NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 936.

Není »kritisováním platného zákona« ve smyslu § 303 tr. zák., nabádal-li duchovní s kazatelny osadníky, by nepoužili výhod zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům. Pojem »kritiky zákona«.
(Rozh. ze dne 29. září 1922, Kr II 770/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství v Jihlavě do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 9. září 1921, jímž byl obžalovaný dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle § 303 odstavec druhý tr. zák. (čl. I. zákona ze dne 20. února 1919, čís. 111 sb. z. a n.), mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) uplatňuje zmateční stížnost, že nalézací soud, sprostiv obžalovaného, nesprávně vyložil ustanovení § 303 odstavec druhý tr. zák. ve znění shora uvedeného zákona. Zmateční stížnost není odůvodněna. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný pronesl jako katolický farář, vykonávaje úřad kazatelský, tyto výroky: 1. »že drobní pachtýři podle světského zákona mají sice na ony pozemky nárok, podle zákona církevního a božího však nikoliv, a že jest jejich povinností jako katolíků, když chtějí míti kněze, jehož příjem pozemky ty tvoří, by se nároků vzdali«; 2. »že drobným pachtýřům se zřetelem na to, že podle zákona božího na farní pozemky nároku nemají, v tom případě, že se nároku toho nevzdají, při zpovědi rozhřešení dáti nemůže«, dále 3. »že kradou se husy, slepice, ba i pole«,·: 4. »kdo má cizí pozemek na svědomí, nechť ke zpovědi nechodí«, 5. »že dlouholetí pachtýři obdrží 1 m2 (pozemků) za cenu sportky, 1 čtverečný sáh za cenu egyptky a 1 míru za cenu krmené husy« — neshledal však v těchto výrocích kritiku platného zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., nýbrž toliko oprávněné hájení zájmů farního obročí, pouhé vysvětlení zákona toho se stanoviska církve římsko-katolické, spojené s upozorněním na újmu, hrozící farnímu obročí, budou-li posluchači obžalovaného uplatňovati své nároky, a s naznačením způsobu, jak by se vyhnuli kolisi svých nároků se zájmy obročí. Především dlužno podotknouti, že obžaloba, obmezivší se ve výroku pouze na určení času a místa trestného činu, jakož i osoby pachatele a na slova zákona, pokud se týče skutkové podstaty trestného činu, uvádí teprve v důvodech výroky obžalovaného, jež shledává závažnými a vadnými, pokud se týče trestnými, že však výrok, uvedený shora pod čís. 5., ani v důvodech a tudíž vůbec v obžalobě uveden není a že také při hlavním přelíčení obžaloba nebyla na tento výrok rozšířena. Výrok ten není tedy předmětem obžaloby, nebyl do ní ani dodatečně pojat a nelze k němu proto vůbec přihlížeti. Na okolnost tuto nutno i v řízení zrušovacím bráti zřetele z úřední moci, ježto obžaloba nesmí býti překročena (§ 267 tr. ř.). Následkem toho nelze, i když prvý soud výrok ten do rozsudku omylem sice pojal, v něm však skutkové povahy zažalovaného trestného činu neshledal, na rozhodnutí tom v neprospěch obžalovaného ničeho měniti bez ohledu na to, zda a pokud věcné důvody osvobození jsou správnými čili ne. Pokud jde o výroky obžalovaného, uvedené pod čís. 3. a 4., nabyl nalézací soud přesvědčení, že se tyto výroky na zákon o drobných pachtýřích vůbec nevztahují, nýbrž že byly míněny, a to výrok čís. 4 zcela všeobecně a výrok čís. 3 že na zřeteli měl konkrétní jiné případy, zejména jednání Václava P-а. Zmateční stížnost v tomto směru také ničeho nenamítá, zabývajíc se jenom ostatními výroky obžalovaného. Proto netřeba ani zrušovacímu soudu řečené výroky a důvody osvobození rozebírati. Zbývají tedy pouze výroky uvedené pod čís. 1. a 2. Podle § 303 odstavec druhý zák., upraveného zákonem ze dne 20. února 1919, čís. 111 sb. z. a n., dopouští se přečinu duchovní kteréhokoliv vyznání nebo jiná osoba v podobné funkci činná, která při úkonu náboženském, zejména při vykonávání úřadu kazatelského ... kritisuje platné nebo navrhované zákony nebo nařízení vládní... Sluší tedy řešiti právní otázku, co rozuměti pojmem »kritisovati«, a tu vede vnitřní obsah slova toho k úsudku, že kritikou zákona jest oceňování jeho kvality, jeho dobroty nebo špatnosti. Jde při tom zřejmě o hodnocení dobrých, vhodných, případných a účelných stránek zákona, pokud se týče jeho příkrosti, nedostatku a škodlivosti a dle celkového úsudku jest pak kritika příznivou nebo nepříznivou. Něco jiného jest však výklad a vysvětlování zákona, jež ponechávají kvalitu a účelnost zákona stranou a zabývají se zákonem tak, jakým jest, a hledí vyložiti jeho smysl. Podle zjištění nalézacího soudu prohlásil obžalovaný především, že drobní pachtýři podle světského zákona mají na ony pozemky nárok; stavěl se tedy na půdu zákona, aniž by se byl pustil do jeho rozboru a oceňování. Jeho další vývody, obsažené ve výrocích čís. 1 a 2, netýkají se již zákona o drobných pachtýřích, neboť obžalovaný promlouvá tu již jen o »zákonu církevním a božím«, tedy o věcech, náboženských a církevních; snažil se tím svým osadníkům vysvětliti, že, kdyby pachtýři požadovali do vlastnictví farní pozemky, na něž měli dle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům, tedy podle světského zákona, nárok, že by tím obročí bylo ochuzeno, a hleděl na ně se stanoviska církevního působiti, by se svých nároků vůči obročí dobrovolně vzdali. Obžalovanému jako faráři a dočasnému správci obročního jmění nelze zajisté brániti, by, aniž by se ovšem pouštěl do kritiky zákona, svým osadníkům s kazatelny nekladl na srdce, by dbali zájmů obročí, jež odprodejem pozemků dosavadním drobným pachtýřům mělo býti ztenčeno. Výroky, obžalovanému pod čís. 1 a 2 za vinu kladené, neobsahují tedy ani jednotlivě, ani v celkové své souvislosti kritiky platného zákona, takže nalézací soud posoudil věc správně, neshledav v jednání obžalovaného skutkové povahy přečinu dle § 303 tr. zák.

Citace:

č. 936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 421-423.