Čís. 12078.
K výměnku ve smyslu § 226 ex. ř. patři i náklad na pohřeb v místě obvyklý a na pomník, je-li v předávací smlouvě uveden mezi dávkami, z nichž výměnek pozůstává. Nezáleží na tom, že tento nárok nebyl zvlášť vložen do pozemkové knihy, stačí, že do knihy bylo vloženo reálni břemeno výměnku.
Pokud neměla býti zřízena služebnost bytu vedle výměnku, nýbrž jen výměnek pozůstávající i z volného bytu, třebaže byla do pozemkové knihy kromě reálního břemene výměnku vložena i služebnost bytu.

(Rozh. ze dne 10. listopadu 1932, R I 863/32.)
Na vydražené nemovitosti vázlo pro Annu W-ovou právo výměny a služebnost bytu. Rozvrhuje nejvyšší podání za tuto exekučně prodanou nemovitost stanovil soud prvé stolice uhražovací jistinu za právo výměny a bytu, již zvýšil o 2000 Kč vzhledem k nákladu na pomník. Rekursní soud k rekursu knihovní věřitelky napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Že k výměnku, který si podle notářského spisu ze dne 4. června 1925 č. j. 13316 vyhradila odstupující Anna W-ová, patří i náklad na pohřeb v místě obvyklý a na pomník, o tom podle čtvrtého odstavce tohoto notářského spisu nelze pochybovati, neboť se tam mezi dávkami, z nichž výměnek (Auszug) pozůstává, výslovně uvádí také náklad právě uvedený. Nezáleží na tom, že tento nárok nebyl zvlášť vložen do pozemkové knihy; stačí, že do knihy bylo vloženo reální břemeno výměnku, k němuž podle smlouvy náleží i nárok na pohřeb a na pomník. Ale dovolací rekurs ani jinak není v právu, neboť jest sice pravda, že o bytě se mluví ve třetím odstavci notářského spisu a že na základě tohoto notářského spisu byla do pozemkové knihy kromě reálního břemene výměnku vložena také služebnost bytu, než nelze přehlédnouti, že i výhrada volného bytu se stala ve smlouvě předávací a že i podle třetího bodu této smlouvy jsou nastupující povinni k určitým plněním, z čeho patrno, že předávací smlouvou neměla býti zřízena služebnost bytu vedle výměnku, nýbrž jen výměnek pozůstávající také z volného bytu a z ostatních oprávnění a nároků uvedených v třetím bodu smlouvy. Z toho patrno, že také vólný byt, který si vyhradila odstupující Anna W-ová podle třetího bodu notářského spisu ze dne 4. června 1925, má ráz výměnku pokud se týče jest jeho součástí právě tak, jak zmíněný již nárok na pohřeb a pomník, a že tudíž na tento případ nelze použiti ustanovení § 227 ex. ř., který se na výměnky nevztahuje.
Citace:
Č. 12147. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 583-586.