Čís. 1868.
Tarifní smlouva mezi svazem zaměstnavatelů a organisací dělníků váže zaměstnavatele i po té, když ze svazu vystoupil. Výpověď smlouvy, jež byla dána organisací zaměstnanců svazu zaměstnavatelů nevztahuje se na zaměstnavatele, jenž byl před tím ze svazu vystoupil.
(Rozh. ze dne 26. září 1922, Rv I 287/22.)
Dle tarifní smlouvy mezi svazem zaměstnavatelů a organisací dělníků příslušela dělníkům ročně třídenní placená dovolená. Proti žalobě, jíž domáhal se dělník na základě oné tarifní smlouvy placené dovolené, namítal žalovaný zaměstnavatel, že ze svazu zaměstnavatelů vystoupil a že byla po té organisací dělníků svazu zaměstnavatelů tarifní smlouva vypovězena, a vznesl mezitimní návrh na určení, že tarifní smlouva nevztahuje se na služební poměr žalovaného k žalobci. Oba nižší soudy mezitimní určovací návrh zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jedná se o zodpovědění dvou otázek: 1. zdali žalovaný přes své vystoupení ze svazu ještě dále tarifní smlouvou byl vázán a 2. zdali výpověď smlouvy platila i pro něho, takže uplynutím výpovědní lhůty nebyl smlouvou více vázán. K tomu se podotýká, že zákonodárství na tak zvaný kolektivní tarif neboli pracovní smlouvu jako na výtvor moderního práva dělníků poprvé bere zřetel v § 6 zákona o obch. pom. ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák., aniž však blíže osvětluje právní povahu této smlouvy. Od doby té ovšem a to zvláště v poslední době zejména změnou § 1154 obě. zák. byly tak zvané kolektivní smlouvy v úvahu brány. Smlouvy ty mohou býti jen tím způsobem pojímány, že svaz zaměstnavatelů v plné moci těch, kdož ku svazu se připojili, určí ve zvláštní smlouvě podmínky a předpisy se svazem dělníků k tomu účelu, by pracovní a mzdové podmínky jednotně byly upraveny, kterážto smlouva váže všechny členy na té i oné straně. První otázku jest zodpověděti tak, že ač vystoupil ze svazu zaměstnavatelů, zůstává žalovaný smlouvou i nadále vázán. Že svaz měl plnou moc, uzavříti za žalovaného tuto smlouvu, je nesporno. Vystoupil-li žalovaný z tohoto svazu, jest nadále vázán smlouvou, kterou svaz i v jeho jméně a v plné moci za něho uzavřel, pokud smlouva vůbec trvá, předpokládajíc, že i dále provozuje takový podnik, s nímž ku svazu přistoupil. Jen tímto způsobem může býti ručení žalovaného vykládáno. Žalovaný zůstal, i když vystoupil, samostatným právním podmětem této smlouvy a smluvní stranou a bylo ovšem povinností svazu, vyrozuměti o tom svaz dělníků. Tarifová smlouva neobsahuje ustanovení o tom, co pro případ vystoupení zaměstnavatele ze svazu má platiti. Vystoupením ze svazu nevystoupil tedy žalovaný ještě ze smlouvy, ustanovení smlouvy, která byla v jeho plné moci uzavřena, zůstala pro něho závazna. Co se týče druhé otázky, nutno podotknouti, že, kdyby byl svaz zaměstnavatelů vyrozuměl zaměstnance o vystoupení žalovaného, zaměstnanci by si byli zcela jinak počínali. Takto však smlouvu tarifovou vypověděli pouze svazu, nikoliv však žalovanému, ať již úmyslně nebo proto, že o vystoupení žalovaného nebyli vyrozuměni. Výpověď mohla býti tudíž účinnou jen mezi těmi organisacemi, od nichž vyšla, pokud se týče jimž byla doručena. Žalovaný o této výpovědi organisací zaměstnanců nebyl zpraven, pročež zůstala výpověď pro něho dle článku 16. tar. sml. na další tři měsíce v platnosti. Výpověď vůči svazu zaměstnavatelů nemohla pro něho míti účinku, poněvadž zanikl mezi ním a svazem plnomocenský poměr, jednání svazu tudíž pro žalovaného bylo bez účinku. To vyplývá také z toho, že kdyby byl svaz se své strany vypověděl zaměstnancům smlouvu, nebyl by žalovaný býval výpovědí tou vázán, ježto nebyl již členem svazu. Když tedy výpověď se nestala, zůstala smlouva i nadále pro žalovaného závaznou a byla tudíž pro služební poměr mezi ním a žalobcem směrodatnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po stránce právní zcela správně a dlužno odkázati k jeho případným důvodům, jež nebyly nikterak vyvráceny vývody dovolání. Doložiti jest toto: Žalovaný byl v čase uzavření smlouvy členem svazu kovoprůmyslníků, svaz uzavřel i za něho smlouvu, jsa jím k tomu přirozeně zmocněn. Žalovaný vystoupil ze svazu, přestal býti jeho členem, nevystoupil však ze smlouvy, nepřestal býti smluvní stranou. Jest proto na ni vázán. Smlouva byla vypovězena svazu kovoprůmyslníků, nikoliv žalovanému. Výpověď neúčinkovala právně proti němu, poněvadž ze svazu vystoupil, přestal býti jejím členem. Na tom nemůže ničeho změniti ustanovení čl. 16. smlouvy, že stačí, směřuje-li výpověď proti jedné z organisací. Jde tu toliko o předpis formální, upravující způsob vypovídání. Že jde o výpověď normální povahy, plyne z cit. čl. 16., kde se mluví o prodloužení smlouvy, nebyla-li vypovězena. Vystoupením ze svazu pominulo zmocnění, udělené svazu, nemohla tedy výpověď, daná svazu, účinkovati vůči žalovanému. Vystoupení ze svazu se stalo po uděleném povolení. Jde tu tedy toliko o skutečnost vystoupení ze svazu. Tato skutečnost nemůže míti vlivu na vázanost k podmětu smluvnímu. Výpověď neúčinkovala vůči žalovanému, on jest vázán smlouvou, jemu nevypovězenou. Co je v tomto případě právem, dlužno řešiti dle zákona, jenž jest pro právní posouzení věci jedině rozhodným.