Čís. 2059.
Nebezpečí, spojené s tím, že zboží, dopravitelné pouze v otevřeném voze, bylo drahou naloženo s jiným zbožím, jež, dopravováno jsouc v otevřeném voze, podléhá nebezpečí zkázy, není ohledně onoho zboží nebezpečím, spojeným s jeho dopravou v otevřeném voze (§ 86 žel. dopr. ř.).
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1922, Rv II 263/22.)
Sudy benzinu, odeslané žalobcem a řádně uzavřené, naložila dráha do otevřeného vozu spolu se sudy petroleje, jež se cestou vzňaly a způsobily i požár sudu benzinu. Žalobě proti dráze o náhradu škody oba nižší soudy vyhověly, shledavše v tom, že dráha, naloživši do téhož otevřeného vozu, v němž byly dopravovány sudy žalobcovy, též sudy petroleje, jenž jest lehko zapalitelný, provinila se proti čl. 282 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný erár trvá v dovolání na námitce, že jest prost ručení dle § 86 (2) a (1), 1 žel. dopr. ř. Tato námitka byla by odůvodněna jen tehdy, kdyby byl žalovaný erár prokázal, že podle okolností požár, jímž byly sudy s benzinem zničeny, a škoda tím nastalá mohly vzejíti z toho, že sudy s benzinem byly přepravovány v otevřeném voze, jinými slovy, kdyby byl prokázal možnost příčinné souvislosti požáru s přepravou benzinu v otevřeném voze, neboť v tom případě platila by ovdem nevyvrácená domněnka, že škoda vzešla z nebezpečí, spojeného s tímto způsobem přepravy. Správně však usoudily nižší soudy, že žalovaný erár neprovedl důkazu, v té příčině mu náležejícího. Žalovaný erár odvolává se na posudek znalce, dle něhož požár mohl vzniknouti vznícením se petroleje, přepravovaného společně s benzinem, doličuje zároveň, že dle platných předpisů byla železnice oprávněna, naložiti sudy s petrolejem do téhož vozu, ve kterém byly sudy s benzinem, a že petrolej s benzinem lze společně přepravovati v neomezeném množství. Odstavec III. B čís. 2 lit. b) přílohy С železničního dopravního řádu, k němuž žalovaný erár poukazuje, nepřichází zde vůbec v úvahu, protože se v něm pouze stanoví, za jakých podmínek smí odesílatel přibaliti hořlavé tekutiny, podmínečně k přepravě připuštěné (mezi nimiž také benzin a petrolej), k jiným předmětům. Otázka, zda a pokud byla železnice oprávněna naložiti sudy s petrolejem do téhož vozu, ve kterém byly přepravovány sudy s benzinem, nemá však pro sporný případ vůbec významu rozhodujícího, a proto lze pominouti příslušné vývody dovolacího spisu. Neboť těmito vývody dokazuje žalovaný erár toliko možnost příčinné souvislosti požáru a zničení benzinu s okolností, že benzin byl společně přepravován s petrolejem. O to zde však nejde; jdeť, jak již vytčeno, jedině o to, zda požár a škoda jím nastalá mohly vzejíti z toho, že sudy s benzinem byly přepravovány v otevřeném voze, a to, nehledíc k tomu, že byly společně přepravovány se sudy s petrolejem, neboť tato skutečnost nespadá pod nebezpečí, uvedená v § 86 (1) žel. dopr. ř. Možnost posléze zmíněné příčinné souvislosti dlužno však vzhledem ke skutkovým zjištěním nižších soudu pokládati za vyloučenou. Byloť na základě svědeckých výpovědí zjištěno, že sudy sporné zásilky byly bezvadné a řádně uzavřeny, a dle posudku slyšených znalců vzato za prokázáno, že při sudech takto řádně uzavřených zátky za železniční přepravy nemohou se otřesem nebo nárazem uvolniti; že se benzin za přepravy může vznítiti jen tehdy, kdyby byl v sudech poškozených nebo nedostatečnou zátkou opatřených, nikoliv však, je-li v sudech bezvadných a řádně uzavřených; — a že požár mohl vzniknouti tím, že se sudy s petrolejem vznítily. Žalovaný erár neprovedl tudíž důkaz dle § 86 (2), tím méně dle § 86 (1) žel. dopr. ř., a proto trvá jeho povinnost, nahraditi škodu dle § 84 žel. dopr. ř., když neprokázal také žádného z důvodu omluvných v tomto článku naznačených.