č. 3779.Státní občanství. — Samospráva obecní (Slovensko): I. Státního občanství čsl. podle § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/20 nabývá jen taková osoba, která byvši příslušným orgánem podle platných předpisů jmenována úředníkem nebo zřízencem, vstoupila v definitivní služební poměr k čsl. státu. — II. Tyto podmínky nejsou splněny, byl-li někdo županem jmenován představeným obce anebo byl-li přednostou lichevního soudu ustanoven přísedícím tohoto soudu.(Nález ze dne 20. června 1924 č. 11117).Věc: V. M. v D. A. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran státního občanství.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Ministr pro Slov. nař. rozhodnutím nevyhověl žádosti st-lově za přiznání státního obačnství čsl. podle § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. a vyslovil, že se k st-li ustanovení § 1 č. 4 tohoto zákona nevztahuje, poněvadž st-l nebyl vyjmenován definitivním úředníkem nebo zřízencem státu nebo ústavu státního nebo podniku.Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.Stížnost tvrdí, že st-l má nárok na uznání státního občanství čsl. podle § 1 č. 4 úst. zák., poněvadž tím, že byl v roce 1919 jmenován představeným obce F., složil v této vlastnosti slib čsl. republice a vykonával funkci tu až do rozpuštění obecního výboru v roce 1923, jakož i tím, že byl zvolen členem lichevního úřadu v L., se stal skutečným úředníkem takového rázu, jaký má na mysli uvedené zákonné ustanovení.Neprávem. Podle § 1 č. 4 úst. zák. jsou státními občany čsl. ti, kdož se stali skutečnými úředníky nebo zřízenci čsl. státu nebo některého čsl. státního ústavu nebo podniku. Předpokládá tedy ustanovení to takové osoby, které, byvše podle platných ustanovení zákonných úřadem k tomu oprávněným úředníky nebo zřízenci jmenovány, vstoupily v definitivní služební poměr k čsl. státu. Pokud jde tedy o funkci st-le jako představeného obce, není splněn předpoklad, podle kterého musí jíti o poměr k státu, poněvadž z ustanovení § 62 a násl. zák. čl. 22 z r. 1886 jest patrno, že obecní představený jest toliko orgánem obce. Následkem toho nemá tu právního významu ani okolnost, že st-1 byl za obecního představeného jmenován županem, tedy orgánem státním, poněvadž ani tímto jmenováním se mu nedostalo jiných oprávnění, než jaká příslušejí orgánu obce.Pokud však jde o druhou funkci st-lovu, jest ze spisů správních patrno, že st-1 byl přednostou lichevního soudu v L. jmenován náhradníkem přísedícího tohoto soudu podle zák. ze 17. října 1919 č. 567 Sb., pokud se týče zák. z 11. listopadu 1919 č. 597 Sb. Z ustanovení těchto právních norem jest patrno, že přísedící lichevního soudu jsou sice veřejnými úředníky podle § 101, odst. 2 trest. zák. (§ 7 nař.), že však nejsou v žádném služebním poměru k státu. Nestal se tedy st-1 ani jmenováním za náhradníka přísedícího lichevního soudu skutečným úředníkem státním a nelze tudíž shledati, že by nař. rozhodnutí, neuznavši st-le státním občanem čsl. ve smyslu § 1 č. 4 uvedeného úst, zák. bylo v rozporu se zákonem.Jest tudíž stížnost neodůvodněná a slušelo ji proto zamítnouti