NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 2261.

Souběh zločinu podle §u 132 Ш. tr. zák. s přestupkem §u 501 tr. zák.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1926, Zm I 754/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 1925, pokud jím byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek proti veřejné mravopočestnosti podle §u 501 tr. zák., zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro přestupek podle §u 501 tr. zák., v tomto osvobozujícím výroku a uznal obžalovaného vinným, že během měsíců června a července 1925 v O. vícekráte provozoval smilstvo s 15tiletou nevlastní dcerou Růženou S-ou (nemanželskou dcerou jeho manželky Marie Š-ové), čímž se dopustil přestupku proti veřejné mravopočestnosti podle §u 501 tr. zák.
Důvody:
Nalézací soud sprostil obžalovaného, o němž zjišťuje, že dvakráte souložil s nevlastní dcerou (nemanželskou dcerou své manželky), z obžaloby pro přestupek §u 501 tr. zák., na nějž byla obžaloba podle §u 267 tr. ř. rozšířena a odsoudil ho pouze pro zločin podle §u 132 III. tr. zák., na kterýž bylo od počátku žalováno, s odůvodněním, že jednání obžalovaného právě tím, že páchal smilstvo s nemanželskou dcerou své manželky, jeho dohledu svěřenou, se kvalifikuje jako zločin podle §u 132 III. tr. zák. a odsouzením pro tento zločin jest trestně skonsumováno, takže prý nelze mluviti vedle zločinu ještě o souběžném s ním přestupku podle §u 501 tr. zák. Proti sprošťujícímu výroku uplatňuje státní zastupitelství právem důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., dovozujíc, že náhled prvého soudu jest právně mylný. Okolnost, že jednání obžalovaného naplňuje zákonné známky zločinu podle §u 132 III. tr. zák. nevylučuje podle zákona, by pachatel nebyl vedle zločinu potrestán pro sbíhající se s ním přestupek podle §u 501 tr. zák., jakmile jest zjištěno, že svým jednáním porušil mravnost, chráněnou zákonem také v tom směru, že jeho jednání naplňuje zároveň skutkovou podstatu tohoto přestupku. Obžalovaný byl uznán vinným zločinem podle §u 132 III. tr. zák. proto, že — jak soud zjišťuje — svedl osobu jeho dohledu a vychování svěřenou k vykonání a strpění smilného činu (soulože). Tímto odsouzením není však skonsumována další trestně závažná okolnost, že osoba, kterou obžalovaný svedl a s níž souložil, byla s ním sešvakřena, poněvadž pro skutkovou podstatu tohoto deliktu jest sice rozhodno, by mezi pachatelem a osobou zákonem chráněnou byl skutečný poměr svěření, nikoliv však svazek příbuzenský nebo švakrovský. Tato poslední okolnost —že jde o smilstvo s osobou sešvakřenou — zakládá však trestnost obžalovaného podle ustanovení §u 501 tr. zák., pro niž jest zase lhostejno, že osoba sešvakřená byla svěřena dohledu a výchově pachatelově. Z toho patrno, že se tu sbíhají dva trestné činy, jejichž skutkové podstaty se nikterak nekryjí, totiž jednak svedení k smilstvu osoby svěřené, jednak smilstvo mezi sešvakřenými, z nichž každý čin vyžaduje svůj určitý zákonným znak, jehož není zapotřebí pro druhý delikt. Jsou zde tedy vedle skutkové podstaty zločinu podle §u 132 III. tr. zák. i náležitosti objektivní a subjektivní skutkové podstaty přestupku §u 501 tr. zák., rovněž jako je nepochybno, že obžalovaný, jsa ženat, porušil svým jednáním ještě další statek, chráněný v §u 503 tr. zák. a dopustil se také přestupku cizoložství, kterýž se ovšem stíhá jen na žádost uražené strany. Tím, že prvý soud vyloučil právně mylně skutkovou podstatu přestupku §u 501 tr. zák., zavinil zmatečnost rozsudku. Bylo proto rozsudek v osvobozujícím výroku zrušiti a ježto zjištění napadeného rozsudku v objektivním a subjektivním směru stačí, bylo ihned uznati ve věci samé a obžalovaného uznati vinným ve směru přestupku podle §u 501 tr. zák.

Citace:

č. 2261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 86-87.