NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 1223.

Mimosoudní výpověď, obsahující pouze údaje §u 562 odstavec prvý a druhý, jest řádnou výpovědí (§§ 1116, 1120 obč. zák., § 560 c. ř. s.). Exekučním titulem stane se k žalobě podle §§ 567, 572 a 573 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 4. října 1921, Rv II 308/21.)
Prodané nemovitosti byly v pachtu až do 31. října 1921. Nabyvatel jich dal pachtýři výpověď z pachtu, pozemku čís. kat. 997 a 1040 v H., a poněvadž ji pachtýř nepřijal, obnovil výpověď po knihovním připsání uvedených nemovitostí dne 24. srpna 1920 a to se lhůtou výpovědní 6 měsíců. Pachtýř nepřijal ani této výpovědi. Žalobě o vyklizení spachtovaných pozemků procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: První soudce míní, že mimosoudní výpoveď má, jak prý v § 565 c. ř. s. naznačeno, touž platnost jako výpověď soudní, a že rozdíl mezi oběma jest pouze ten, že mimosoudní výpověď nemá náležitostí, které zákon pro výpovědi takového druhu výslovně předpisuje a které jsou takového rázu, že nemá-li výpověď těchto náležitostí, nelze vůbec o výpovědi mimosoudní mluviti a nelze na výpověď takovou právní účinky vázati. Žalobci ve své žalobě udávají, že výpověď byla ústní. Civilní řád soudní ze dne 1. srpna 1895, čís. 113 ř. zák. předpisuje v §§ 565 a 566 přesně formu mimosoudní výpovědi a řízení, jež se o takovéto výpovědi má zahájiti. Zejména předpisuje, že mimosoudní výpověď má obsahovati veškeré náležitosti odstavce prvého a druhého §u 562 c. ř. s., zejména že má obsahovati poznačení předmětu nájmu, udání času, kdy se má poměr skončiti, a konečně návrh, by v určený čas byl předmět nájemní smlouvy odevzdán, dále, že mimosoudní výpověď, má-li dosíci účinku soudní výpovědi, musí býti prokázána listinou, která nezůstavuje pochybností o své autenticitě, a musí v ní též příslušná výpovědní lhůta uvedena a musí doba výpovědi nebo doručení výpovědi taktéž listinou kvality shora uvedené prokázána býti. Jen na základě tak vypravené mimosoudní výpovědi lze zahájiti řízení výpovědní, které jest následkem toho obligatorním. Ježto Marie C. své nemovitosti, mezi nimi též ony, jež jsou uvedeny, žalobcům prodala, bylo na žalobcích, by dle ustanovení § 1120 obč. zák. dali žalovanému jako pachtýři řádnou výpověď a, ježto řádná výpověď mimosoudní musí vykazovati náležitosti § 565 c. ř. s., mimosoudní výpověď, daná žalobci žalovanému, však těchto náležitostí postrádá, nelze ji považovati za řádnou výpověď dle § 1120 obč. zák., ježto zákon řízení v takovém případě přesně v § 566 c. ř. s. upravuje a jiné uplatňování žalobního nároku, odlišující se od ustanovení toho, za nepřípustné pokládá, kdyžtě v jiném postupu by se spatřovati muselo obcházení zákona, upravujícího přesně postup v záležitostech nájemních a pachtovních. Ježto žalobcové tak neučinili, jak zákonné ustanovení § 565 c. ř. s. předpisuje, nelze k jich žalobě přihlížeti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dle §§ 1116 a 1120 obč. zák. a 560 c. ř. s. musí nový nabyvatel pozemku daných v pacht, dáti pachtýři řádnou výpověď, chce-li pachtovní poměr jeho předchůdce s pachtýřem zrušiti. Řádnou výpovědí je výpověď ve lhůtách, uvedených dříve v § 1116 obč. zák., nyní v § 560 c. ř. s. Pokud se týče formy výpovědi ustanovuje § 561 a 565 c. ř. s., že výpověď lze dáti soudně i mimosoudně, mimosoudně pak buď notářem aneb i jiným způsobem, že však má mimosoudní sdělení výpovědi obsahovati vždy také udání (ne též návrhy) uvedená v § 562 odstavec prvý a druhý c. ř. s., tedy zvláště označení předmětu pachtovního a doby, kdy smlouva pachtovní má končiti. Jiný způsob výpovědi v § 565 c. ř. s. uvedený neupravuje ani civilní řád soudní, ani občanský zákon a platí proto pravidlo § 883 obč. zák., t. j. úplná volnost formy projevu vůle k výpovědi směřujícího, kterém poměr pachtovní má býti zrušen. Proto musí míti řádný projev takový dle hmotného práva pravidlem též účinek poměr pachtovní zrušující. Jenom tehdy, když má míti mimosoudní výpověď též formelní účinek exekučního titulu, je třeba, by měla též náležitosti uvedené v § 565 odstavec třetí a čtvrtý c. ř. s. Nemá-li mimosoudní výpověď těchto zvláštních formelních náležitostí, má účinek zrušující poměr pachtovní pouze ve směru práva hmotného, exekučního titulu na jeho základě lze si vymoci pouze žalobou a rozsudkem vedle § 567, 572 a 573 c. ř. s. Dle § 566 c. ř. s. má proti každé mimosoudní výpovědi v § předchozím a tedy i proti výpovědi ústní bez náležitostí § 565 odstavec třetí a čtvrtý c. ř. s. ten, proti komu je řízena, ve lhůtě tam uvedené podati námitky, jinak výpověď nabude účinnosti (srov. rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 1919, Rv I 213/19 uveřejněné ve sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních republiky Československé ve věcech občanských pod čís. 147). Dle žaloby domáhají se žalobcové vyklizení spachtovaných pozemků čís. kat. 997 a 1040 v H. na základě výpovědi ze dne 24. srpna 1920 na 6 měsíců dané mimosoudně ohledně pachtu jmenovaných pozemků. Předmět pachtovní jako předmět výpovědi byl proto řádně označen a jest ostatně mezi stranami nesporným. Z přednesu stran též patrno, že žalovaný námitek proti mimosoudní výpovědi ze dne 24. srpna 1920 ve smyslu § 566 c. ř. s. nepodal u soudu. Výpověď tato proto nabyla účinnosti a právem se žalobcové domáhají na jejím základě nyní vyklizení spachtovaných pozemků.

Citace:

č. 1223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 664-666.