Č. 10447.

Živnostenské právo: * Jen po živnostensku konané provádění vysokých a jiných příbuzných staveb bez oprávnění spadá pod trestní sankci § 17 odst. 1 zák. o stavebních živnostech č. 193/1893 ř. z.
(Nález ze dne 28. března 1933 č. 5434/31.)
Věc: Gustav M. a spol. v R. proti zemskému úřadu v Praze o přestupky zákona o stavebních živnostech.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okresního úřadu v Rumburku z 18. listopadu 1929 byl Gustav M., starosta města R., pro přestupek § 17 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., spáchaný podle udání a výsledku šetření tím, že pro městskou obec R., která nemá stavitelské koncese, dal několik staveb provésti ve vlastní režii městskými staviteli, odsouzen podle § 132 a) živn. ř. k pokutě 300 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení v trvání 30 dnů. Trestním nálezem z téhož dne byli městští stavitelé Jindřich W. a Antonín E. odsouzeni pro přestupek § 16 zák. č. 193/1893 ř. z., spáchaný tím, že jako městští zaměstnanci provedli pro městskou obec R., která nemá stavitelské koncese, několik staveb, čímž se dopustili krytí neoprávněného provozu živnosti podle § 133 c) živn. ř., k pokutě 300 Kč, v případě nedobytnosti k vězení v trvání 30 dnů.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání Gustava M., poněvadž skutková podstata přestupku mu za vinu kladeného jest prokázána oznámením společenstva stavitelů v Liberci a vlastním doznáním. K vývodům odvolání podotknuto toto: K námitce, že potrestaný nebyl vyslechnut, aby se ospravedlnil, nelze přihlížeti, neboť ze spisů je patrno. že městský úřad v R. podal dne 13. listopadu 1929 zprávu podepsanou starostou M., která začíná po němečku slovy: »Das unterzeichnete Stadtamt gibt folgende Rechtfertigung ab.« Dále se podotýká, že podle § 17 odst. 1 zák. z r. 1893 mají býti potrestány osoby, které nenabyvše oprávnění k provádění pozemních i jiných příbuzných staveb, provádějí takové stavby, k nimž potřebí jest úředního povolení. Podle znění tohoto ustanovení zákonného není podmínkou trestnosti, aby předmětná nedovolená činnost byla prováděna po živnostensku. To má platnost jak pro osoby fysické, tak i pro osoby právnické, tudíž pro obce, které jsou oprávněny prováděti stavební práce ve vlastní režii a pro vlastní účely jen mají-li samy příslušnou koncesi a schváleného zástupce. — Druhým nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání Jindřicha W. a Antonína E., poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána oznámením společenstva stavitelů v Liberci a vlastním doznáním. Co do odůvodnění odkázáno na odůvodnění připojené k rozhodnutí o odvolání starosty Gustava M.
O stížnostech uvážil nss toto:
Jest nesporno, že obec města R. nemá živn. oprávnění stavitelského a že stavby, o které jde, byly provedeny ve vlastní režii obce za vedení a dozoru městských úředníků Jindřicha W. a Antonína E., kteří, jak žal. úřadem jest nepopřeno, mají stavitelskou koncesi. Žal. úřad vychází zřejmě z názoru, že Gustav M. jako starosta obce jest trestně zodpovědným subjektem za přestupky spáchané obcí, a shledává základ pro potrestání jeho v ustanovení § 17 zák. č. 193/1893 ř. z., jejž si vykládá tak, že není podmínkou trestnosti podle tohoto ustanovení, aby činnost tam uvedená byla prováděna po živnostensku, nýbrž že trestnost je dána i tam, kde stavební práce jsou prováděny ve vlastní režii a pro vlastní účely. Po názoru žal. úřadu stačí tedy jakékoliv provádění stavebních prací bez příslušné koncese, i když se tak neděje po živnostensku.
Pokud pak jde o Jindřicha W. a Antonína E., byli tito odsouzeni pro přestupek § 16 cit. zák., tedy pro krytí neoprávněného provozu živnosti; co do odůvodnění bylo odkázáno na odůvodnění připojené k rozhodnutí o odvolání starosty Gustava M. Z tohoto poukazu dlužno souditi na právní názor žal. úřadu, že přestupek »krytí« podle § 16 jest dán i tam, lede osoba krytá neprovozuje živnost, neprovádí tedy práce stavební po živnostensku, poněvadž jinak by nař. rozhodnutí bylo samo s sebou v rozporu.
Nss nemohl shledati, že by nař. rozhodnutí, vyřizující odvolání obou posléze jmenovaných st-lů, bylo ve shodě se zákonem.
Podle § 16 zák. č. 193/1893 ř. z., pro jehož přestoupení byli tito st-lé potrestáni, mají býti stavební živnostníci v § 1 jmenovaní, kteří svého oprávnění zneužívají ku krytí nedovoleného provozování živnosti osob třetích, potrestáni podle trestních ustanovení živn. řádu. Z dikce tohoto ustanovení plyne zcela nepochybně, že jen tam, kde stavební živnostník zneužívá svého oprávnění ku krytí nedovoleného provozování živnosti osoby třetí, nastává trestnost osoby kryjící, čili, že tam, kde osoba třetí živnost neprovozuje, o »krytí« ve smyslu cit. § 16 nemůže býti řeči a že tu pak není dána skutková podstata přestupku v § 16 normovaného. Tím, že se žal. úřad odvolal na důvody rozhodnutí o odvolání Gustava M., kde se st-lem namítaná okolnost, že dotyčné stavební práce se neprovozují po živnostensku, prohlašuje za nerozhodnou, postavil se žal. úřad i v tomto případě na shodné stanovisko — jak již shora bylo uvedeno —, uznav tím také zároveň správnost námitky, obsažené v odvolání, že provádění oněch stavebních prací se neděje po živnostensku (pro opak nebylo by ve spisech ostatně opory.) Ale pak nemá podle shora uvedeného názor žal. úřadu oporu v zákoně a bylo toto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Avšak i stížnost starosty Gustava M. je důvodnou.
Paragraf 17 cit. zák., pro jehož přestoupení byl st-l podle § 132 lit. a) živn. ř. potrestán, stanoví v odst. 1 toto: »Osoby, které nenabyvše oprávnění ku provádění pozemních a jiných příbuzných staveb, provádějí takové stavby, k nimž potřebí jest úředního povolení, potrestány buďte podle trestních ustanovení živn. řádu.«
Jest arciť pravda, že toto ustanovení neuvádí výslovně, že k založení skutkové podstaty zde uvedeného přestupku jest zapotřebí živn. provozování takových staveb bez nabytí oprávnění, avšak z této okolnosti samotné nelze ještě dospěti k závěru, k jakému došel žal. úřad.
Zákon z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., upravuje — jak ve svém záhlaví výslovně praví — »koncesované živnosti stavebnk, které v § 1 taxativně vypočítává. Dlužno proto při interpretaci jednotlivých jeho ustanovení vycházeti zásadně z toho, že zamýšlená úprava vztahuje se jen na takovou stavební činnost, která jest vykonávána po živnostensku. Stanoví-li se tedy v odst. 1 § 17, že »osoby, které nenabyvše oprávnění ku provádění pozemních staveb a jiných příbuzných staveb, provádějí takové stavby, k nimž potřebí jest úředního povolenk, mají býti potrestány podle trestních ustanovení živn. řádu, možno a priori tomuto předpisu rozuměti tak, že tu zákon tresty (sc. podle živn. řádu) chce stíhati nikoli každé jakékoliv provádění staveb, nýbrž jen ono, které se děje jako živnost. Tomu není nijak na závadu, že na uvedeném místě se praví: »Osoby, které provádějí takové stavby « a ne: »Osoby, které provádějí stakové stavby po živnostensku «, neboť požadavek živnostenského provádění plyne logicky již z vytčeného shora účelu zákona, aniž by musil býti zvlášť expressis verbis stanoven. Pro správnost tohoto výkladu ustanovení odst. 1 § 17 mluví jasně následující hned odstavec 2 tohoto paragrafu, jenž jedná o propadnutí peněz, které by osoby v I. odstavci řečené pro krytí svého neoprávněného provozování živnosti některému stavebnímu živnostníkovi slíbily.
Měl-li by opětovně dotčený předpis odst. 1 § 17 míti, jak soudí žal. úřad, ten smysl, že se jím staví pod sankci trestních ustanovení živn. řádu provádění stavby i tehdy, když se nekoná po živnostensku, vymykal by se z rámce úpravy stavebních živností intendované zákonem, jak nahoře vyloženo, neboť by neupravoval stavební živnost, třebas bez oprávnění provozovanou, nýbrž činnost jinou, které se znaků živn. činnosti nedostává. K tomu však, aby se mohla vůle zákona i po této — podstatně jiné — stránce pokládati za nepochybně projevenou, bylo by nezbytně zapotřebí výslovného positivního ustanovení, jehož nikde v zák. č. 193/1893 ř. z. nalézti nelze. Z uvedeného se podává, že skutková podstata § 17 odst. 1 zák. č. 193/1893 ř. z. jest dána jen tehdy, děje-li se provádění pozemních a jiných příbuzných staveb bez oprávnění po živnostensku a že opačný názor žal. úřadu je mylný. Zakládá-li taková činnost jiný přestupek, zejména snad přestupek stav. řádu, nemohl nss zkoumati, poněvadž nař. rozhodnutí vyslovuje trestnost st-lovu jen s hlediska cit. § 17. V tom jest však v rozporu se zákonem.

Citace:

Z věstníku ministerstva spravedlnosti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4., s. 40-40.