případě onen základ pro vyměření dávky byl zjištěn správně, není předmětem sporu, když právě žal. úřad nařídil v tomto směru další řízení.
Stížnost však namítá ještě, že st-l jest osvobozen od dávky též proto, že jako státní úředník jest co se týče příjmu, osvobozen od všech obecních daní, příjmem pak nutno prý rozuměti také bytné; to vysvitá prý z ustanovení § 138 zák. čl. XXII:1886 a § 15 zák. čl. IV:1893; že pak obecní daní nejsou pouze přirážky k státním daním, ale i jiné samostatné obecní daně, plyne prý z ustanovení §§ 130 a 132 zák. čl. XXII:1886; tato ustanovení zůstala nadále v platnosti, nebyvše obecní fin. novelou č. 329/21 zrušena; vyslovuje-li vl. nař. č. 143/22 k § 57 cit. zák. v bodě 8, že pozbývá platnosti § 138 zák. čl. XXII:1886, odporuje prý ustanovení to zákonu čís. 329/21 § 57, a neobsahují-li pravidla osvobození státních úředníků od dávky z nájemného, jsou prý i tato pravidla v rozporu s cit. zákonem. V podstatě tedy opírá se tato námitka o ustanovení § 138 zák. čl. XXII:1886 a §§ 15 zák. čl. IV:1893.
Zřejmě však neprávem, když podle těchto ustanovení poskytnuta je státním úředníkům a jiným osobám tamže (§ 138 cit. zák. článku) vytčeným výhoda jen v tom směru, že jejich služné, pense a zaopatřovací požitky nepodléhají žádné obecní dani. Poněvadž však dávka z nájemného a také poplatek za používání stok nevyměřuje se ani ze služného, ani z pense, ani ze zaopatřovacích požitků, nýbrž jejím základem jest nájemné, tedy něco zcela jiného, než jest uvedeno v předpisech st-lem citovaných, nemůže se st-l předpisů těchto dovolávati na doklad toho, že uvedené osvobození vztahuje se i na dávku z nájemného a na poplatek za používání stok, pročež není nss-u třeba zabývati se námitkou stížnosti, že ustanovení vl. nař. č. 143/22 k § 57 v ten rozum, že zákonem čís. 329/21 zrušen byl i § 138 zák. čl. XXII:86, odporuje zákonu. Jest tedy i tato námitka bezdůvodná.

Citace:

č. 6145. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 766-768.