Č. 2471.

Pozemková reforma: Státní pozemkový úřad není oprávněn vázati souhlas k prodeji části zabraných nemovitostí na podmínku, že cena trhová bude stanovena jinak než jak byla mezi stranami smluvena.
(Nález ze dne 9. června 1923 č. 9135).
Prejudikatura: Boh. č. 1178 adm.
Věc: Gejza A. v B. (adv. Dr. Rudolf Beck z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o souhlas k zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud činí závislým souhlas k zcizení na podmínce, že kupní cena bude sníženana 60.000 K, zrušuje se pro nezákonnost.

Důvody: — — —
Rozhodování žal. úřadu o podmínečném udělení souhlasu k zcizení má svůj základ v ustanovení § 7 zábor. zák.ve znění novely z 11. března 1921 č. 108 Sb. Dle stálé judikatury nss-u nesmí žal. úřad, rozhoduje o tom, má-li či nemá-li souhlas uděliti a jaké podmínky k souhlasu připojiti, postupovati libovolně, nýbrž pouze v mezích daných mu účelem zákona záborového a zákonů tento zákon provádějících.
Vždyť zákony o pozemkové reformě disposiční právo vlastníka se zabranými statky nevylučují z úplná, nýbrž omezují je jen potud, pokud potřebí toho k provedení účelů, jichž stát chce pozemkovou reformou docíliti. Z toho jde, že úřad může udělení souhlasu k zcizení vázati na podmínky jen za tím účelem, aby vyloučeny byly nepříznivé účinky,
jež by jinak ono zcizení mohlo míti na provádění pozemkové reformy.
Zkoumá-li se podmínka, jež stížností je brána v odpor, s tohoto povšechného hlediska, dochází se nutně k závěru, že žal. úřad překročil meze své volné úvahy, dané mu při stanovení podmínek, na nichž může souhlas svůj učiniti závislým.
Neboť výše ceny trhové dotýká se zájmů obou smluvních stran, tedy zřejmě zájmů soukromých a nikoli veřejného zájmu, který má stát na provedení pozemkové reformy a nemůže sama o sobě zdárné provedení pozemkové reformy ani ohroziti ani ztížiti. To vysloveno již opětně nss-em a poukazuje se zejména na zdejší nález Boh. 1178 adm.
Žal. úřad dovolává se ovšem při podmínce té na ustanovení § 61 odst. I., 2. věty zákona z 30. ledna 1920 č. 81 Sb., chtěje patrně z tohoto ustanovení vyvoditi své oprávnění, při schvalování kupních smluv dle §7 záb. zák. regulovati výši kupní ceny. Ale poukaz na toto ustanovení je zcela nemístný. § 61 příd. zák. stanoví v prvé větě, že při udělování souhlasu k zcizení a dělení nemovitosti podle § 7 záb. zák. vyměřuje a vybírá pozemkový úřad, pokud se půda propouští ze záboru, od strany, jíž povolení bylo uděleno, 10% z hodnoty nemovitosti propuštěné. Stanoví-li druhá věta, že hodnota tato stanoví se dohodou mezi pozemkovým úřadem a žadatelem, je zřejmo, že se věta ta vztahuje jen na ustanovení základu pro vyměření 10% v první větě zmíněných, a že tedy na mysli má případy, kde vůbec za propuštění nemovitosti nebyla zaplacena žádná cena trhová (na př. při dělení, zcizení neúplatném a p.) nebo kde by smluvená cena neodpovídala hodnotě.
Nedá se však z věty té vyvoditi právo žal. úřadu, aby uděluje souhlas k zcizení dle §7 záb. zák. činil jej závislým na tom, že cena trhová bude stanovena jinak, než byla mezi stranami umluvena.
Poněvadž tedy žal. úřad, ukládaje při zásadním souhlasu k zcizení podmínku naříkanou stížností překročil meze své volné úvahy, muselo nař. rozhodnutí, pokud činí souhlas i na splnění jejím závislým, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2471. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 238-239.