NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 11430.

Byl-li sběratel nabídek nespolehlivý, počínaje si úskočné a lstivě, nelze jeho úskočné a lstivé přehmaty přičítati na vrub oklamaného zákazníka, nýbrž jdou na vrub příjemce objednávek těžícího z těchto přehmatů.
(Rozh. ze dne 26. února 1932, Rv 2 184/31.)
Žaloba prodatele na kupitele o zaplacení kupní ceny byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Žalobkyně se domáhá žalobou zaplacení kupní ceny za dodané hospodářské stroje, správněji za dodání mlátičky s příslušenstvím. Žalobním důvodem jest tedy kupní smlouva. Žalobkyně poukazuje v té příčině na objednací list ze dne 18. března 1928, žalovaným podepsaný, podle něhož žalovaný stroj objednal a přímo koupil za podmínek tam vyznačených. Tuto nabídku žalovaného žalobkyně prý přijala potvrzujícím dopisem ze dne 21. března 1928, čímž kupní smlouva byla dojednána. Žalovaný popřel žalobní nárok, tvrdě, že stroj nekoupil na pevno, nýbrž že s agentem žalobkyně Janem D-em jen smluvil, že vezme stroj do komise a že kupíte stroje vyúčtuje pak přímo se žalobkyní a jí stroj zaplatí. Podmínky objednacího listu nebyly prý podmínkami stran a D. použil jen formuláře pro kupní smlouvu, ač ve skutečnosti šlo o poměr komisní. D. prý ho podvedl, vepsav doložku o komisním obchodě sice k jeho upozornění na přepis objednacího listu určeného pro žalovaného, ale nikoli i do prvopisu pro žalobkyni. Z tohoto přednesu jest zřejmo, že není správné tvrzení dovolání, že žalovaný trvá na platnosti smlouvy a že namítal, že jest celá smlouva neplatná z důvodu, že byl D-em uveden v omyl. Netřeba uvažovati o tom, jaké stanovisko zaujímá žalovaný co do ujednání smlouvy komisní, ale z jeho přednesu je nepochybné, že popírá platnost smlouvy kupní, z níž je žalováno, především proto, že byl D-em podveden, tedy alespoň uveden v omyl. Právem se tudíž odvolací soud zabýval s otázkou omylu. Tvrdí-li dovolatelka dále, že žalovaný musil znáti obsah podmínek, vyznačených v objednacím listě, již z dřívějších obchodů z roku 1927 a 1928 a že se na jich neznalost vůbec neodvolával, jest jí připomenouti jednak, že ony dřívější obchody byly podle zjištění nižších soudů objednávkami do komise, jichž se podmínky objednacího listu zřejmě netýkaly, byvše nahrazeny komisní doložkou řečeného již obsahu, jednak, že žalovaný v prvé stolici výslovně prohlásil, že podmínky ty nebyly čteny a že nevěděl, že na rubu objednacího listu jsou nějaké podmínky. Vytýká-li dovolání žalovanému, že neměl podepsati objednací list, dokud D. nepojal do prvopisu nabídky doložku o komisním poměru, činí tak neprávem. Žalovaný podle zjištění nižších soudů přímo vyzval D-a, by do objednacího listu doložku onu vepsal, D. však, předstíraje, že ve vzorci — tedy i pro žalobkyni určeném — tak neučinil, vepsal doložku jen do přepisu odevzdaného žalovanému, čímž právě žalovaného zřejmě uvedl v omyl. Nelze žádati od venkovského hostinského, třeba i ho bylo pokládati za obchodníka ve smyslu obchodního zákona, by předvídal takovou úskočnost, a tvrditi, že zanedbal pozornost, kterou jest předpokládati u člověka nadaného rozumem při obyčejných schopnostech, nenahlédl-li i do prvopisu objednacího listu a spokojil-li se jen vlastním vyhotovením. Přesvědčil-li se, že D., tak jako v dřívějších případech, doložku do jeho vyhotovení skutečně vepsal, mohl právem předpokládali, že doložka jest vepsána i v prvopisu. Objednací list vyplňoval D., jak to agenti pravidelně činí. Jestliže však opomenul vepsati komisní doložku ve smyslu ujednání a byl-li k doplnění žalovaným vyzván, nelze z toho v souzeném případě ještě dovozovati, že žalovaný ručí za nepravdivé údaje D-ovy v objednacím listě již proto, že ho pověřil jeho vyplněním. Jest sice pravda, že nejvyšší soud již opětovně vyslovil zásadu, že pouhého sběratele nabídek (při smlouvě pojišťovací) jest pokládati za osobu třetí ve smyslu § 875 obč. zák. a že za nesprávné údaje v návrhu ručí navrhovatel (objednatel), jestliže ponechal v té které části vyplnění návrhu jím již podepsaného takovémuto agentovi (srov. rozhodnutí čís. 5808 sb. n. s. a rozhodnutí ze dne 21. listopadu 1931, č. j. Rv 1 1551/30/1). Leč v souzeném případě padá na váhu skutečnost zjištěná nižšími soudy, že agent D. byl nespolehlivý, že si počínal úskočně a lstivě, a to nejen při jednání se žalovaným, které je podkladem tohoto sporu, nýbrž i při jiných příležitostech, jak se ukázalo v jiných sporech. Použila-li tedy žalobkyně ve svých věcech, k nimž náleží i sbírání nabídek, takového člověka, nelze jeho úskočné a lstivé přehmaty přičítati na vrub oklamaného zákazníka, nýbrž jdou na vrub žalobkyně, těžící z těchto přehmatů. Že žalovaný ze své strany vynaložil dostatečnou péči, bylo již dovoděno. Otázka rozsahu působnosti sběratele nabídek, nebylo-li tvrzeno zvláštní zmocnění, jest otázkou právní, nikoli skutkovým zjištěním. Jest proto neodůvodněná výtka neúplnosti řízení, kterou v této souvislosti spatřuje dovolatelka v tom, že prý odvolací soud o zmocnění D-a žalovaným neučinil zjištění. Co do kupní smlouvy, z níž jest žalováno, nebylo tu srovnalé vůle stran a smlouva nevzešla. Žalovaný projevil k zprostředkovateli vůli vžiti stroj do komise, kdežto žalobkyně potvrdila kup. Tento rozpor byl však způsoben omylem, který zavinil D. svým úskočným jednáním, jehož důsledky nese, jak již dovoděno žalobkyně.

Citace:

č. 11430. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 220-222.